30.01.2015 11:19


Miroslava Kobylková: Někdy na přednášce, jindy babička na plný úvazek

Autor: Markéta Mlčáková | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Proti proudu

Brno – S pokročilým věkem člověk začne plánovat, co bude dělat v důchodu. Někdo se chce věnovat zahrádce, jiný pečení. Miroslava Kobylková, sedmašedesátiletá aktivní žena, se ale rozhodla rozšířit si obzory a podala si přihlášku na univerzitu třetího věku.

Autor: Markéta Mlčáková

„Nikdy jsem se nedokázala vžít do pozice důchodkyně. Pracovala jsem devětadvacet let jako laborantka v biochemické laboratoři ječmene a sladu. Ačkoliv jsem v práci byla ke konci už totálně vyhořelá a těšila jsem se, že zmizím, budoucnost jsem si nedovedla představit. Byla přede mnou prostě stěna,“ uvádí Miroslava Kobylková.

Počáteční nejistota

Když si paní Miroslava přečetla o univerzitě třetího věku v novinách, začala se o tento typ vzdělávání zajímat více. „Nevěděla jsem, co od toho čekat, jestli to zvládnu, když nejsem vysokoškolačka, na jaké úrovni to vlastně vůbec je, co se tam po mně bude chtít,“ líčí. Pochybnosti ji dovedly až za koordinátorem kurzu. Ten paní Mirku ujistil, že se jedná spíše o zájmovou činnost.

Vysoká škola byla pro ni do té doby velkou neznámou. Kvůli špatnému třídnímu původu měla problém už při přijímacích zkouškách na střední školu. Nevzali ji. Proto šla do učení a později při zaměstnání vystudovala chemickou technologii na Střední průmyslové škole chemické v Brně. Tam už žádná doporučení nepotřebovala, stačil souhlas zaměstnavatele. Jelikož byla v té době dvojnásobnou maminkou, nemohla si dovolit ve studiích pokračovat na vysoké škole.

„Dříve jsem nechodila do školy ráda, táhly mě tam akorát ty lumpárny. Na základní škole jsem nebyla úplně nejvzornější žáček, v každém průšvihu jsem byla namočená. Střední škola mě taky moc nebavila a na vysokou jsem nemohla. To byla moje největší životní prohra, tak jsem si to aspoň teď ve stáří takhle kompenzovala,“ vzpomíná Miroslava Kobylková.

Babička na vysoké

První kroky paní Mirku zavedly na Masarykovu univerzitu, kde absolvovala Živou teologii – Spirituální dimenze člověka. (Obecně o univerzitě třetího věku na Masarykově univerzitě viz video.) „První semestr pro mě byl těžký, připadala jsem si hloupá. Měla jsem přes sto spolužáků, samé vysokoškolsky vzdělané lidi s jedním či dvěma tituly. Jejich vědomosti sahaly hluboko. Druhý semestr se ale ukázalo, že jsou oblasti, o kterých něco vím zase já,“ usmívá se.

Paní Kobylkové studium univerzity třetího věku vyhovuje, hodnotí jej jako nenáročné. „Nemusíme skládat žádné zkoušky, ani nemáme jiné povinnosti kromě docházky,“ říká. Po „Masaryčce“ absolvovala ještě tříleté studium na Mendelově univerzitě, pak navštěvovala přednášky Univerzity obrany v rámci Akademie III. věku a teď má tu čest si podle názvu studijního programu Městské policie Brno říkat Senior akademie. Na každé z univerzit se studium trochu liší.

„Na policejní akademii je výuka barevnější, chodíme na různé exkurze. Byli jsme například u psovodů, u policejních potápěčů, na střelnici. U vojáků jsme měli poutavé přednášky s vojenským lékařem, pamětníkem bojů druhé světové války nebo s přímým účastníkem událostí v Afganistánu. Přednášky na Mendelově univerzitě se dají shrnout slovy „život na zemi“. Vyrůstala jsem na vesnici, tudíž jsem se tam cítila jako doma. Ale někdy mi přijde úsměvné, když slyším, že studenti vyzkoumali, že je dobré hnojit kravským hnojem,“ vypráví paní Miroslava.

Jako hlavní zápor studia univerzity třetího věku vidí paní Kobylková finance. Studenti musí uhradit zápisné ve výši 600 až 800 korun, což je pro staršího člověka hodně peněz. Nicméně ani ty pro ni nejsou překážkou. „Když to začalo, ani jeden rok jsem nevynechala. Pořád v něčem jedu,“ směje se babička čtyř vnoučat a zároveň člověk proti proudu v jedné osobě.

Klíčová slova: univerzita třetího věku, Masarykova univerzita

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.