25.10.2011 21:23


Městem chodil Mikuláš a rozdával bagety

Autor: Ladislava Blažková | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Bezdomovci v Brně

Legendu o svatém Mikuláši zná téměř každé malé dítě. Světec, který rozdával jídlo chudým, má v předvánočním čase své nezastupitelné místo. Vysoký kluk se souká do kostýmu, shání se po čepici, někdo nese mikulášskou berlu. Je jasné, že i dnes Mikuláš bude rozdávat radost. Obdarovanými však nebudou děti, ale dospělí. Lidé bez domova.

Autor: Ladislava Blažková

Místnost Vysokoškolského katolického hnutí na ulici Kozí se každou středu proměnuje v manufakturu na bagety. Společenství lidí, které si říká Sant Egidio tady totiž chystá jídlo, které následně rozdává lidem v brněnských ulicích. „Bagetu dáme každému, kdo přijde. Neděláme rozdíly. Naše činnost se ale soustředí zejména na bezdomovce,“ říká Lída Pavlišová, která s bagetami pro druhé tráví téměř každou středu už několik let. Lída pracuje jako sociální pracovnice v Domě u sv. Michala. „Většina klientů jsou mentálně postižení lidé, takže tato práce je úplně jiná,“ říká Lída. 
Většina lidí, kteří pomáhají, jsou vysokoškoláci. „Já třeba dělám architekturu, říká třiadvacetiletý Jiří Šťasta. Vtom přichází kluk se dvěma bochníky chleba v podpaždí. „Doufám, že nejdu pozdě,“ hlásí a vrhá se po noži, aby mohl chleba rozkrájet. Někdo mu ukazuje kráječ a ubezpečuje ho, že jde právě včas. „To, že přijde někdo nový se ale moc často nestává, je nás tu přibližně dvacet, spolu už tvoříme takové společenství. U mazání chlebů se dozvíte mnoho zajímavého, rozšíříte si obzory, máte tu kamarády,“ konstatuje Lída Pavlišová.
O pomoc však jde především. Komunita San Egidio stojí na křesťanských základech. Už v roce 1968, kdy se v Římě začali scházet první studenti, tušili, že právě pomoc druhým je klíčem k tomu, jak plně žít svůj vlastní život. To, že se jedná o katolickou komunitu se dá poznat díky křížku nad dveřmi. Všichni se na sebe usmívají a nabízí si vzájemnou pomoc. Když někdo něco hledá, okamžitě se najde někdo, kdo mu poradí. Jsou tady studenti takřka ze všech fakult, takže by se dalo říct, že tady je studentské centrum. A není to daleko od pravdy, protože místnost, kde se bagety připravují, patří k Vysoškolskému katolickému hnutí. Toto sdružení pořádá i výstavy, studentské mše a přednášky. Kdo chce, může sem přijít třeba na internet, nebo přečíst knihu. „Nemažeme tu jen bagety, máme tu i knihovnu,“ tvrdí student chemie Jan Koutný. „Žurnalistka sem chodí snad jen jedna. Oni o nás většinou jen píší,“ dodává s úsměvem. 
Vypadá to, že vše je nachystáno a nic nebrání tomu vyrazit z bagetami do večerního Brna. „Každý týden rozdáme přibližně sto baget. Záleží ale na tom, kolik se nás sejde a samozřejmě svěrodatné je také to, kolik toho kdo přinese,“ vysvětluje Lída Pavlišová. Všechny potraviny, které se rozdávají, totiž nakupují přímo lidé, kteří je i chystají.
Kolem kostela svatého Jakuba je několik desítek lidí. Hrubým odhadem něco kolem sedmdesáti. Všichni dobře ví, na co tu čekají. Na bagetu a trochu čaje. Netuší ale, že dnes jim je bude rozdávat Mikuláš. Je to pro všechny překvapení a také připomenutí toho, že se blíží vánoční čas. „Když jste na ulici, nemáte moc pojem o čase, to že budou Vánoce moc nevnímám, ale je to hezký,“ hodnotí pan Karel.  
Kdo má dost odvahy, může před Mikuláše předstoupit a říct nějakou básničku či zanotovat písničku. Povolené jsou nejen ty dětské, ale i za ty ostřejší dostanou recitátoři mikulášskou nadílku.  Banány, pomeranče a tyčinky a oplatky, tedy klasický balíček od svatého muže. „Já básničku říkat nejdu, mě stačí, že dostanu bagetu, uvidím tady známé a můžu si popovídat o tom, co je nového,“ říká paní Helena a nevědomky tím potvrzuje slova Lídy Pavlišové: „Pro nás není cílem je nasytit, jídlo je pouze prostředek ke kontaktu a navázání přátelství.“

Klíčová slova: bezdomovci, vysokoškolské katolické hnutí, Brno

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.