06.04.2015 21:31


Město 44: Subjektivizovaný pohled na krvavou část polských dějin

Autor: Pešinová Zuzana | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Uvedení do české distribuce se na konci března dočkal film Město 44, jehož děj se z velké části odehrává během ovstání polského odboje proti Němcům ve Varšavě. Režisér Jan Komasa ztvárnil krvavé události roku 1944 v mnoha ohledech zdařile a originálně, přehnanost některých prvků však nenávratně kazí výsledný divácký zážitek.

Prostředí zajímavého historického momentu, překvapivá vizuální kvalita a pro povstalecké drama trochu znepokojující podtitul „Láska za časů apokalypsy“. Nadějný polský režisér Jan Komasa si pro svůj zatím poslední snímek Město 44 zvolil emotivní téma, varšavskou vzpouru proti Němcům z roku 1944, a ve své snaze diváky citově zasáhnout se zaměřil především na úděl mladých (pohledných, naivních a zamilovaných) polských vzbouřenců.

Zuzana Pešinová (foto: Lubomír Dohnal)Příběh snímku stojí na zajímavých charakterech a není problém tvůrcům odpustit, že v něm neuplatňují ambice na prezentaci vývoje dějinné události a raději se soustředí na konkrétní lidské osudy. V této souvislosti je dobře propracovaným prvkem střet ideálů a romantických představ mladých členů odboje s krvavou realitou opravdové bitvy. Protože se však scénář nesnaží neustále šokovat pouze nezkušené aktéry filmu, ale především jeho diváky, začne být předvídatelný. Takže ano – téměř pokaždé, když se situace na bojišti trochu uvolní a student s puškou se usměje, je čas očekávat smrtelnou ránu. I to bude ovšem zapomenuto s ohledem na věci, které tak lehce prominout nelze.

Snaha ohromit, vytrhnout diváka z jeho apatie je všudypřítomná a dá se nejlépe sledovat v častém splynutí pohledu diváka (kamery) s pohledem či smyslovým vnímáním postav. Podobné subjektivizování v některých případech posiluje výsledný dojem a příjemně do snímku zapadá – například při ztvárnění hrdinčiny klaustrofobie při průchodu varšavskou kanalizací. Jindy jde toto úsilí o ozvláštnění filmu za hranice snesitelnosti – zpomalený polibek ústřední dvojice doplněný zakřivenými dráhami kulek, které je míjí, a hudbou jako z telenovely.

Nelogičnost a nepochopitelnost zařazení určitých scén či hudebních motivů naprosto odporuje tomu, aby se člověk do děje znovu ponořil. Když dostane návštěvník kina bez varování pěstí a musí se přichytit sedadla, aby se z něj nesvezl při zoufalém uvažování, zda sleduje vážně míněné drama, nebo parodii, je složité režisérovi znovu uvěřit. Několik nezdařených okamžiků téměř zabíjí jinak obstojný filmový zážitek.

Kvalita snímku se skrývá především v kostýmech, ztvárnění scény a – pokud opomeneme nevhodně zařazené a do očí bijící vychytávky typu „slowmotion“ (zpomalení pohybu) – také ve vizuálních efektech. Všechny tyto prvky se pojí v povedeném prezentování nepokojů na území tehdejší Varšavy, jejíž rozbořené domy si divák zvláště v druhé polovině filmu užije dosyta a na konci je odměněn magickou proměnou zdevastovaného města v dnešní metropoli. 

Je těžké zbavit se rozporuplných pocitů podobně jako dojmu, že všichni muži hrající německé okupanty byli vybráni pro svůj nepřívětivý vzhled připomínající (svého času jednu z hvězd béčkových amerických akčních filmů) švéda Lundgrena. Na jednu stranu je Město 44 snímkem, jehož zpracování bojových scén zatím může polské kinematografii zbytek Evropy závidět, na stranu druhou neudržel Komasa svou touhu inovovat a v mnoha ohledech přestřelil. On totiž znalec vojenské techniky pravděpodobně pozná, že ukořistěný „tank bez hlavně“, který povstalci s nadšením obklopují, nadělá při výbuchu pěknou paseku, ale jistě bude stejně jako ostatní překvapen téměř půlminutovým deštěm masa a krve, který zmáčí přeživší o pár ulic dál.

Klíčová slova: recenze, Město 44, film, Polsko, povstání

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.