22.10.2020 12:18


Možná jsme víc chránění, ale na úkor výuky, říká medička

Autor: Ivana Sochová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Vysokoškoláci přešli kvůli koronavirovým opatřením v polovině října na online výuku. Výjimku dostali studenti medicíny, pro které je praktická výuka nezbytná. I tak se do škol a do nemocnic nedostanou v plné míře. Teoretické přednášky mají distančně, praktické vyučování prezenčně. Jak jejich situace doopravdy vypadá, popisuje Markéta Vařáková, studentka medicíny na Masarykově univerzitě ve třetím ročníku. 

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Foto Palickap

Ne všichni medici dostali povinnost nastoupit. Jak pomáháš ty a tví spolužáci? 

Co se týče třeťáků, mnoho z nás by rádo pomohlo, ale pořád máme výuku od pondělí do pátku a reálně bychom se dostali do nemocnice až na odpoledne. Lidi se snaží dobrovolničit, ale zachovaná výuka to komplikuje. Musí pak chodit do nemocnice a ještě se mezitím učit. Navíc máme za sebou pouze praxi z ošetřovatelství, takže bychom mohli pomáhat jenom sestřičkám, jestli vůbec.

Ty jsi nedostala povinnost nastoupit?

Do nemocnic nastupují čtvrté a páté ročníky. Šesťáci se potřebují učit na státnice a pomáhali minulý rok na jaře.

Jak probíhá výuka?

Přednášky máme distančně, ale je daný čas, kdy probíhají, tak jako ve škole. Cvičení a praktika máme prezenčně, buď na území univerzitního kampusu, nebo v nemocnici, pokud jdeme za pacienty. Máme si zvykat na nemocniční prostředí a práci s lidmi. Jenže za pacienty nechodíme skoro vůbec. Moc nás k nim pro jistotu nepouštějí. Navíc bylo hodně oddělení předěláno na covid jednotky a operují se jenom akutní život ohrožující případy, takže je běžných pacientů málo.  

V čem plný přístup do nemocnice nejvíce chybí?

Mám předmět lékařská propedeutika, kde se máme naučit, jak komunikovat a jak vyšetřovat pacienty. Minulé pondělí nám předmět zrušili, protože se na oddělení vyskytlo příliš mnoho covid pozitivních pacientů. Místo toho si zkoušíme vyšetřovací metody mezi sebou. Učíme se vyšetřovat na spolužácích, kteří jsou zdraví. Hlavní nevýhodu je, že nenajdeme problémy, se kterými pacient do nemocnice přichází. Učíme se vyšetřování pohmatem, poklepem, poslechem a podobně, ale na někom, kdo je v pořádku. Nemáme šanci slyšet šelest na srdci nebo dušnost. 

Taky přicházíme o kontakt s pacientem, o to jak s ním mluvit, jak rozpoznat bolest a jak třídit informace, které nám o svém zdravotním stavu podává. Ztrácíme praktické zkušenosti, které budeme potřebovat, až budeme nastupovat do nemocnic. Budeme silně pokulhávat a to není dobré ani pro nás, ani pro pacienty. Ale alespoň se k nim trochu dostaneme. 

Je něco, co považuješ ve výuce za pozitivní, i když je takto zkomplikovaná?

Jsem ráda, že se rozhodli výuku zachovat. Kdyby výuka byla kompletně distančně, bylo by to úplně špatně. Doma mi chybí motivace na samostudium. V nemocnici jsme přidělení alespoň doktorovi, který nám mnoho vysvětlí a popíše nám jednotlivé situace. Doktoři jsou teď ale také hodně vytížení. Musí zaskakovat za kolegy, co jsou třeba covid pozitivní, léčí vlastní pacienty a ještě učí nás.

Klíčová slova: covid-19, studenti, medicína

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.