22.11.2015 16:13


Na běhání s matematikou? Nevěřili mi. Ale dokázal jsem to

Autor: Nikol Sikorová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Brněnský rodák Petr Kaňovský býval nesportovec. Ve svých třiceti letech však začal chodit na procházky, hrát týmové hry a postupně běhat. Přestože mu z počátku většina lidí nevěřila, zaběhl svůj první závod, první maraton a první ultramaraton. Dnes běhá každý den. Život bez pohybu si už nedovede představit. Nejdůležitější je podle něj nenapodobovat druhé a poslouchat své tělo.

 

Petr Kaňovský při Silvestrovském běhu v Novém Lískovci 2014, Foto: Archiv Petra KaňovskéhoOsmatřicetiletý Petr Kaňovský od malička trpěl častými nemocemi dýchacích cest a nachlazením. Rodiče se o něj báli, a proto téměř nechodil ven a raději si doma četl. Sport mu nic neříkal. Dnes se však účastní maratonů a denně naběhá průměrně osmnáct kilometrů.

„V mládí jsem býval často nemocný. Jakmile jsem vyšel do společnosti, hned jsem chytil nějaké bacily. Navíc jsem byl hloubavý typ. Na základní a střední škole jsem se účastnil olympiád a na sport mi čas nebo chuť nezbývaly,“ vzpomíná sympatický, drobný muž, který zavítal i na Mezinárodní matematické olympiády v Hong Kongu a Torontu.

Na vysoké škole stonal už méně, přesto jeho jediným pohybem v té době byly povinné hodiny tělocviku. „Vybral jsem si basketbal, který mě sice bavil, ale vůbec mi nešel. Toho si samozřejmě všimli spolužáci a nenahrávali mi, abych jim nekazil hru,“ pokračuje ve svém vyprávění.

Vše se ale změnilo, když v roce 2006, tehdy mu bylo třicet let, vstoupil do řeholního společenství Redemptoristů v Bratislavě. Žil v jejich domě a navštěvoval bratislavskou teologickou fakultu. Právě řeholníci jej začali vést ke sportu. „Fotbal a hokej jsme měli povinně doporučené. Začal jsem taky chodit na procházky, později i na delší výlety. Jednou za námi přišli s tím, ať si zkusíme zaběhat. Navrhli nám to jako jednu z možných aktivit. Ostatní to po chvíli přestalo bavit, já však u běhu už zůstal,“ líčí Petr Kaňovský začátky sportovní aktivity, bez které si dnes už život nedokáže představit.   

Spletl jsem si cíl a několikrát finišoval

O rok později řeholní formaci přerušil, vrátil se zpět do Brna a vyzkoušel si svůj první závod. Zúčastnil se Letního běžeckého poháru. Trať měřila 11,3 kilometrů. Měl tehdy za sebou pouze tři měsíce běžeckých pokusů. „Snažil jsem se nebýt poslední. Trochu jsem si taky spletl, kde je cíl, zabloudil jsem a několikrát finišoval. Dobíhal jsem hodně unavený, ale skončil jsem sto sedmý ze sto čtrnácti lidí, což mě potěšilo,“ sděluje své zážitky.    

Od té doby zlepšuje svou fyzickou kondici a účastní nejrůznějších závodů. Poslední tři roky sportuje denně a za měsíc naběhá 500 až 600 kilometrů. Navíc se mu díky otužování vyhýbají nemoci. „Přestal jsem chodit přehnaně oblékaný. Taky jsem byl více v kontaktu s lidmi a je možné, že si tělo vytvořilo protilátky,“ vysvětluje možné příčiny zlepšení zdraví.

Do dneška se zúčastnil už více než dvaceti maratonů. Jeho nejlepší výkon byl dvě hodiny a padesát čtyři minut. Zvládl také dva ultramaratony na sto kilometrů v maďarském Kisbéru a Plzni v časech 10 hodin a 2 minuty a 9 hodin a 23 minut.

Na běhání s matematikou

Pro běh má vymyšlenou svou taktiku, na kterou se však jeho okolí ze začátku dívalo nedůvěřivě. „Snažil jsem se propojit matematickou složku se známými informacemi o běhu. Hodně to mé běhání ovlivnilo a pomohlo mi to předejít zraněním. Proto můžu sportovat tolik,“ popisuje výhody své metody. Vytvořil si například kalkulátor predikce výkonů. Z výsledků závodů na určitou vzdálenost odhaduje možnosti na jiné vzdálenosti. Také analyzoval výhodné rozložení tempa a tepu v průběhu delších tratí.

„Moc lidí nevěřilo, že to dokážu. Říkali, že běhání není o matematice,“ vzpomíná na reakce okolí běžec. Důležité je podle něj také poslouchat své tělo. „Snažím se, aby mě to bavilo. Střídám rychlost, vzdálenost, povrch, boty, prostředí,“ dodává. Jako základ úspěchu uvádí nenapodobovat druhé a běhat kvůli sobě.

Kromě účasti na soutěžích sám pořádá různé typy závodů, nejčastěji ty s názvem Brněnské Hamburgy. „Jsou to takové malé závody na pět až deset kilometrů. Každý si běží, co chce. Neplatí se startovné a výherce nedostává ceny. Běžci se kontrolují vzájemně,“ vysvětluje pořadatel a účastník v jedné osobě. Zorganizoval i maraton a šesti hodinový závod v Novém Lískovci v Brně.

Tento druh sportovní aktivity se pro Petra Kaňovského stal součástí jeho životního stylu. Běhá pro radost, do obchodu, do práce nebo na oběd. Jak sám říká, běh je pro něj životem a život během. 

Medailon:

Petr Kaňovský vystudoval magisterské studiu odborné matematiky na Masarykově univerzitě a v rigorózním řízení (jeden z typů státní zkoušky, pozn. red.) získal titul doktor přírodních věd. Pracuje jako programátor a finanční analytik. Občas doučuje ekonometrii a statistiku. Učil například na Mendelově univerzitě. Kromě toho každý den běhá, účastní se maratonů, ultramaratonů a pořádá své vlastní běžecké závody. 

Klíčová slova: Sport, běh, matematika, Petr Kaňovský, maraton, závod

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

MAX | 23. 11. 2015, 20:24
Peter pekny clanok a pekne vykony.Len tak dalej. MAX
Viktor Prokop | 23. 11. 2015, 12:18
Peta je borec
Petr Hnilička | 23. 11. 2015, 07:56
Klobouk dolů .....:)