03.03.2018 21:05


Městká hra Mafie aneb jak vraždit v rukavičkách: recesní projekt slaví kulatiny, lidé jej však často nechápou, vzkazují organizátoři

Autor: Kristýna Svobodová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Lovec, oběť, podsvětí, vražda, smrt. Slova, při kterých kdekomu přeběhne mráz po zádech. Slova, která jsou pro brněnskou městskou hru Mafie klíčová. V jejich pozadí však stojí heslo mnohem silnější: recese. A právě to odmítá spousta lidí pochopit, stěžují si hlavní organizátoři akce. Letos koncem března přitom projekt oslaví jubilejní desáté výročí. Jak vlastně hra vzniká, jak se za dobu existence změnila a co je její součástí a hlavním cílem?

Audio

    Rocco Lampone o smyslu a významu herního symbolismu
         
    Autor: Kristýna Svobodová

Mafie: brněnská městská hra slaví deset let existence

Brno – Součástí organizátorského vedení je už pět let, předcházející roky strávil aktivním hraním. S moravskou odnoží městské hry Mafie je tak od samého počátku a přislibuje, že její desáté narozeniny budou veskrze výjimečné. „Mafie je můj život, dala mi hlavně výborné kamarády a taky obrovský rozhled,“ přiznává Rocco Lampone, člověk, který stojí za projektováním pětitýdenního dobrodružného putování brněnským podsvětím. To letošní započne oficiálním srazem 21. března, registrace ale běží jen do soboty sedmnáctého.

Co by měl člověk o hře vědět předtím, než se zaregistruje?

I když „Mafie“ není zrovna nejšikovnější název, jedná se o recesní detektivní hru. Vytváříme fiktivní kruh hráčů, kde vždy někdo někoho loví a zároveň je někým loven. Každý z hráčů má indicie o své oběti, a to v podobě kartičky, na níž je fotografie a zašifrované místo, kde oběť pracuje, studuje a orientačně i to, kde bydlí. Samotná vražda probíhá symbolickou rukavičkou. Hra je sice sama o sobě zábavná, ale máme i doprovodný program a doplňující příběh. Každý hráč by se měl vyskytovat v Brně alespoň tři dny v týdnu, věková hranice je nastavena na patnáct let. Mlácení rukavičkami je tabu, násilí nechceme. Celé je to o symbolismu. Všichni hráči jsou sezváni na Úvodní sraz, který je letos 21. března, kde se dozví veškerá pravidla. De facto předtím nepotřebují vědět vůbec nic.

Zmiňujete doprovodný program. Co na hráče ještě čeká?  

Vesměs máme dva typy doprovodného programu. Do první skupiny spadají intermezza, krátké herní pauzy, kdy promítáme staré gangsterky. Občas zařizujeme i přednášky, ty chystáme hlavně letos. Budou o organizovaném zločinu, taková vědomostní a historická okénka. Druhou vedlejší aktivitou jsou potom doprovodné akce vázané na herní příběh. Jedná se v podstatě o gangsterské LARPy, kdy hráči hrají určité role a snaží se splnit stanovené úkoly a svojí účastí mohou ovlivnit nejen příběh současného ročníku, ale i příběhy ročníků následujících! Poslední velkou akcí je potom Afterparty, kde uzavíráme hru a vyhlašujeme vítěze.

Odkud vzešla inspirace?

Prapočátek hry má své kořeny v Praze. Tam je nyní třináctý ročník, u nás je desátý. Kluci, kteří sem Mafii přivedli, zde studovali na pedagogické fakultě a dodnes tu funguje jejich sdružení Ruchadlo. Je to sice několik let, co nám hru předali, ale stále s nimi částečně spolupracujeme.

Kdo tedy za organizováním Mafie stojí dnes?

Dělíme se na tři části – vedení, dílčí organizátory a herce. Ve vedení jsem já a Ondřej Výmola, náš hlavní šéf, herním jménem Andrés Fernandéz. Já mu se vším pomáhám, ale řeším hlavně zákulisí. Dílčí organizátoři pak mají na starost například fungování webu, grafické práce, distribuci plakátů, tvorbu herních novin a podobně, další se starají o rekvizity, scénáře a doprovodný program. Herců je nejvíce, hrají divadlo na Úvodním sraze a jiných akcích, pomáhají s propagací. V celkovém součtu je nás asi okolo 25.

Kolik lidí se účastní?

Kolísá to. Nejsilnější ročník byl okolo 150 lidí, teď to bývá asi okolo stovky. Záleží, jak moc propagujeme, jak jsou lidé akční a kolik lidí naše hra zaujme. Když jsme s Mafií začínali, byli jsme středoškoláci, teď už na to nemáme tolik času, takže propagace je trochu horší. Ve skutečnosti ale nejde ani tak o počet hráčů, jako o jejich kvalitu. Když se schovají a nedají svému vrahovi šanci, kruh stojí a nemůže se zmenšovat.

Letos vás čeká desátý, jubilejní ročník. Jak se hra od svého počátku změnila?

