18.12.2020 21:02


Mám strach, že bych se už nemusela dostat zpátky, říká o návštěvě rodné země Běloruska žijící v Česku

Autor: Kateřina Špásová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Politická situace v Bělorusku je od letošního podzimu velmi napjatá. Ani v předvánoční době neopadá nejistota ohledně jejího dalšího vývoje. Pro Bělorusy žijící mimo svou domovinu je tak letošní vánoční návštěva rodné země v ohrožení.

Vánoční svátky vnímá spousta lidí jako symbol rodinné pohody. Pro ty, kteří žijí v cizí zemi, tento čas často znamená alespoň krátkou návštěvu rodiny či blízkých tam, kde vyrůstali. Maryia Markava, která už v Čechách žije šest let, jezdí každý rok v době pravoslavných Vánoc domů do rodného Minsku, hlavního města Běloruska. O odlišnosti českých a běloruských Vánoc i momentální situaci a rozhodnutích se vyjádřila pro redakci STISKu.

Vánoce jsou už za dveřmi, chystáte se s ohledem na koronavirovou a politickou situaci do Běloruska i tentokrát?

Bohužel, letos poprvé se na svátky domů neodjedu. Letošní rok je pro mě úplně jiný. Dokončila jsem studia a pracuji na plný úvazek, takže by to bylo docela složité, i kdyby se nic nedělo. Ale děje se spousta věcí. Koronavirus by mi ani nevadil, ale situace v Bělorusku se rozhodně nezlepšuje. Je pro mě tedy mnohem bezpečnější zůstat tady. Mám totiž strach, že bych se z Běloruska už vůbec nemusela do Čech dostat. V Bělorusku se může vše změnit z minuty na minutu. A z toho mám obrovský strach. Ale určitě to nebylo jednoduché rozhodnutí. Je to pro mě opravdu těžký rok, asi jako pro většinu lidí.

Po roce tedy neuvidíte svou rodinu. Po čem se vám bude nejvíce stýskat?

Ačkoliv jsem zvyklá, že žiju bez rodičů, jednoznačně je to právě ta rodinná atmosféra a pohoda, co mi chybí nejvíc. I když se rodiče kamarádů vždy snaží mi ty svátky co nejvíce zpříjemnit, není to stejné. Jsem však moc vděčná, že nemusím být sama. Občas se ale během těch českých Vánoc cítím sama. Vždy jsem se ale utěšovala tím, že za další dva týdny rodinu uvidím a oslavíme vše společně tak, jak jsme zvyklí. Takže to pro mě možná letos bude smutnější než kdy předtím.

Až do svých devatenácti let jste ale žila v Minsku. Jak se tedy slaví Vánoce tam?

V Bělorusku si 24.prosince dárky moc nedáváme, to až na Silvestra. Je to ale drobnost, často jen něco sladkého. Příprava na oslavy začíná na náš Štědrý den, tedy až 6. ledna. Podle tradice by měla být večeře v tento den velkorysá a měla by se skládat z dvanácti jídel na počest dvanácti apoštolů. Následující den by se nemělo prát, vynášet odpadky z domu, rybařit nebo například nosit staré oblečení. Chodí se také koledovat, děti o dospělí hrají scény z narození Krista a hodně se zpívá.

Ačkoliv nejsou zvyky nějak zásadně odlišné, jejich kulturní pozadí i oslavy se přeci jen trochu liší. Zvykla jste si už na jiný průběh svátků, které tu navíc trávíte sama bez rodiny?

Musím říct, že po těch letech už docela ano. V Česku trávím Vánoce u svých kamarádů doma. Tady slavím Vánoce podle toho, jaké tradice a zvyky má ta daná rodina. Je strašně odlišné slavit Vánoce u rodiny na severu Čech a třeba na Moravě. Každý rok jsem ale jezdila po novém roce do Běloruska, a tak jsem nepřišla ani o ty tradiční běloruské oslavy.

Letos je ale situace zcela odlišná a politické klima v Bělorusku není zrovna příznivé. Jak se na celkovou politickou situaci jako Běloruska žijící mimo svou domovinu díváte?

Celá situace ve mně vyvolává obrovský strach a nejistotu. Bydlím sice v Česku šest let a rozhodně mám v plánu tu bydlet i nadále, ale Bělorusko je pořád můj domov. Narodila jsem se tu, řekla tu první slovo i udělala svá první velká rozhodnutí. Není mi jedno, co se tam děje, i když už tam nebydlím. V Bělorusku mám navíc rodinu a kamarády. Chci, aby i oni mohli žít v demokracii a bez strachu.

Jak jste již zmínila, plánujete i nadále zůstat v České republice. Necítíte však ani za těchto okolností potřebu vrátit se k rodině nebo ji přestěhovat za vámi?

Já osobně tu chci pracovat, dokud to půjde, a pak se uvidí. Nemusím zůstat v Česku navždy. Kdo ví, co bude dál. Vrátit se ale natrvalo do Běloruska určitě nechci. Můj život už je prostě tady. Rodina je ráda, že jsem tady, obzvlášť teď. O stěhování zatím nepřemýšlí, je to otázka obrovské sumy peněz, kterou si v Bělorusku jen tak nevyděláte. Ale jak říkám, uvidíme, co se bude dít dál.

MARYIA MARKAVA – je pětadvacetiletá absolventka Dopravní fakulty na Univerzitě Pardubice. Do České republiky se přistěhovala v devatenácti letech, právě kvůli studiu vysoké školy. V současné době je zaměstnaná v Dopravním podniku města Brna.

Klíčová slova: Vánoce, Bělorusko, rodina

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.