21.03.2019 23:06


Móda bez příběhu pro mě není móda. Oblečením se snažím promlouvat k lidem

Autor: Hana Tománková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Od malička chtěla malovat. Když jí bylo jednadvacet, měla vlastní výstavu obrazů. Nakonec se ale Markéta Horáková našla v módě. Už třetím rokem studuje módní návrhářství na VIA University College v Dánsku a patří k nejlepším studentům tohoto oboru. „Móda umožňuje zprostředkovat váš talent skrze oblečení. Lidé potom nosí kousek vás samotných. A to je přece hrozně hezký,“ říká šestadvacetiletá rodačka z Hradce Králové.

Foto: Aneta Vašatová

Kdy vás poprvé napadlo, že byste chtěla být módní návrhářka?

Ono to nějak samo vyplynulo ze situace (směje se). Už od pěti let jsem chodila na výtvarku do základní umělecké školy a mamka mi vždycky říkala, že bych mohla být návrhářka. Ale já jsem se na to nikdy netvářila. Důležitá pro mě byla zkušenost z Ameriky, kde jsem se poprvé setkala s šitím na stroji.

Proč jste jela do Ameriky?

Toužila jsem studovat v zahraničí. Odjela jsem do Ameriky na Work and Travel (program, který umožňuje pracovat a v rámci toho i cestovat po zahraničí, pozn. red.), abych se trochu otřískala a naučila se anglicky. Byla jsem v angličtině vždycky špatná, učitelka na gymplu mě ani nechtěla pustit k maturitě. A abych mohla studovat v cizině, potřebovala jsem udělat certifikát z angličtiny.

Jak jste se na Work and Travel dostala k šití?

Většina nabízených pozic jsou práce za barem nebo v zábavním parku. Já chtěla dělat něco uměleckého. A měla jsem velké štěstí, že jsem získala místo u paní, která měla svůj vlastní salón, kde šila a opravovala oblečení. Řekla jsem si, sice to není malování, ale za zkoušeku nic nedám. Přijela jsem tam, sedla si za šicí stroj a zjistila, že mi to jde (směje se).

Po návratu z Ameriky už jste věděla, že chcete studovat módní návrhářství?

To ani ne. Kdo mě zná, tak ví, že se vždycky probudím s novým bláznivým nápadem. Slyšela jsem, že v Dánsku je školné zdarma, tak jsem si tam vyhlídla dvě školy. Jedna byla zaměřená spíš graficky, druhá zase na módu. A nemohla jsem si vybrat. Pak jsem zjistila, že ta druhá škola má super vybavení a je poměrně známá. Rozhodla jsem se, že zkusím udělat přijímačky. Vytvořila jsem portfolio, navrhla šaty a všem oznámila, že jdu studovat do Dánska. Ještě jsem ani nebyla přijatá, ale už jsem věděla, že budu studovat v Dánsku a hotovo. A tak jsem tady (směje se).

Jak své rozhodnutí hodnotíte zpětně?

Vím, že to byl krok, který jsem měla udělat. Najednou cítíte, že jste v životě na správné cestě. Sice jsem šíleně unavená a všechno je fakt náročné, ale zároveň si nedovedu představit, že bych dělala něco jiného. Dřív jsem měla sen dostat se na Akademii výtvarných umění. Dnes jsem vážně ráda, že jsem se ho vzdala. Protože tam člověk jenom čmárá a co z toho? Obrazy, které nikdo nechce.

Než jste šla studovat do Dánska, dokončila jste bakaláře na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Jaký hlavní rozdíl vnímáte mezi studiem u nás a v Dánsku?

V Čechách má student na jednom oboru milion předmětů. Baví ho třeba jen jeden, kterému by se chtěl věnovat víc. Ale musí se učit na ty ostatní, protože má patnáct zkoušek za semestr. Takže si cpe do hlavy tuny věcí a nic pořádně. Tady v Dánsku máme vždy jenom jeden projekt, který trvá třeba dva měsíce. A celé ty dva měsíce děláme jenom na něm, nic dalšího. Takže máme čas jít do hloubky.

 

SEX ZA TUZEX

Mluvila jste o různých projektech. Na čem jste v nedávné době pracovala?

Jedním z mých posledních větších projektů byla kolekce dámského oblečení. V tvorbě kolekce máme víceméně neomezené možnosti inspirace, zadání bývá dost volné. Já jsem se inspirovala osmdesátými léty v Československu, obdobím Tuzexu. Vždy se v kolekcích snažím zaměřit na nějaký aktuální problém. Promlouvat tak k lidem. Předat jim vzkaz. Dá se toho dosáhnout přes potisky nápisů nebo obrázků, ale hodně řeknou i barvy a materiály. To je alchymie, kterou běžný člověk nevidí. Zajímá ho jen hotový produkt.

Jak probíhá tvorba kolekce?

Nejdřív si o vybrané době seženete články, najdete si fotky a všechno připíchnete na nástěnku, abyste měli inspiraci stále před sebou. A potom začnete nápad rozvíjet. Když vás na fotce zaujme bunda, tak si ji překreslíte na papír a zaměříte se na určitý detail. Například na to, že se nosil manšestr a že v Tuzexu se prodávaly hlavně džíny. Potom je potřeba tyto elementy převést do moderní podoby. Musíme se držet nových trendů, které propojíme s vybraným obdobím. Dále si volíme barvy, cílovou skupinu kolekce a náladu, kterou by měla kolekce vyzařovat.  

Jaké poselství jste se snažila předat v kolekci inspirované Tuzexem?

Tato kolekce nenese jedno hlavní poselství, ale více menších. Snažila jsem se najít spojení mezi minulostí a přítomností. Použila jsem nápisy, které odkazují jak na problémy aktuální, tak minulé.

