23.03.2014 12:28


Mít kapelu byl můj velký sen, říká houslista a zpěvák Jan Knettig

Autor: Vlčková Kamila | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Jednadvacetiletý Jan Kettig je úspěšný mladý hudebník. Od dětství hraje na housle a zpívá, poslední rok je jedním z členů rockové kapely Other Way, která slaví své první úspěchy.

Autor: archiv kapely Other Way, Ondřej Valenta

Brno – Jaká je vaše úloha v kapele? 

Hraji na housle, což je jedním z našich ozvláštňujících prvků. Nicméně hlavně působím jako frontman, tedy zpěvák. Kromě houslí zvládám hrát i na kytaru, ale to leda tak u táboráku.

 

Kdy jste se začal věnovat hudbě a kdo vás k tomu vedl?

Se zpěvem jsem začal asi tak stejně jako s mluvou, ne-li dřív. K tomu mě rodiče určitě vedli, hodně jsme v té době cestovali, poslouchali v autě hudbu a zpívali si. Co se týče houslí, začal jsem v pěti a řekl bych, že to bylo mé vlastní rozhodnutí. Prostě jsem přišel a řekl, že chci hrát na housle. Vydupal jsem si kvůli tomu i to, abychom jeli na koncert Vanessy Mae. Sám jsem chtěl hrát. Kytara přišla v pubertě. V tu dobu jsem měl houslí občas dost po krk a kytara pro mě ztělesňovala určitou volnost dělat si, co chci. Nikdy mě na ni nikdo neučil, takže mě ani nikdo nepeskoval, což se mi líbilo. A taky se při hře na kytaru dá dobře zpívat, což byl hlavní důvod, proč jsem se na ni začal učit. Musím říct, že jsem rád, že puberta už pominula, protože jsme si to s houslemi „vyříkali“ a já na ně zase teď rád hraji.

 

Na housle jste se tedy učil u nějakých pedagogů?

Na housle i na zpěv jsem chodil na Základní uměleckou školu Smetanova v Brně. Na housle k Dušanu Kovaříkovi a na zpěv k Janě Matysové. Asi šest let jsem každoročně jezdil také na houslové kurzy za pedagogy z brněnské konzervatoře, ale i zahraničními kantory z Finska. Učitele z brněnské konzervatoře, Rudolfa Šťastného a Miloše Vacka, jsem roky i pravidelně navštěvoval kvůli soukromých konzultací.

 

Mluvil jste o pubertě a neshodě s houslemi. Chtěl jste někdy skončit s hrou na ně?

Skončit ne. Určitě jsem byl někdy naštvaný a nebavilo mě to. Mnoho let jsem byl nejlepším houslistou na mé hudebce, jeden z nejlepších v kraji a tak ode mě vždycky všichni očekávali jen ten nejlepší výkon. Nikoho by ani nenapadlo, že to „Knettig nedá“. Na jednu stranu mě to samozřejmě těšilo, ale mnohdy to bylo i náročné a vyčerpávající. Člověk musí cvičit každý den nejméně hodinu, ideálně více, a to ať se mu chce či ne. A ono se málokomu fakt chce cvičit úplně vždycky. Takže byla doba, kdy mě to tolik nebavilo, což se určitě na mé hře taky projevilo, byl jsem poněkud strnulejší. Naštěstí je to za mnou. Co vím, tímhle obdobím si prošel snad každý muzikant, takže to není nic zvláštního.

 

A nikdy nebyl problém ani se školní docházkou nebo co se týče peněz na vaši zálibu?

Jako že bych to nestíhal se školou? Tento problém nikdy nebyl. Na gymnáziu jsem nejel na samé jedničky, takže se to vždycky dalo zvládnout. Navíc učitelé byli většinou dost vstřícní. A finanční problém to naštěstí taky nikdy nebyl. I když se ceny školného v průběhu let neustále zvyšovaly a slušné housle také nejsou zrovna malá investice.

 

Kolik takové housle stojí?

To je různé. Ale slušné housle, které jsou podmínkou pro každého lepšího hráče, stojí tak 40 tisíc a víc, spíš 60 tisíc. Špičkoví hráči mají housle mnohdy za statisíce. Dobré elektronické housle jsou od 20 tisíc výš.

 

Vy máte jaké?

Vystřídal jsem mnoho houslí, protože jak člověk roste, potřebuje čím dál větší housle. Začínal jsem na tak zvaných osminkách, pak jsem měl čtvrtky, tříčtvrtky a posledním stádiem jsou housle celé. Ty jsem před dvěma roky dostal mistrovské nové. Celkem mám troje housle, a to dvoje akustické a jedny elektronické.

