15.04.2015 17:04


Mezi skřítkem Šmudlafousem a dítětem je silná důvěra, říká autorka Pohádkového putování Monika Makarová

Autor: Bazgierová Pavla | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Prostřednictvím nového projektu chce Monika Makarová ukázat dětem, jak trávila v jejich věku dny ona. Pomocníkem je jí skřítek Šmudlafous, který si s dětmi vytváří důvěrné pouto, pomáhá jim s problémy a raduje se z jejich úspěchů.

Autor: Pohadkoveputovani.cz

Brno – Dnešní doba není pro holčičky a chlapce ideální. Kvůli moderní elektronice, počítačům, tabletům a jiným vychytávkám netráví tolik času s kamarády v přírodě. Podle studentky Moniky Makarové je načase začít dělat něco s tím, že dětská hřiště zejí prázdnotou. Uskutečnila proto projekt s názvem Pohádkové putování, ve kterém pohádkový skřítek rozdává dětem úkoly a motivuje je dovádět na čerstvém vzduchu.

Monika Makarová má velmi ráda děti (Foto: Pavla Bazgierová)Co vás přimělo k realizaci projektu Pohádkové putování?

Bylo mi líto, že mí synovci a neteře tráví volný čas vysedáváním u televizních obrazovek. Později televizi vystřídaly počítače, tablety a chytré telefony. Děti raději hrají hru Pou (v překladu lidský exkrement pozn. red.) nebo uhýbají vlakům na trati a zapomínají trávit čas venku na čerstvém vzduchu. Uvažovala jsem, jak bych mohla tuto rychlou dobu zpomalit a dát jim kus toho dětství, které jsem prožila já.

Jaké bylo vaše dětství?

V jejich věku jsem dny trávila jinak. S nejlepší kamarádkou jsme lítaly venku v děravých kalhotách a s rozbitými koleny. V deštivých dnech jsme sice taky seděly doma, ale ne před televizí. Namísto toho jsme pořádaly koncerty plyšovému publiku, psaly vlastní pohádky, skládaly písničky. Zakopaly jsme poklad a až nám bude padesát, půjdeme ho spolu najít. Budovaly jsme si přátelství tak silné, že jsme si dodnes oporou. Žily jsme sociální život v pravém slova smyslu, nikoliv na sociálních sítích. Je mi úzko z toho, že dnešní děti takové zážitky nebudou mít.

Myslíte si, že za to může moderní doba?

Jednadvacáté století je úžasná doba s nekonečnými možnostmi. Každá mince má však dvě strany. Tou druhou jsou zhoršující se vztahy mezi lidmi a ubývání lásky. Nemáme čas na ostatní, jsme zahlceni sami sebou. Komunikujeme pouze skrze modrou lištu na facebooku.

Zaregistrovala jste osobně, že rodiče mají méně času na své děti?

Loni v létě jsem v kavárně pozorovala rodinku. Otec pracoval na notebooku, matka telefonovala. Jejich starší dcera psala SMS a ta nejmladší hrála už zmiňovanou hru Pou. Místo příjemně stráveného odpoledne jsou k sobě navzájem lhostejní. Rodiče nemají kvůli práci tolik času anebo jsou unavení. Nejjednodušší je pro ně půjčit dítěti telefon, aby si zahrálo hru a dopřálo jim chvíli klidu. Kvůli tomu se později zrodil skřítek Šmudlafous, jakožto pohádkový hrdina, který dětem do života přináší tajemství, zážitky, dobrodružství a lásku.

Kdo vymyslel název postavy skřítka Šmudlafouse?

Když jsem byla malá, maminka mi vyprávěla pohádky a jelikož jsem všechny klasické znala nazpaměť, vymýšlela si vlastní. Později jsem si začala psát pohádky sama. Jednou z mých imaginárních postaviček byl Šmudlafous. Po několika letech jsem vytvářela pro své synovce a neteře Pohádkové putování. Na skřítka jsem si vzpomněla, protože to byl hrdina mého dětství.

Jak se skřítek dostane k dětem?

