10.05.2014 15:46


Můj první

Autor: Černá Michaela | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Vidím to jako dneska. Stál tam a odevzdaně na mě čekal. Když jsem ho poprvé uviděla, do očí se mi hrnuly slzy a já jsem mu v duchu odpřísáhla, že spolu vydržíme co nejdéle. V dobrém i zlém. To jsem ale ještě netušila, jaké mi tenhle krasavec připraví strastiplné chvilky.

Audio

    Audio k fejetonu
         
    Autor: Michaela Černá

Těšila jsem se na den, kdy jako čerstvá držitelka řidičského průkazu konečně okusím onen opojný pocit řízení vlastního auta. Mým prvním, a zatím také posledním vozítkem se stala Škoda Favorit. Pokud mě můj Favorit dokázal bezpečně přepravit z bodu A do bodu B, přezdívala jsem mu miláček. Mnohem častěji jsem ho ale obdařovala přezdívkami jako krám, křáp, rachotina nebo popelnice. Situací, kdy zesměšnil můj řidičský um, bylo prostě příliš!

Češi prý kupují nejčastěji bílá auta. Podle statistik je bílé vozidlo nejen módní, ale také nejbezpečnější. Předpokládám, že můj obstarožní sněhobílý favorit byl výjimka potvrzující pravidlo. Mezi hitparádu nejkrušnějších chvilek bych zařadila situaci, kdy mi čas od času zůstala řadicí páka v ruce.

Michaela ČernáPřed dvěma lety nám předvánoční sněhová vánice připravila naprosto nepřekonatelné dobrodružství. Já a můj běloskvoucí parťák jsme do blízkého města vyjeli za vánočními nákupy. Z reproduktorů se linuly koledy, za oknem romanticky poletovaly sněhové vločky, stěrače stíraly a řadicí páka byla na svém místě. Ve městě jsem zaparkovala naprosto perfektně podélně a vydala jsem se do víru velkoměsta pro balicí papír. Když jsem se po dvou hodinách vánočně naladěná vrátila k autu, naivně jsem od něj očekávala podobný stav. Bezproblémové souznění trvalo ale jenom do té doby, než jsme potkaly první kopec, spíše takovou mírnou tříkilometrovou vyvýšeninu. Tma, hustá chumelenice, nikde nikdo. Nejdříve mě opustily stěrače, potom baterka a nakonec zdravý rozum. Na vysvobození jsem čekala bezradná a plačící dvě hodiny a vánoční atmosféra byla nenávratně v háji.

Často jsem taky měla pocit, že tenhle frajer vycítil situace, kdy jsem nebyla v úplně prvotřídní řidičské nebo navigátorské formě. I vyjely jsme si s kamarádkou jednou v létě na hudební festival. Rozhodla jsem se, že světu předvedu svou výbornou orientaci v mapách a kamarádku jsem pasovala na řidiče dne. Cesta probíhala hladce a na příslušné místo jsme přijely bez jediného navigátorského zaváhání. Myslely jsme si, že tento model už je dostatečně ověřený, a tak jsme při cestě zpět zvolily stejný způsob. Plné optimismu a dobré nálady jsme vjely do Pardubic a nadcházející hodina a půl patřila chaotickému bloudění, vzájemnému obviňování a zběsilému hledání cedule s nápisem Chrudim. Chytré, módní a bezpečné auto naši neschopnost asi vycítilo, a tak když jsme se zastavily u místního supermarketu, abychom se domluvily na další strategii – chcíplo. A my jsme se místo handrkování nad mapou věnovaly jeho resuscitaci.

Věčně padající zrcátko, nedovírající se okna a zvláštní zvuky při řazení jsem za komplikaci ani nepovažovala. Přes všechny malé a velké nedostatky jsem Fanouše měla ráda. S mým prvním autem jsem byla nucená rozloučit se na podzim minulého roku. Odešel vzdorně, jak to jen tenhle osobitý Favorit uměl. Opustil mě na jedné z nejfrekventovanějších velkomeziříčských křižovatek. Rozhodl se, že už prostě nenastartuje. Doufám, že se má v automobilovém nebi dobře a svůj jedinečný smysl pro lumpárny teď předvádí ostatním Citroenům, Oktáviím a Tatrám!

Klíčová slova: řidičský průkaz, Favorit, auto

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.