Foto: Aneta Vašatová

Jaký význam nese triko s nápisem „Jaká je tvoje orientace“ (vlevo na fotografii výše, pozn. red.)?

Odkazuje na železnou oponu, která rozdělovala svět na dva znepřátelené bloky. Zároveň nám připomíná, že i dnes se svět pořád dělí – na proamerickou a proruskou, popřípadě čínskou orientaci. Klíček uprostřed odkazuje na sametovou revoluci 1989. Nápis navíc upozorňuje na aktuální genderové problémy.

Co dalšího jste chtěla skrz kolekci vzkázat?

Že lidé si budou pořád na něco stěžovat, nezávisle na době. Nikdy nebudou spokojení. Na to odkazují nápisy „Jó jó, dřív bylo všechno! I fronty na maso“ (na šatech na fotografii níže, pozn. red.) a „Máslo za 60“.

Foto: Aneta Vašatová

Svetrem s nápisem „Sex za Tuzex, Sex s Ex, Tuzex za Ex“ jsem zase chtěla upozornit na to, že dřív byly některé ženy schopné pro vymodlený módní kus oblečení udělat všechno. Kdežto dnes jsme oblečením zahlceni a lidé si ho přestávají vážit. Módní průmysl nás nutí kupovat si stále nové věci a ničí tak životní prostředí. Lidé, kteří se v módě nepohybují, většinou nevědí, že co se zátěže životního prostředí týče, je právě módní průmysl druhým nejhořším. Na jedno tričko se spotřebuje deset tisíc litrů vody.

 

PRŠÍ, PRŠÍ

Jak dlouho trvá výroba vlastní kolekce?

Tak dlouho, kolik vám na ni učitelé dají času (směje se). Kdybych ji chtěla udělat přesně tak, jak si představuju, je to práce aspoň na půl roku. Ale my jsme hrozně časově omezení. Proto ve výsledku ze všech návrhů šijeme jeden, maximálně dva outfity. Na kolekci dámského oblečení jsme měli dva měsíce. Člověk musí makat úplně od začátku. Já jsem pak ve škole třeba od šesti do půl jedenácté večer.

Dá se to zvládnout?

Upřímně, někdy mám chuť s tím praštit a vydat se na cestu kolem světa. Je to tady vážně náročné, pracujeme pořád pod tlakem. Jako jednotlivci děláme práci, kterou by normálně měli na starosti čtyři lidi. Já bych měla správně udělat jen návrh. Střih a šití by měl na starosti někdo jiný. My ale musíme zvládat všechno.

Co děláte, když zrovna nevytváříte nic do školy?

Jsem v práci. Studium je sice zadarmo, ale jinak si musíme všechno financovat sami. To znamená veškerý materiál, látky, barvy atd. Chodím pracovat v noci, většinou od jedné do sedmé hodiny ranní.

Kde pracujete?

Tady se těžko shání normální práce, protože jak nemluvíte dánsky, máte problém. V Kodani teda ne, ale já bydlím v zapadákově světa a zde se ani servírka bez dánštiny neobejde. Chodím uklízet halu, něco jako O2 arénu, po různých akcích. Dělám supervizora, takže většinou jen říkám lidem, co mají dělat. Je to dobře placené, ale moc mi toho nezbyde, protože přímo úměrně je Dánsko drahé. Všechno utratím za látky a za jídlo.

Na co jste si v Dánsku zvykala nejhůře? 

Rozhodně na počasí. Tady pořád jenom prší. Pořád. Navíc déšť a vítr v Česku se nedá srovnávat s tím v Dánsku. Jedu na kole z kopce, šlapu a pořád stojím na místě. Ve skříni mám schované módní kousky, co jsem si ušila, ale ve zdejším počasí se nedají nosit.

 

MAMKA DOUFÁ, ŽE SI TO ROZMYSLÍM

Plánujete se usadit v Česku nebo v zahraničí?

Kdybych si měla vybírat mezi Českem a Dánskem, tak si vyberu Česko. Dánsko má sice skvělý sociální systém, ale to počasí… Mám hodně blízko k jižanským kulturám. Úplně nejradši bych žila v Africe. Nebo bych se ráda usadila třeba v Portugalsku, abych to neměla daleko do Čech.

Co na to říká vaše rodina?

Mamka o mých plánech ví, ale asi pořád doufá, že si je ještě rozmyslím. V módním návrhářství mě podporuje. Problém je, že v módním průmyslu se dá jen obtížně dlouhodobě vydržet. Je s ním spojený obrovský tlak a velká konkurence.

Kde se vidíte za pět let?

Chtěla bych mít svou vlastní značku, která bude udržitelná. To znamená, že bude šetrná k životnímu prostředí. Taky bych už chtěla mít děti. A ještě k tomu cestovat po světě. Bude problém to nějak skloubit. Nejvíc by se mi líbilo mít velkou dodávku a cestovat i s dětmi.

Pokud byste měla říct jedno své plus, co by to bylo?

Mám fakt talent přesvědčovat. Dokážu přemluvit i úplně cizí lidi, aby pro mě udělali, co si vymyslím. Například jsem potřebovala modela pro svou kolekci mužského oblečení. V knihovně jsem viděla chlápka a líbil se mi, tak jsem se ho šla zeptat. Maximálně mě mohl poslat někam, ale neposlal a místo toho mi dělal modela. Pak mě vyučující chválili, jaké jsem musela udělat skvělé výběrové řízení, když se můj model pro kolekci tak perfektně hodí (směje se).

Klíčová slova: móda, Dánsko, umění, studium, kolekce

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.