07.05.2015 20:32


Miloš není gentleman

Autor: Kořínek David | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Ne všechny lidské činy mají jasný význam. Člověk je mnohdy tlačen do nepříjemných situací, ve kterých se musí rozhodnout, zda si zachová svou integritu či se přizpůsobí tlaku. Stejně tak vyzrálý člověk musí umět přiznat chybu nebo prohru. Tento text je o dvojici, respektive trojici lidí, kteří se do podobné situace dostali. Každý z nich se však k řešení postavil jinak. 

Hitler je genteleman, zní podle prezidenta údajný titulek Peroutkova článku oslavujícího nacistické Německo a jednoho z nejhorších diktátorů v historii lidstva. Kromě hlavy státu o něm však nikdy nikdo neslyšel. Dokonce ani zástupci redakce Přítomnosti, kde měl článek údajně vyjít. Ano, pan prezident se spletl. To se stává. Dospělý člověk však v takové situaci uzná prohru a omluví se.

Prezidentská kancelář však zareagovala poněkud jinak. Poté, co mluvčí Ovčáček nebyl schopen text najít, dostal úkol vyhledat několik jiných textů, ve kterých Peroutka oslavuje Třetí říši. Ty teď v týdenních intervalech zveřejňuje na webových stránkách kanceláře prezidenta.

Autor textuPrvního zatčení se Peroutka dočkal nedlouho po vyhlášení protektorátu. Tehdy se však ještě dostal na svobodu. Druhé zatčení v září roku 1939 pro něj však znamenalo věznění v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald a to až do sklonku války, kdy ho osvobodila spojenecká armáda. Dle jeho vlastních slov, byl jedním z hlavních důvodů druhého zatčení jeho článek Dynamický život, který je koncipován jako oslavný text k Hitlerovým padesátým narozeninám.

Na třech stranách Peroutka sice uznává obdivuhodný rozmach Německa způsobený postavou Adolfa Hitlera, zároveň však jasně říká, že Češi by měli jít jiným směrem.

Po válce se Peroutka k textu vyjádřil s politováním. Ne nad vlastním obsahem textu, ale nad jeho nepochopením. Týž text mu předložilo Gestapo při odsunu do koncentračního tábora i českoslovenští levicoví novináři v roce 1948. A tak mu jedni článkem Dynamický život dokázali, že Hitlerem opovrhuje, druzí zas, že ho oslavuje. A ano – stejný text mu sedmdesát let po válce vyčítá prezidentská kancelář.

Zde se dostáváme k výběru přizpůsobit se tlaku, nebo si zachovat integritu. Peroutka si ji v roce 1939 ponechal. Stejně tak po komunistickém převratu roku 1948, kdy uznal svou druhou prohru v souboji se státním zřízením a raději odešel do exilu.

Pravděpodobně nejslavnějšímu českému novináři tedy nelze upřít autorství textů, ve kterých uznává Hitlerovu moc a rozmach Německa. Stejně tak se ale opakovaně postavil proti říšskému teroru. Dobrý novinář, píše o věcech, tak jak jsou. Nesoustředí se pouze na jediný aspekt dané události či osobnosti. Ač některá média v poslední době veřejnost přesvědčují o opaku. Smutným příkladem je Mladá fronta DNES a její titulek Muž, který zklamal u textu o úmrtí expremiéra Stanislava Grosse.

Naproti tomu Ovčáček měl na počátku letošního roku možnost vybrat si mezi přizpůsobením se tlaku prezidenta a svou integritou. Vybral si jasně. Snaží se házet špínu na jednu z největších postav české novinařiny, jen proto, aby vyhověl prezidentovi.

Miloš Zeman měl možnost uznat chybu, když se ukázalo, že text Hitler je gentleman neexistuje. Neudělal tak. V dichotomii integrita a tlak vlastní neomylnosti si vybral druhou možnost. Je smutné, když si národ za svou hlavu zvolí někoho, kdo nedokáže uznat vlastní chybu. Na závěr tak snad lze jen říci: „Miloš není gentleman“.

Klíčová slova: Zeman, Peroutka, Miloš, Ovčáček, glosa

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.