20.05.2014 20:59


Mladí Norové milují one night stands, říká česká studentka

Autor: Grabowská Helena | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Poznat jiné prostředí a kulturu je vždycky zajímavá zkušenost. Mladá studentka animace Gabriela Plačková se proto rozhodla, že spojí příjemné s užitečným a na půl roku vycestovala na studijní pobyt do Norska. 

Proč jste si vybrala pro Erasmus zrovna Norsko?

Na mé rozhodnutí mělo vliv více faktorů. V první řadě dobré zkušenosti od starších studentů, kteří popisovali zážitky z Voldy jako ten nejlepší Erasmus všech dob. Propagovali tamní univerzitu jako místo s velice kvalitní výukou a učebními metodami, a že pro náš obor animace je to jedna z nejlepších škol v Evropě. To už je samo o sobě dost silný argument, proč si vybrat zrovna Norsko. Navíc připočtěte krásnou přírodu a je to. Trochu mě však odrazovaly tamější ceny a legendy o chladu a tmě. Nakonec ale pozitiva převážila negativa. A nelitovala jsem.

Gabriela Plačková v Norsku, autor: z archivu G. PlačkovéA co bylo tedy to nejlepší, co jste na svém „výletě” zakusila?

Vstřícnost lidí, výborná angličtina i u osmdesátiletých důchodců, pocit bezpečí, nádherná příroda a zjištění, že spousta legend a mýtů o Norsku nemusí být vždy pravda. Také se tamní univerzita ukázala být opravdu skvělou školou, ať už šlo o specializovanou výuku, či o přístup k zahraničním studentům, který byl neskutečně láskyplný.

Jaký mají Norové styl výuky, přístup k práci?

Vedoucí mého ateliéru byli zrovna snad ti nejtolerantnější a nejvíc „v pohodě” profesoři, kteří při setkáních působili jako komická dvojka z nějakého sitcomu. Člověk se s nimi nenudil, působili nesmírně sympaticky, otevřeně, vděčně za přítomnost zahraničních studentů, a především byli ochotni si vyslechnout vše, o co je studenti žádají a maximálně jim vyhovět. To mě velice mile překvapilo, protože v Česku se často setkávám se zbytečně striktním a odosobněným přístupem profesorů, zatímco v Norsku neexistoval problém, který se nedal vyřešit kompromisem ke spokojenosti obou stran. Já sama jsem v té době vyžadovala individuální přístup v míře, o které bych si mohla u nás nechat jen zdát. Celé to dle mého vyplývá z toho, že si ve vztahu profesor - student obě strany věří, respektují se a nikdo se nesnaží podvádět či se ulívat.

Také jsem z norských profesorů měla pocit, že jsou velice schopní a nedostali se na svůj post jen jako slepí k houslím, aniž by neměli co říct a sdělit a neuměli předat znalosti. Což mi v Česku často připadá jako smutná realita.    

Liší se i něčím jiným zásadně od Čechů?

Jejich povaha je rozhodně jiná. Neodvažuji se házet je všechny do jednoho pytle, ačkoliv jsem Norů potkala spousty a hodně věcí je jako jednotlivce spojuje. Obecně řečeno je formuje jejich historie a prostředí, ve kterém žijí. Nízká kriminalita, velká zdvořilost, málo zalidněné a roztroušené vesnice obklopené pouze přírodou, neúrodná půda a podnebí, které přeje snad jen obilí, dobytku a hlavně rybolovu. Chudoba, která vládla v zemi stovky let a najednou velký ropný boom. Zjistila jsem, že sledovat Nory je jedna z nejzajímavějších věcí, co se v Norsku dá dělat, hned po lezení po horách.

Bylo něco, co vás vyloženě šokovalo?

Tak třeba to, že má Norsko nejvyšší počet „one night stands” na světě. Z toho také vyplývá vysoký počet pohlavních chorob. Dále se k tomu váže naprostá sexuální otevřenost v kontrastu s naprostou společenskou uzavřeností plachých Norů, kteří dokážou celý večer sedět u stolu a nepromluvit na vás slovo, ale na konci se zeptat, zda s nimi půjdete domů.