 

Jaký je mezi nimi rozdíl?

Rozdíl mezi akustickými a elektronickými houslemi je poměrně značný, ale ne z hlediska toho, jak se na ně hraje, protože v tom jsou zcela stejné. Co se týče zvuku, hodně záleží na tom, jak kvalitní jsou elektronické housle. Já mam třeba Yamahy a ty jsou špička mezi těmi běžně prodávanými a zvuk je tedy dost podobný, téměř identický s těmi akustickými. Jinak je tam rozdíl v tom, jak fungují po technické stránce. Elektronické housle fungují velmi podobně jako elektronická kytara. Kobylka přenáší vibrace ze strun na snímač, který převádí mechanické vlnění na elektrický signál a ten se pak mění ve zvuk houslí.

 

Mohl byste se hrou na housle živit?

V jisté době jsem skutečně měl představu, že by to šlo. Jako malý jsem měl sen být houslistou jako je třeba Pavel Šporcl. To byl můj velký vzor. Tu myšlenku jem ještě úplně nezahodil. Hudbě se stále věnuji dost intenzivně a snažím se proslavit. Kdyby ke mně někdo přišel a řekl ,,líbíš se mi, chci z tebe udělat hvězdu", nejspíš bych neodmítl. Nicméně pokud taková situace nenastane, nechám si hudbu jako krásný koníček.

 

V jakém oboru byste tedy rád pracoval?

Baví mě informatika, marketing a podnikání, které studuji na Vysoké škole ekonomické v Praze, takže z profesního hlediska se zaměřuji spíše na ně. Už několik let se v těchto oborech pohybuji a rád bych v tom pokračoval a šel ve šlépějích svého otce, který je podnikatel. Jeho firma se zabývá dodáváním podnikových řešení pro IT, instalací a návrhem počítačových sítí a v poslední době poskytováním cloudových služeb. Několik let u otce pracuji na různých projektech. Líbilo by se mi být podnikatel, který ve volném čase koncertuje s kapelou.

 

Jak vlastně vznikla kapela Other Way?

Mít kapelu byl můj velký sen asi od 15 let, kdy jsem dostal elektrické housle k narozeninám, ale nějak se nikdy nenaskytli ti správní lidé. Před rokem jsem konečně měl to štěstí. Byla to opravdu absolutní náhoda, vlastně dodnes nechápu, jak se to stalo a rád na to vzpomínám jako na vtipnou historku. Šel jsem v Praze na vůbec první party, co jsem tu kdy byl, a jelikož jsem měl náhodou s sebou housle, tak mě lidi přemluvili, abych zahrál a zazpíval. Načež jsem zazpíval pár našich moravských lidových písniček a oslovil mě jeden kluk, jestli prý nechci hrát v rockové kapele. Moc jsem nerozuměl, jak Jirka vycítil, že zrovna já bych byl pravý pro jeho kapelu, ale stalo se. Kluci už tenkrát vlastně byli kompletní, jen hledali nového zpěváka. Takže jsem přišel, začali jsme hrát, co už bylo složené, a skládat nové. Po pár měsících jsme se pojmenovali Other Way a začali koncertovat.

 

Proč jste zvolili název Other Way?

Jméno jsme vybírali dlouho. Snažili jsme se zachytit to, že nejsme tak docela stejní jako jiné kapely. Je to dáno tím, že každý máme jiné hudební kořeny. Kytaristy Jirku a Martina, stejně jako bubeníka Přému, to vždycky táhlo k metalu nebo k tvrdším rocku. Basák Sebastian je hodně na funk a alternativní věci, já mám zase dost rád čistší rock, funk, pop, jazz, ale poslouchám všechno. V zásadě nikdo nejsme stoprocentně vyhranění a celkově zastáváme názor, že jakýkoli styl může být dobrý, když je kvalitní hudba a kvalitní interpret. Všechny přístupy pak nějak smícháme dohromady a dává to nakonec zajímavou kombinaci. Proto Other Way jako jiný směr, jiná cesta. 

 

Jaký žánr tedy hrajete?

Nedá se to přesně definovat. Je to rock, ale ne čistý. Pokud nás někdo po poslechnutí celého našeho koncertu dokáže přesně zařadit, budeme rádi, protože to sami nevíme. Většinou říkáme alternative rock.

 

Kdo vám píše hudbu a texty?