Na úplném začátku byla hra jen o hlavním kole – rozdaly se kartičky, příběh nebyl domyšlený, zahrála se jedna scénka a konec. Další ročníky se zaváděl web a postupně jsme začali přidávat i doprovodné akce, jednou jsme třeba nesli městem rakev. Tyhle mini LARPy jsme zavedli asi před pěti lety. Noviny, které vydáváme, byly dříve jen pro Úvodní sraz, ale nyní jich je několik na ročník. Píšeme do nich různé příběhy, poučné články a děláme komiks, který dokresluje příběh hry. Intermezza byla dřív spíše jen společné posezení v hospodě u karet, dnes se ale scházíme v soukromí u pěkného filmu a s drobným občerstvením.

Jak hodláte vaše herní kulaté výročí oslavit?

Zapracovali jsme na scénáři, doprovodné akce jsme přesunuli do temných prostředí, začali jsme spolupracovat i s únikovými místnostmi, abychom hře dodali ještě více dobrodružství a v hráčích to něco zanechalo. Také jsme sehnali nějaké sponzory, takže i vítězové se mají na co těšit. Naším hlavním partnerem je již čtvrtým rokem Masarykova univerzita, která nám poskytuje informační kanály a prostory pro různé akce. To však rozhodně neznamená, že je hra jen pro studenty MU.

Co vám hra za ta léta organizování a příprav dala?

Zčásti je Mafie můj život, dávám jí toho spoustu. Každý rok říkám, že už to dělat nebudu a předám to někomu mladšímu, ale stejně mě to vždycky vtáhne. Navíc, když má člověk chvilku času, tak přemýšlí, co by mohlo být kde nového, co by mohlo bavit, kde bychom se mohli zlepšit. Z organizačního hlediska je to neuvěřitelně náročné, ale naučil jsem se pracovat s lidmi, plánovat, mám obrovský rozhled, a hlavně mi to dalo výborné kamarády, kolegy a spoustu dalších lidí, na které je spoleh. Jsme taková velká organizátorská rodina.

Co se hráčů týče, převažují ženy nebo muži?

Poslední dobou hraje více žen, paradoxně ale většinou vyhrává muž. Vždycky se najde někdo velmi zapálený a důmyslný, kdo dá do hry vše. V top desítce hráčů je ale více žen. Co se týče hledání oběti, vrahové jsou kreativní a přicházejí s různými způsoby. Jedna oběť tak byla například zavražděna v taxíku, kdy taxikář byl vrah. Další lovec ulovil oběť skrze domluvenou spolujízdu přes Blablacar, kdy cestující byl zase pro změnu vrah řidiče a u jedné benzínky ho dostal.

Jaký je průměrný věk hráčů?

Typický hráč je vysokoškolák, v prváku nebo druháku, takže jim může být tak dvacet či jednadvacet. Máme ale i hráče, kterým je  pětatřicet a více, takže se klidně může stát, že nějaký šestnáctiletý klučina zavraždí manažera místní firmy. Ti, co už jsou zaměstnaní, si chtějí hlavně užít hru samotnou a doprovodné akce tolik nevyhledávají, kdežto studenti jsou většinou zapálení.

S jakými reakcemi lidí se setkáváte?

Věčně nás překvapuje, že ti lidé to vůbec neřeší, pro ně je normální, že se v Brně něco děje. Hráči v rámci LARPu snášejí zavražděnou oběť na nosítkách, ze kterých visí ruce, nohy, a na mrtvole je jenom deka.  Venku čeká auto, do kterého herce nastrkají přímo před stojícím davem na ulici. Nejspíš jsou připravení na to, že je to nějaká hra a tehdy si to užívají i kolemjdoucí. Nikdy se nám nestalo, že by někdo zavolal policii, nikdy nebyl problém, protože akce máme hlášené. Někdy jsme se střetli s názorem, že když se hra jmenuje Mafie, jedná se automaticky o něco špatného. Přitom existuje mnoho her daleko drsnějšího rázu. Té naší se bojí jen kvůli tomu, jak se jmenuje. Podobně špatný ohlas jsme měli u města Brna. Říkali jsme si, že by mohli podobné akce podporovat, zapojují se do nich studenti a probíhá kolektivizace. Mají s tím ale hrozně moc problémů, bojí se a nejsou vůbec otevření spolupráci.

Má vaše hra nějakou návaznost na populární počítačový titul Mafia?

Byli jsme jí hodně inspirováni. Na začátku jsme se snažili vymýšlet podobné příběhy, aby si je lidé mohli na vlastní pěst vyzkoušet. V současnosti se od toho snažíme odklánět, protože dnes je Mafií inspirované kde co. My chceme, aby hra v lidech nechala i nějakou společenskou hodnotu. Naši herci se snaží vycházet ve slušných oblecích, sledují trend, a to samé chceme i po hráčích – aby byli styloví. Mafie Brno se lidem snaží přiblížit tím, že se dá pracovat i v obleku a rukavičkách, a že existují určitá společenská a etická pravidla. Poslední dobou vyzvedáváme i tu horší stránku mafie, pořád ještě je to organizovaný zločin. Lidé se dávají společensky dohromady a když nic jiného, mají zajímavé téma, které večer můžou probírat v hospodě s kamarády.

Klíčová slova: Brno, hra, město, recese, LARP, Mafie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.