Dívky jsou obecně velice emancipované, někdy bych řekla až feministky. Mám pocit, že je tento trend rozšířený především mezi mladými lidmi. Vidím v tom souvislost s rychlým rozvojem ekonomiky země a rapidní změně hodnot. V Norsku je každý druhý bohatý, většina se má více než dobře, protože tamější vláda není zkorumpovaná a peníze ze státní kasy si nedává do vlastních kapes, ale do kapes občanů.

Na druhou stranu však své ovečky velice dobře ovládají a kontrolují, například alkoholovou prohibicí, přísnými zákony vztahujícími se k jeho konzumaci, prodeji a vysokou cenou. Zažila jsem třeba situaci, kdy jsem s třemi Nory pila v klubu, ve kterém jsme ten večer pracovali jako obsluha, a zapíjeli šichtu v takzvaném „crew roomu”. Byli jsme čtyři kamarádi, měli v sobě dost vína a popíjeli pivo z plechovky. Někdo se rozhodl, že si půjde ven ke vchodu zakouřit. Všichni se zvedli, ale mně bylo řečeno, že s plechovkou v ruce nesmím překročit práh. Proč? Protože se to prostě nesmí - pít na ulici a vynášet pití z klubu. Jsou to pravidla. Všem bylo jedno, že je pět ráno a nedozvěděl by se o tom nikdo jiný, než my čtyři. Bylo jedno, že nejbližší policie je ve vedlejším městě. Stáli si za tím tak slepě a nekompromisně, až mě to překvapilo.

Další šok byl ten, že vláda kontroluje nejen konzumaci alkoholu, ale taky konzumaci cukrovinek, protože jejich cena byla závratná (balíček bonbónů u nich stojí v přepočtu 130 korun.)

Zmínila jste, že je životní úroveň v Norsku zcela jiná než u nás. Mohla byste to prosím rozvést?

Celkově pro mě byly velkým šokem hlavně ceny, ať už šlo o pivo v hospodě za plnou cenu pětiset korun, nebo cena základních potravin (chleba za sedmdesát korun). Celkově se dá říct, že je tam vše třikrát dražší než u nás a často to bylo i mnohem víc. S příjmy, které nepochází z Norska, tam člověk musí docela živořit. Je třeba se hodně uskromnit, stanovit si priority a kupovat si opravdu jen to, co potřebujete. Taky ale hodně záleží na tom, kam člověk jede. Samozřejmě můj pobyt ještě vyšel velice levně, protože oproti Oslu byla Volda jen malá zapadlá vesnička s levnými potravinami a ne moc velkým rejstříkem možností kulturního vyžití... No a chození po horách je zadarmo, sem tam možná nějaký ten autobus na výlet, jinak nic.

Byla jste v Norsku i přes vánoční svátky - jaké jsou tam tradice?

Velice podobné jako u nás, jediný rozdíl je snad v druhu jídla, které mají na Štědrý večer. Ale já o jejich Vánocích vlastně zase tolik nevím, jen mě zaujalo, že si každoročně pouštějí české Tři oříšky pro Popelku jako jejich oblíbenou vánoční pohádku. Na slavnostní školní večeři, pořádané pro profesory, jsme museli s dalšími dvěma kluky z Česka zazpívat na pódiu titulní píseň a vysloužili jsme si velké ovace (směje se).

Chtěla byste se ještě někdy do Norska podívat?

Zrovna nedávno jsem nad tím uvažovala a určitě ano, ta příroda je nezapomenutelná a nádherná. Norsko mě, zatvrzelou odpůrkyni výšlapů, donutilo chodit na hory dvakrát týdně, protože ta krása na vrcholu člověku pokaždé vehnala slzy do očí.


Medailon:

Gabriela Plačková (22) je studentka animace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Půl roku strávila na Erasmu v Norsku a zakusila tak tamní přírodu i naprosto odlišné lidské povahy. Kromě animace miluje své dvě kočky, výšlapy na hory, italské těstoviny a britské sitcomy. 

Klíčová slova: Erasmus, Norsko, studium

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

PAT | 04. 06. 2014, 02:08
Kdo chce vědět více o Skandinávii i Češích tam žijících, tak ať čte www.severskelisty.cz Jsou tam i odkazy na jednotlivé CZ komunity v jednotlivých severských zemích.