Hudbu píšeme tak nějak kolektivně. Vždycky někdo přijde s nápadem a ostatní mu jej pomohou rozvést. Domyslí třeba nástroje, které se jich týkají nebo pomohou song nějak lépe vystavět. Co se mě týče, píšu si většinu pěveckých linek a některé houslové. Některé písně byly můj nápad a výrazně jsem se podílel na jejich celkové kompozici. Třeba singl Nobody, na který máme nově klip, nebo píseň Miserable Days. Texty píšu většinou já.

 

Všechny vaše texty jsou anglické. Proč? Máte díky tomu víc fanoušků? 

Anglicky píšeme a hrajeme, protože se nám to dobře píše, dobře zpívá a máme angličtinu rádi. Těžko říct, jestli nám to fanoušky přidává nebo ubírá. V Česku by asi bylo výhodnější zpívat česky, protože tomu lidé lépe rozumějí. Takže jsme uvažovali, jestli to nezměnit, ale k angličtině nás to táhne nějak víc. A má to tu výhodu, že naši přátelé ze zahraničí, kterých máme mnoho, mají šanci naší tvorbě také rozumět.

 

Co vaše hudební kariéra před Other Way?

Hrál jsem v symfonickém orchestru, také s různými komorními soubory jako primarius a taky jsem byl spoustu let primášem cimbálky na Základní umělecké škole Smetanova. Hrál jsem ještě v jiné, slovenské kapele, která se jmenuje Púčik. Pět let jsem hrál v Městském divadle v Brně v muzikálech Zahradu divů, Oliver! a Magická flétna. Ačkoli žádné z těchto uskupení nemá mnoho společného s rockovou kapelou, hodně mi to dalo. Nejvíce asi cimbálka, protože tam jsem se naučil improvizovat a rychle odposlouchávat melodie, což se mi při skládání a jamování hodí.

 

Máte za sebou několik koncertů, na který vzpomínáte nejraději?

Koncertů jsme měli poměrně dost, asi kolem šestnácti. Nejlepší zážitky byly z pražských klubů Exit-Us a Chapeau Rouge, kde nám v obou případech přišlo přes sto lidí a byl to neskutečný nářez. Něco, co každý rocker touží zažít. Úžasný byl samozřejmě i koncert v pražském Lucerna Music Baru, kde nás viděly hrát tři stovky lidí. Byl to pro nás velký zážitek. V reálném čase nás zabíraly kamery a obraz promítaly na obrovskou LED televizi za námi a na dalších asi dvaceti rozmístěných různě po klubu. Záběry z tohoto koncertu jsme použili i v našem klipu Nobody.

 

Máte i nějaké nepříjemné zážitky z koncertování?

Párkrát stalo, že jsme hráli jen třeba pro deset, patnáct lidí, což skutečně není mnoho a člověka to tolik nebaví. Ale to k začátkům patří a je potřeba si to projít. Většinou jsme ale byli spokojeni a koncerty jsme si užívali.

 

Zatím jste nevydali žádnou desku. Máte to v plánu?

Máme pouze pár podomácku vyrobených nahrávek na našem profilu na Bandzone. Teď máme konečně i jednu dobrou, kterou jsme natočili pro zmiňovaný klip. Této oblasti jsme se zatím tolik nevěnovali, ale chceme to změnit. V červnu plánujeme vydat naše první EP, což je CD s asi tak čtyřmi až pěti kvalitně nahranými songy. Taky bychom chtěli tento rok vydat jeden nebo dva další klipy, takže je na co se těšit.

 

Máte s kapelou nějaký cíl nebo sen, který byste si chtěli splnit?

Vysněný cíl máme. Zaprvé bychom rádi měli milion zhlédnutí na některém z našich budoucích klipů, pak bychom rádi prodali deset tisíc našich písniček a stali se známou kapelou, která bude hrát v hlavních časech na známých festivalech jako je Majáles, Rock for people, United Islands a podobně pro tisíce lidi. To jsou ty sny, na kterých pracujeme.

 

Jan Knettig

 Narodil se v roce 1993 v Brně. Absolvoval jedno z tamních gymnázií, rok také studoval na střední škole ve Spojených státech amerických. Od dětství hraje na housle a zpívá, poslední rok působí jako frontman pražské rockové kapely Other Way. V budoucnu by chtěl nadále pokračovat s hudbou, avšak rád by se živil svými oblíbenými obory – informatikou, marketingem a managementem, které nyní studuje na Vysoké škole ekonomické v Praze.

 

Další informace o kapele můžete najít na facebookové stránce Other Way nebo na Bandzone.

Klíčová slova: Jan Knettig, Other Way, rock, kapela, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.