19.03.2020 16:05


Máme sklad plný mléčných produktů a nemůžeme je prodat, říká obyvatelka farmy v uzavřené obci

Autor: Denisa Burešová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Zhruba čtyřiadvacet tisíc lidí na Olomoucku je odříznuto od světa. Toto pondělí hygienici uzavřeli jednadvacet obcí včetně Uničova a Litovle. Své dojmy o životě v karanténě sdělila obyvatelka farmy nedaleko Červenky Vendula Osičková, která o svých zážitcích píše i blog na Facebooku.

https://scontent.fprg4-1.fna.fbcdn.net/v/t1.15752-9/s2048x2048/90349554_498579854092916_1769118899195871232_n.jpg?_nc_cat=108&_nc_sid=b96e70&_nc_ohc=B5UJNAeaKyAAX-O-jU2&_nc_ht=scontent.fprg4-1.fna&_nc_tp=7&oh=a9f216ab3866b01a28e46416a608570a&oe=5E977A3E

Olomoucký kraj – Hygienici v pondělí ve tři hodiny ráno uzavřeli jednadvacet obcí na Olomoucku včetně Uničova, Červenky a Litovle, aby tam zabránili dalšímu šíření koronaviru. „Museli jsme zavřít naši mlékárnu a máme sklad plný neprodaných mléčných výrobků,“ říká Vendula Osičková, jejíž rodina má nedaleko Červenky rodinnou farmu.

Jak zvládáte první dny úplné izolace obce?

Já zatím celkem bez problémů, ale třeba moje starší sestra to nese psychicky hodně těžce. Nicméně doteď si nejsem jistá, zda se můžu projít do přírody. Ministr vnitra Hamáček tvrdí, že ano, ale vedení obce naopak tyto vycházky nedoporučuje.

Takže informovanost obyvatel podle vás pokulhává?

Informovanost byla minimálně první dva dny naprosto nedostatečná, spíše žádná. Většina lidí se o uzavření obce dozvěděla od policie na cestě do práce a ostatní až dopoledne z obecního rozhlasu. Ti, kteří denně sledují zprávy, se to dozvěděli z médií. Teď už je to o něco lepší, ale první dva dny ani policisté na hranicích oblasti nevěděli, zda sem mohou pustit lidi, kteří mají podle vyhlášky výjimku. Týká se to veterinářů a dalších lidí, kteří se starají o zvířata.

Jak jste se o uzavření vaší obce vůbec dozvěděla?

První z rodiny se to dozvěděl otec, když mu volali zaměstnanci kolem půl páté ráno, že nemůžou přijít do práce podojit krávy, protože celá oblast je uzavřená. V tu chvíli to bylo hodně složité, protože máme na statku asi dvě stě krav a nutně jsme potřebovali lidi, kteří je podojí. Já jsem se to dozvěděla kolem sedmé ráno, když mi máma přišla oznámit, že mám začít šít roušky.

Jak karanténa města ovlivnila chod vaší rodinné farmy?

Hned první den se nám naštěstí podařilo s krajskou hygienickou stanicí vyjednat výjimky pro lidi, kteří tu pracují a starají se o krávy, tak, aby sem mohli i nadále dojíždět. Tato výjimka se ale vztahuje jen na ty, kteří pracují se zvířaty. Takže naši mlékárnu, kde vyrábíme sýry, jogurty a další mléčné výrobky, jsme museli zavřít. Kvůli tomu teď máme na skladě hromadu mléčných produktů, které neprodáme a nevíme, co s nimi budeme dělat.

Jak teda vypadá váš běžný den?

Včera jsme ještě balili sýry, které byly připravené na prodej na tento týden, jinak celé dny šiju roušky. Máma zase pravidelně jezdí do Uničova na veterinu ošetřovat zvířata. Je totiž jediná veterinářka z jejich ambulance, která bydlí v uzavřené zóně. Ostatní sem zatím nemají přístup, i když by jej měli mít.

Šijí roušky i další obyvatelé obce? 

