24.05.2011 22:00


Můj život byl honbou za tím být nejlepší

Autor: Vojtěch Šprdlík | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Výběr z bobulí

Talentovaný člověk většinou není na první pohled poznat. Jeho schopnosti z něj nevyzařují na několik metrů. Jinak tomu není ani v případě Michaela Alexy. Hubený krátkovlasý mladík, který vypadá jako sto jiných, v sobě však skrývá talent, díky kterému se generace lidí mají ve škole co učit. Talent literární.

Přehrát audio

Audio

Autor: Vojtěch Šprdlík

Nebylo to ovšem tak, že by již od útlého věku psal romány. „Můj život byl honbou za tím, být v něčem nejlepší,“ svěřuje se Michael. Zkoušel kreslit. Brzy však zjistil, že v tomto ohledu mu příroda nejspíše nenadělila. Jako každý kluk v pubertě poslouchal hudbu, v Michaelově případě rockovou. „Tak jsem zkoušel hrát na basovku,“ popisuje. Nebyl špatný, dokonce jistou dobu hrál v kapele a snažil se zlepšovat. Pak ovšem přišla událost, která jeho směřování razantně změnila.Básník na cestě
Michael přestal ve svých sedmnácti letech slyšet na levé ucho. Z ničeho nic. „Prý je to nervová záležitost,“ vypráví naprosto smířeným hlasem. Prostě o prázdninách odjel na tábor a vrátil se polohluchý. Ovšem tím jeho problémy neskončily. Hlasité a pronikavé zvuky mu způsobovaly velké bolesti hlavy, bral uklidňující prášky. „Nejhorší bylo zvonění tramvají,“ přibližuje Michael své tehdejší pocity. Tím samozřejmě další hraní v kapele nepřipadalo v úvahu.
Tichou a přitom dostatečnou zábavu Michaelovi přineslo čtení. „U literatury bych možná skončil i tak, ale ta událost přechod urychlila. Chtěl jsem být v něčem nejlepší a v hudbě už to nešlo,“ potvrzuje. A od čtení není daleko k vlastní tvorbě. Michael začal psát povídky, na gymnáziu se zúčastňoval literárních soutěží a často v nich slavil úspěch. Od prózy zvolna přešel k poezii, nebyl k vidění jinak, než s knihou v ruce. „Oblíbil jsem si tehdy hlavně Vladimíra Holana,“ prozrazuje Michael.
Své básně posílal do literárních časopisů a přemýšlel o další metě – básnické sbírce. „Cvičila se mnou magická přitažlivost tištěného slova,“ cituje Michael jiného básníka, Víta Slívu. Oslovil jej redaktor časopisu Host, zda by ji nechtěl vydat. „Jenže v té době frčelo držet si drsnou tvář, ještě nemám na sbírku, tak radši ještě chvíli počkám,“ popisuje s dávkou ironie. Ani dnes, asi po dvou letech, sbírku stále nevydal. „Názor mám stejný, jenže teď už to není drsná tvář, ale drsná pravda,“ shrnuje.
To však neznamená, že se poezii přestal věnovat. Právě naopak. Na Masarykově univerzitě začal studovat filozofii a polonistiku, a právě druhý jmenovaný obor mu otevřel dveře k tomu, čemu právě věnuje nejvíce svého času, tedy překladu poezie. „Myslím, že to není zas tak nelogický krok, zvlášť když jsem byl jeden z mála, kdo v ročníku poezii četl,“ soudí Michael, „a zase se musím přiznat k té touze – nemohl jsem zářit básněmi, zkusil jsem překládat“.
Ne vždy znamená zdravotní potíž změnu k horšímu. Michaelu Alexovi do jisté míry změnila život, přestože sám sebe nemá za žádného génia. Říká: „Záleží na úhlu pohledu: Michael Alexa je filozof, básník, prozaik, literární kritik a teoretik, překladatel současné anglické a polské poezie. Opačný pól by byl: Michael Alexa - po rozpačitých uměleckých a literárních pokusech a neúspěšném studiu filozofie se pokouší překládat básně. Na obou variantách je zrno pravdy, ovšem která z nich nadobro přetrvá?“ Nebýt jeho nesnází se sluchem, kdo ví? Michael Alexa – obyčejný člověk?

Klíčová slova: Michael Alexa, talent, poezie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.