12.04.2015 13:21


Na hradě Veveří se střetli rakouští a francouzští vojáci z devatenáctého století

Autor: Papoušková Veronika | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Stojím uprostřed nádvoří. Je tu rušno, kolem pobíhají vojáci rakouské a francouzské armády. Mezi nimi se proplétají návštěvníci hradu s fotoaparáty v rukách. Jezdec na koni si razí cestu davem. Vzduch je teplý, slunce chvílemi i pálí a odráží se v lesklých šavlích vojáků. Zazní salvy, jedno dítě se rozbrečí.  Jsem na hradě Veveří.

Brno – Pod hradem Veveří se v sobotu 11. dubna odpoledne odehrává bitva francouzské a rakouské armády. Celou akci s názvem Eichhorn 1805 pořádá občanské sdružení Acaballado ve spolupráci s Moravou napoleonskou a se Státním hradem Veveří. Dopoledne hrad obsadili Francouzi. Rakouští a ruští vojáci – spojenecká armáda, která tudy pochoduje od Slavkova, se ho pokouší dobýt zpátky. Stojím uprostřed davu a snažím se nasměrovat svůj fotoaparát tak, aby na snímku nezavazela část těla jednoho z přihlížejících . Trhnu sebou při každé ráně z děla nebo z pušky. Nedivím se dětem, které říkají, že se bojí. Na scénu nastupují majestátní jezdci na koních. V myšlenkách se přesouvám do napoleonského období.Velitel francouzské armády Ivan Vystrčil. Foto: Veronika Papoušková.

Ačkoliv se rekonstruovaná bitva na hradě ve skutečnosti neodehrála, o turisty tu není nouze. Hovořím s vrchním velitelem francouzské armády, hercem Ivanem Vystrčilem. „Celé to lehce připomíná události kolem roku 1805, kdy tudy procházely armády a takovou bitvu mohly klidně rozpoutat,“ popisuje v dobovém kostýmu Vystrčil. Převleky vojáků vypadají velice realisticky. Hýří různými barvami – modrou, bílou i zelenou. Na zádech nesou bojovníci malé batohy z materiálu připomínajícího kravskou kůži. Na nohách vysoké černé boty a na hlavě čepici podle hodnosti. Za opasek si zasunuli čutoru, šavli a někteří drží na rameni pušku. „Podobným akcím se věnujeme takřka celý rok, jezdíme na více bitev po celé Evropě. Odsud pokračujeme na Waterloo a potom nás čeká i Slavkov,“ doplňuje Vystrčil.

Odvážnější diváci sledují dění přímo u bojiště, kde je od bitvy dělí pouze ochranné lano. Jiní upřednostňují bezpečnou vzdálenost a dívají se shora z hradu. Někteří sedí opodál v trávě na kopci, který nabízí lepší rozhled. Celou akci komentuje moderátor, aby návštěvníci přesně věděli, co se na bojišti odehrává. Sedí za stolem s mikrofonem, před ním stojí obrovské černé reproduktory. Vojáci se utkávají na louce, bojují jak pěšáci, tak jezdci. Z hradeb na ně střílí z dřevěných děl a oni palbu opětují. Jak popisuje moderátor, v té době nebyly bitvy tak akční, jak si je představujeme dnes. Francouzi ztrácejí hrad a musí ustoupit směrem k Brnu. Rakouská jednotka vítězí. Velitel cosi vykřikuje ve francouzštině. Celá akce trvá asi půl hodiny. „Třeští mě z těch ran hlava,“ stěžuje si jedna z návštěvnic svému společníkovi.

Po bitvě pod Veveřím se žoldnéři i návštěvníci odebírají zpět do hradu. Za zvuků živé dobové hudby společně stoupáme po kamenných kostkách. Za sebou slyším klapot koňských kopyt, jezdec se snaží projet davem. Lidé následují vojáky, kteří se vždy seřadí a společně pochodují do Příhrádku, kde stanují. Pokračuji dál, kolem stánku s kovářem, jenž společně s malým děvčátkem vyrábí jakýsi šperk. U vedlejšího stánku se pokouším za deset korun trefit kuší namalovaného kance. První dvě rány cíl minou, ale třetí letí přímo do srdce. Ucítím vůni grilovaného masa a kukuřice, procházím kolem přeplněného stánku s jídlem. Míjím tři ženy sedící na lavičce. Každá v ruce drží sklenku vína a všechny se chichotají. Dám se do řeči s návštěvnicí opodál. "Bitva se mi líbila, akorát bylo málo mrtvých," směje se Kateřina Petrošová.

Vojáci na koních při bitvě. Foto: Veronika Papoušková.

Přicházím do Příhrádku. Prohlížím si velké bílé stany. Na lavicích nebo na zemi posedávají žoldnéři. Jsou tu i ženy ve svých dobových kostýmech, které netrpělivě čekaly na to, jak střet dopadne. U nejlepšího stanu odpočívá vrchnost.  Děti zde nadšeně pobíhají s dřevěnými meči a zvědavě pozorují vojáky. Největší fronta se stojí na Slavkovský ležák, na pivo tu čekají vojáci i turisti. Poslouchám jednu divačku, jak se baví s vojákem. „A kdo tedy vlastně vyhrál?“ ptá se. „No přeci my, Rakušáci,“ odpovídá jí hrdě jeden z vojáků, stojící u dřevěného děla. Slyším i hlasy mnoha cizinců, kteří se přijeli na akci podívat. Vydám se nahoru na ochoz, odkud mám celou slavnost jako na dlani.. Nebýt hojného množství návštěvníků, cítím se jako v jiné době.

Přesunuji se k autobusové zastávce, kde už čeká spousta lidí. Jen těžko se do autobusu všichni vejdeme. „Maminko, ach jo, mně se tady líbí. Já bych tady i bydlel,“ povzdychne si matce malý chlapec. Bydlet bych tu sice nechtěla, ale jeden den v napoleonské době jsem si užila.

Klíčová slova: Hrad Veveří, Eichhorn 1805

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.