Roušky teď šijí všichni, kdo mají materiál. V Července mohou lidé přinést ušité roušky na obecní úřad. Pracovníci úřadu je pak rozdělují těm, kteří žádnou nemají. Do Uničova dokonce dovezli přes dvě stě ručně šitých roušek z vesnice Hrušky na Vyškovsku. V Litovli už se také organizuje šití a distribuce zejména pro seniory, ale pořád jich tu je zoufalý nedostatek.

Máte nějaké roušky a ochranný materiál slíbený od státu?

Něco by se sem mělo dostat. Co jsem slyšela, tak do Uničova a do Litovle už nějaký materiál přišel. Mělo jít o tři tisíce respirátorů, kolem tisícovky rukavic, také ochranné brýle a asi sto padesát litrů desinfekce. I tak si ale myslím, že toho je málo.

Jak vypadá běžný život v ulicích obce a v okolí?

Jezdíme nakupovat do Litovle. Všichni nosí roušky a většinou i rukavice. Ulice jsou vylidněné, nikde nikdo. Před obchody se tvoří fronty, jelikož jsou stanovené maximální počty lidí, kteří mohou být najednou uvnitř. Ale mít obchod téměř jen pro sebe, to je skoro sen (smích).

Dodržují lidé rozestupy ve frontách?

Jak kdy. Ale čím dál více si všímám toho, že i při běžném kontaktu, například při přátelském rozhovoru, udržují lidé mnohem větší rozestupy než obvykle. Dva metry to asi nejsou, ale rozhodně je vidět, že se lidé od sebe drží dál. Je to trochu zvláštní, stát tak daleko od blízkých lidí, které znám odjakživa. Ale věřím, že to má smysl.

Podle starostů uzavřených obcí je největší problém se zásobováním. Je v obchodě něčeho nedostatek?

I když je oblast uzavřena teprve čtvrtý den, v obchodech zatím nic vyloženě nechybí. Možná tak těstoviny a toaletní papír. I tak ale člověk v obchodě sežene vše potřebné.

O životě v karanténě píšete i blog na Facebooku. Co vás k založení stránky motivovalo?

Naštvalo mě, že se hygienici rozhodli oblast uzavřít ve tři hodiny v noci. Vůbec nepřemýšleli nad tím, že až se ráno probudíme, nebudeme vědět, co máme dělat. Způsobili naprostý chaos. K nám na farmu tak nemohli přijet dojiči ani krmiči. Policisté, kteří hlídali vjezdy, nebyli dostatečně informováni, a proto do uzavřených oblastí nechtěli nikoho pouštět. Do lékáren zase nedojeli pracovníci, takže zůstaly zavřené. Neuskutečnil se ani svoz odpadu. Nikdo nic nevěděl. Jak celou situaci řešit nevěděli ani ti, kteří to vyhlásili. Bylo to tady jako v kocourkově. Nemám ráda, když lidi nepoužívají mozek. Od čeho ho tedy mají? Proto jsem se rozhodla o životě v karanténě psát, aby se ostatní dozvěděli, jak to tady vypadá. Navíc jsem trochu potřebovala upustit páru, protože jsem byla opravdu naštvaná a nechtěla jsem být protivná na lidi kolem sebe.

Jaká aktivita vám v těchto dnech pomáhá si udržet chladnou hlavu?

Rozhodla jsem se, že povinné volno ze školy využiju ke zlepšení fyzické kondice, takže hodně cvičím a posiluju. Taky jsem se rozhodla, že se naučím dělat něco, co ještě neumím. Proto se učím latte art (moderní způsob přípravy kávy, kdy se naléváním mléčné emulze do espressa na hladině vytváří různé obrazce, pozn. red.), tak pořád šlehám mléko, ale zatím mi to moc nejde. No a kromě toho píšu. Někdy dost ostře, ale je to způsob, jak ze sebe dostávám emoce. Dává mi to pocit, že jsem mohla svobodně vyjádřit svůj názor, a že si o našem životě v karanténě někdo přečte.

Jak dlouho budou podle vás tato mimořádná opatření trvat?

Těžko říct. Já doufám, že moc dlouho ne, ale dva týdny to asi ještě trvat bude. Aby to skončilo po čtrnácti dnech je ale podle mě spíš jen zbožné přání než realita.

Klíčová slova: Červenka, karanténa, Olomoucký kraj, hygiena, koronavirus, uzavřená obec, Olomoucko, farma

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář