12.03.2019 00:13


Milovníci Norska si užili venkovní piknik s ochutnávkou tradičních pokrmů

Autor: Vendula Kocandová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Festival Norské literatury začal tento týden v Praze a v Brně. Bude se konat až do začátku dubna. V Brně se této akce ujal Skandinávský dům a jako první přišlo na řadu Eat&Read Norwegian. Ve spolupráci s Otevřenou zahradou nabídli organizátoři kulinářsko-literární zážitek, při kterém mohli návštěvníci ochutnat tradiční kozí sýr či vafle s brusinkovou marmeládou. Navíc se mohli zaposlouchat do čtení knihy od norské spisovatelky Helene Uri. 

Tradiční norské pokrmy - Gravlaks a Boller

Brno – Akce Eat&Read Norwegian začíná o půl šesté večer v Otevřené zahradě poblíž Fakulty sociálních studií. Na Facebooku psali, že se koná venku a za každého počasí. Jelikož celý den bylo aprílové počasí, nejsem si jistá, jak se mám vlastně obléknout. Před odchodem jsou na teploměru tři stupně a tak si obléknu triko s dlouhým rukávem, svetr a jarní bundu. Do kabelky si na poslední chvíli dávám raději ještě rukavice. 

Při příchodu na místo nahlásím své jméno a slečna, jež hosty kontroluje, mi dává papír na odpovědi kvízu. Netuším, jak to všechno bude probíhat, a tak se začínám rozhlížet okolo. Jsou zde rozdělané dva ohně, po zahradě chodí pár lidí a na stromech jsou pověšené papíry. Jeden z nich si jdu přečíst a zjistím, že je to kvízová otázka. Postupně si tedy všechny projdu. Jsou zde otázky typu: Kolik kávy průměrně vypije každý Nor ročně? Jaké jsou v Norsku úřední jazyky? Jaké jídlo nechybí Norům každý den na stole? U všech otázek tipuji a zjišťuji, že toho o Norsku vlastně moc nevím. Během procházení slyším některé lidi, kteří nemluví česky, a tak odhaduji, že to budou Norové. Kdo jiný by tady taky mohl být. 

Když už mám všechny otázky zodpovězené, jdu se podívat do altánu, kde je nachystané jídlo a pití. Jelikož nevidím nikoho, kdo by si jídlo bral, jdu si ho alespoň vyfotit. Po chvíli se ozve organizátorka, která nás pobízí, abychom si každý vzal jeden talíř a šli jsme si sednout do druhého altánu, kde začne program. 

Zima je mi pořád větší a větší, a tak lituji, že jsem se neoblékla víc. Po úvodních slovech si jdu pro teplou kávu a doufám, že mě alespoň trochu zahřeje. Jedna z organizátorek se ujme slova: „Nikdy jsem v Norsku nebyla, a to, co vám tady řeknu, jsem našla zejména na internetu." V hlavě si začnu říkat, jestli by nebylo lepší, kdyby pozvali někoho, kdo toho o Norsku ví více, nejlépe i něco z vlastní zkušenosti. 

Dívka mluví bohužel strašně potichu, a tak moc dobře neslyším všechny názvy jídel, která mám na talíři. Zaslechnu slovo Gravlaksa a potom losos. Usoudím tedy, že to bude jeden z těch sendvičů, na kterém je pažitkové máslo, kopr, okurka a uzený losos. Musím říct, že tato kombinace chutná opravdu výtečně! Název dalšího sendviče neslyším, ale vidím, že je na něm nějaká červená pomazánka, okurka a citron. Podle chuti pomazánky si myslím, že se jedná o červenou řepu. První sendvič byl ale rozhodně lepší. 

Dále je zde Boller, což je bochánek ze sladkého kynutého těsta posypaný skořicí. Dohromady s kávou tomu nemám co vytknout. Pro Nory je boller asi stejně tak tradiční, jako jsou pro nás rohlíky. Na párátku jsou zde potom takové hnědé čtverečky, na první pohled bych řekla, že se jedná o karamelky. Nakonec však zjišťuji, že se jedná o kozí sýr neboli Brunost. Specifický je svojí nasládlou chutí po karamelu. I přesto, že mám sýry opravdu ráda, v budoucnu brunost již rozhodně nevyhledám. 

Během jezení se o Norsku dozvídám spoustu zajímavých věcí. Nejoblíbenějším jídlem Norů je mražená pizza Grandiosa; průměrná spotřeba kávy na jednoho člověka je 10 kg, čímž se řadí na druhé místo hned za Finsko; za knížky každý utratí ročně asi pět set korun, přičemž se i tak řadí na první místo nejvíce přečtených knih ročně. Při poslední zajímavosti si začnu v hlavě počítat, kolik za knihy utratím ročně já. Vždyť jen za jednu knihu zaplatím nejméně tři stovky. 

Po odříkání několika zajímavostí přichází na řadu čtení knihy Medové jazýčky od norské spisovatelky a lingvistky Helene Uri. Poslouchám asi pět minut, ale je mi taková zima, že si musím jít stoupnout k ohni. Stojí tu pár dalších lidí a zatímco posloucháme úryvek z knihy, postupně si chodíme pro perníčky, které v altánu ještě zbyly. 

Po skončení čtení následuje krátká pauza, kdy jsou nám nabídnuty teplé vafle s brusinkovou marmeládou a již zmiňovaným kozím sýrem, který však s prominutím odmítám. Vafle se v Norsku řadí mezi typický zákusek, který u norské rodiny dostává každý host. Stoupnu si k ohni a v klidu si je sním. 

Blíží se sedmá hodina, a ačkoliv má událost končit až za třicet minut, odcházím domů. Počasí jsem opravdu podcenila a je mi zima. Přece jen mám ráda své zdraví a nechci nic riskovat. I přesto mě však věci o Norsku oslovily, zejména co se jídla týče, a tak tato země zůstává na mém seznamu míst, která chci jednou navštívit.   

Klíčová slova: Norsko, jídlo, ochutnávka, cestování, čtení

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.