Pošle jim dopis zdobený královskou pečetí a seznámí je s tím, že žije v pohádkové říši a každý rok si vybírá dětské pomocníky, kteří mu pomáhají udržovat tuto říši v chodu. Děti se od skřítka dozví, že budou dostávat úkoly a po jejich splnění odměnu. V závěru dopisu se jich Šmudlafous zeptá, zda by mu chtěly pomáhat. Pokud se chtějí stát součástí pohádkové říše, obratem jim pošlu první úkolový dopis.

S jak starými dětmi si dopisujete?

Zapojují se holčičky a chlapci od dvou a půl do třinácti let. U malých dětí je nutná asistence maminek. Hranice pro to, kdy si děti už nechtějí hrát, je různá. Někomu puberta začíná ve dvanácti, někomu v deseti letech. Už mě ale oslovil i dvaatřicetiletý muž a požádal mě o zaslání kreativního úkolu, jelikož rád tvoří. (smích)

Jaké  úkoly vymýšlíte?

Úkoly přizpůsobuju zálibám dítěte. Každé baví něco jiného, má jiné zájmy a problémy, je jinak staré. Dopisy obsahují vždy tři úkoly, jeden těžší a dva lehčí. Snažím se dopisy dělit tematicky. Mohou být výchovné, zaměřené na sport nebo kreativitu dítěte. Děti mají za úkol například dodržovat pravidelnou ranní rozcvičku, dělat dobré skutky, vytvářet herbáře nebo psát vlastní příběhy. Mým cílem je, aby se něco nového naučily.

Monika vytváří speciální opálené dopisy s pečetí, aby měly děti pocit, že jsou v pohádce (foto: archiv Moniky Makarové)Co se mohou s pomocí Šmudlafouse naučit?

Nedávno mi psala maminka jednoho z dětí, že se její pětiletá dcerka přestala počurávat. Ráno k ní nadšeně přiběhla do postele a řekla, že se v noci nebojí, protože ji skřítek Šmudlafousek chrání pohádkovým kouzlem. Takové příběhy jsou k nezaplacení. Úkoly nejsou jen o hraní, ale i o psychické podpoře každého malého prince a princezny. Mezi skřítkem a dítětem je totiž silná důvěra.

V jaké části republiky mají rodiče největší zájem zapojit své ratolesti do vašeho projektu?

Píši dětem z celé České republiky. Několik jich plní úkoly i na Slovensku, v Itálii a ve Španělsku. Kolektivně se zapojují školky a družiny.

Stačí vám peníze, které vyberete za registrace, na chod Pohádkového putování?

Poštovné je pořád dražší a odměny také nejsou levná záležitost. Když to nevyjde, doplácím z vlastní kapsy. Proto si hledám další brigády. Chvíli potrvá, než se projekt dostane do podvědomí. Poté bych si mohla například vyjednat nějaké množstevní slevy. Žádala jsem i o grant nebo sponzoring. Rýsuje se mi zajímavá nabídka, ale ještě nevím, jestli na její podmínky přistoupím. Každopádně by to můj projekt posunulo o pár let dopředu.

Jaké máte s projektem plány do budoucna?

Hodlám uskutečnit živá setkání se Šmudlafousem a pořádat akce na Mezinárodní den dětí. Doufám také, že se mi podaří ve spolupráci s dětmi vydat knížku. Ráda bych se podílela i na stavbě výukových a zábavných hřišť. Mým snem je i zajištění vlastní dopravy dopisů, protože s dosavadní doručovací službou nejsem příliš spokojena.

Takže se práci chcete věnovat na plný úvazek?    

Bylo by skvělé, kdybych se této činnosti mohla věnovat více. Práce mě naplňuje, mění můj pohled na svět a rozvíjí mé schopnosti. Kdyby mě projekt finančně zabezpečil, považovala bych se za dítě štěstěny. Dobrá zpráva je, že svou budoucnost držím pevně v rukách. Jen já můžu svůj příběh vepsat inkoustem na prázdnou stránku knihy s názvem život.

 

____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Monika Makarová pochází z Třince v Moravskoslezském kraji. Absolvovala Soukromou střední školu podnikatelskou ve Frýdku-Místku a nyní studuje Slezskou univerzitu v Opavě. Má ráda tvůrčí psaní, děti a překonávání sebe sama. Podle jejich slov není zrovna párty typ a raději tráví volný čas s kamarádkami v oblíbené kavárně.

Klíčová slova: Pohádkové putování, Monika Makarová, děti, moderní doba

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.