25.04.2019 09:59


Mezi mnou a ostatními byla vždy bariéra, říká nevidomý student

Autor: Petra Hanzlová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: MUNI bez překážek

Stejně jako spoustu malých kluků lákaly Romana Kabelku v dětství počítače. On se však něčím lišil. Neseděl hodiny u stříleček nebo filmů. Protože je nevidomý, počítače mu otevřely přístup ke knihám a informacím, které by jinak musel číst v Braillově písmu. A vybral si je i za studijní obor na vysoké škole. Jeho příběh je prvním článkem z multimediálního projektu MUNI bez překážek, který ukazuje, jak se studuje na Masarykově univezitě lidem se specifickými potřebami.

Sešli jsme se ve středisku Teiresiás na Masarykově univerzitě, které pomáhá lidem se specifickými potřebami zvládat studium. Romana Kabelku doprovází jeho slepecký pes Edison, při cestě na ulici si muž hlídá cestu i slepeckou holí. Díky Teiresiásu si mohl splnit životní cíl, vystudovat informatiku, což si předsevzal už v mládí.

První mikropočítač dostal, když mu bylo deset. „Na začátku devadesátých let jsem nastoupil na základní školu a v té době se začaly používat pomůcky pro nevidomé na bázi informačních technologií. Bylo možné scanovat knížky a nechat si to počítačem číst,“ popisuje nyní šestatřicetiletý Kabelka. Začalo ho fascinovat, jak počítače fungují, a chtěl vědět víc.

Na konci střední školy začal do Teiresiásu chodit na doučování matematiky. „To se ukázalo jako dobrá volba, protože přijímací zkoušky byly převážně z tohoto předmětu. Celkem hladce jsem se na informatiku dostal,“ říká mladý muž. Když prochází budovou střediska, nepotřebuje poradit směr, s pomocí Edisona se skvěle orientuje.

Další informace o středisku Teiresiás najdete na webu: https://www.teiresias.muni.cz/

Kabelka je jedním z prvních tří nevidomých, kterým se na Masarykově univerzitě podařilo informatiku vystudovat. „Oproti základní a střední škole to byl jiný styl práce. Musel jsem si zjistit, v jakých předmětech budu potřebovat výpomoc a přizpůsobit materiály. Zkoušky, které se vypracovávají písemně, jsem psal na počítači. Přede mnou už byl jeden nevidomý student, který informatikou prošel a prošlapal dalším cestu, takže přístup učitelů byl v pohodě,“ vzpomíná a usazuje se za počítač v jedné ze studoven Teiresiásu. Sem chodil skládat zkoušky i vypracovávat některé úkoly.

Bariéra mezi ním a ostatními studenty

Ovšem bujarý studentský život šel trochu mimo něj. Sám sebe označuje za introverta a chybějící zrak mu v navazování vztahů příliš nepomohl. „Každý student si dělá studijní plán vlastně sám, takže neexistovala žádná stálá skupina spolužáků. Kontakty jsme měli spíš minimální a nebylo to pro mě jednoduché. Vždycky existovala určitá bariéra. Není to o tom, že by mi lidé nepomáhali, kdykoli jsem něco potřeboval, tak mi nikdo nedával najevo, že ho otravuju, ale to úplně nestačí,“ lituje Kabelka, podle kterého mají podobnou zkušenost i další hendikepovaní studenti, které zná.

Když dosáhl na bakalářský titul, jeho studijní nadšení trochu opadlo. „Kolega z Tyflocentra mě oslovil a přemluvil, že by potřebovali pomoc s výukou počítačů. K tomu běžel projekt Blind Friendly Web, který testoval přístupnost internetových stránek pro slabozraké. K tomu jsem si přibral správu několika webů,“ vyjmenovává Kabelka. Práce dostávala před školou přednost a na chvíli měl studium i přerušené.

Rodiče, kterým na synově vzdělání hodně záleželo, ho přemlouvali, ať to nevzdává. K tomu se mu rodina začala rozrůstat. „Když jsem si konečně našel přítelkyni, a pak jsme se i vzali a čekali syna, rozhodl jsem se, že to dorazím. Že už nemůžu sedět půlkou zadku v Tyflocentru a do toho studovat, že to potřebuji uzavřít a mít pořádné zaměstnání. Takže jsem to v jednatřiceti letech zvládl dodělat,“ říká Kabelka, který nyní pracuje jako administrátor webu v jedné brněnské soukromé firmě.

Uspěl hned na druhém pohovoru. „Hledali někoho na rozjezd nových projektů, a ty navíc souvisely s tématem mé diplomové práce o přístupnosti redakčních systémů. Už tady pracuji tři roky,“ dodává mladý muž a drbe pod stolem čekajícího Edisona, který o sobě dává vědět jen občasným zacinkáním známky na krku. Vodicí pes je pro Kabelku součástí rodiny. Ve volném čase s ním rád jezdí na akce pro nevidomé, kde si bere na starosti audiotechniku, což je jeho velký koníček.

Nejhezčí vzpomínky ze studentských let má na zimní a letní sportovní kurzy. „Za ty dva týdny se vždycky vytvořila fajn parta, kam jsem zapadl. Bohužel se poté zase všichni rozutíkali jinam, ale vzpomínám na to rád,“ končí s mírným úsměvem své vyprávění, když se loučíme kousek od sochy Masaryka před budovou Teiresiásu.

Zajímavosti a další informace o projektu MUNI bez překážek najdete na facebookové stránce: https://www.facebook.com/MUNIbezPrekazek/

Klíčová slova: Teiresiás, Roman Kabelka, nevidomí, Masarykova univerzita, informatika

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

ZooPornLovertaupe | 07. 05. 2019, 20:06
Good evening, Interesting website I've found in the web - they have a lot of zoophile porn man fuck horse porn zoo horse porn on this site. It called "ThePornDude". Quite shitty website, I must say. I am curious, why FBI are not after that possible child rapist? Don't visit it