01.12.2019 20:58


Londýn: Město kontrastů a drahých jízdenek

Autor: Miroslava Putzlacherová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Středověká tvrz a za ní mrakodrap, čínské lampiony zavěšené mezi cihlovými domky. Přízvuk a rychlost mluvy obyvatel si žádá překladatele a ceny zde šplhají do nebes. Vítejte v Londýně.


Některé londýnské uličky vypadají jako z pohádky. Foto: Miroslava Putzlacherová

Londýn je moje srdcová záležitost, a i proto jsem se v září rozhodla, že se tam znovu podívám. Nápad jednoduchý, realizace také nenáročná, větší potíž je s cenou. Může si chudý student dovolit výlet do Londýna, aniž by další měsíc večeřel suchý chleba?

Sehnat letenku do Londýna za několik set korun není v dnešní době problém. Nízkonákladových aerolinek létá opravdu hodně, a zrovna do britské metropole míří letadla i z České republiky prakticky denně. Samotná letenka stojí například v listopadu několik stovek korun, za takhle nízký obnos ale žádná aerolinka fungovat nemůže. Proto je dost možné, že si připlatíte nejen za kufr, ale třeba i za to, že jste si pouze vybrali čas letu.

Jak si tedy takový výlet dovolit? Základem jsou úspory, třeba i nevelké. Je taky dobré mít po ruce rodiče nebo babičku ochotnou letět taky. Ona je to totiž transakce výhodná na obě strany. Rodič či babička si ráda udělá výlet a na oplátku své ubohé, studiem unavené dítě nebo vnouče velmi ráda alespoň trošku obstará. A pak je důležité podívat se na náklady a škrtnout rozpočet tam, kde je to možné. A tak jako správná česká turistka nakládám do kufru paštiky a místo hotelu objednávám pokoj u člověka jménem Emran, což je bezpochyby typické britské jméno.

Londýn je džungle. Lidé v Česku mají nějakou představu o tom, jak vypadá velké město, jak vypadají lidé v něm a jak se v takovém městě chovat. Jenže britská metropole je úplně jiná liga. Ve městě žije asi deset milionů obyvatel všech národností, etnických a sociálních skupin. A rozdíly mezi těmito skupinami jsou často zarážející a hlavně velmi výrazné. Kontrasty lze poměrně jednoduše sledovat třeba na rohu dvou ulic, kdy jedna z nich je čistá a upravená, v oknech jsou květiny a cedule obchodů jsou elegantně vyvedeny ozdobným písmem. Ta druhá je oproti tomu špinavá, válejí se v ní pytle s odpadky a cedule jsou polepené a posprejované.

Pro běžného, nepříliš zcestovalého Čecha je první setkání s těmito rozdíly šok. Zvlášť, když cestou z letiště projíždí východní částí města, která je nechvalně proslulá vysokou kriminalitou a různorodostí přistěhovalců. Druhé a další setkání už je mírnější, i přesto ale pohled na ženy zahalené od hlavy až k patě nebo na muže v turbanech a bílých košilích pod péřovými bundami nepřestává překvapovat.

Stejně jako to, že se za středověkou věznicí Tower of London k nebi tyčí obrovský skleněný mrakodrap ve tvaru střepu - the Shard. Nebo že mezi cihlovými domečky visí červené lampiony s drakem, jako vystřižené z dokumentů o Číně. Nebo že v růžové kavárničce obsluhuje černoška s Asiatkou. Londýn je město kontrastů, ale to je možná jeden z důvodů, proč je zajímavý a fascinující.

Historická Tower of London s mrakodrapy v pozadí. Foto: Miroslava Putzlacherová

Ale taky pěkně drahý. Hlavním pravidlem je ceny nepřepočítávat, jinak si tady raději nedáte ani kávu. Ta je paradoxně mnohem lepší mimo hlavní centrum a dostanete k ní zdarma i osobní prostor a úsměv baristy. Dát si oběd v centru je pro studenta z Česka téměř nemožné - proto ty zásoby paštiky. Kromě občasných zákusků v kavárnách tady nic jiného prakticky nejím. 

V Londýně se mluví pravděpodobně všemi jazyky a přízvuky, které existují. Největším problémem je ale paradoxně porozumět těm, kteří mluví anglicky. Britové totiž velmi rádi polykají některá písmenka jako “t” a “r” a z jejich vět se tak stává jedna velká hmota neurčitých zvuků. A tak pokaždé, když se metrem ozve hlášení řidiče, maminka se otáčí na mě. “Co říkal?” zní většinou její otázka. A i já musím občas pokrčit rameny. Výjimkou je ovšem případ hlášení “Mind the gap between the train and the platform”, neboli “dávejte pozor na mezeru mezi vlakem a nástupištěm”, které v nás většinou vyvolává úsměv. Mezera totiž v některých stanicích není ani dva centimetry široká.

Metro a doprava celkově jsou dalším oříškem. Způsobů, jakými můžete cestovat po Londýně je tolik, že je obtížné se v nich zorientovat. Existuje zde totiž jedenáct linek metra a čtyři doplňkové tratě vlaků a tramvají. Kromě toho celé město brázdí legendární červené autobusy, známé jako doubledeckers. Místní k dopravě používají své dopravní Oyster karty, které dopravní podnik doporučuje i turistům, nám se ale na tři dny nevyplácí. Naštěstí objevujeme další způsob placení, a tím je bezkontaktní platba kartou, která je téměř o polovinu levnější než kupovat běžné papírové jízdenky. I tak za jednu cestu dáváme kolem sedmdesáti korun, a je úplně jedno, jestli jedeme jednu zastávku nebo třeba dvacet.

Co je na druhou stranu příjemnou změnou oproti českým podnikům, galerie a muzea jsou v Londýně až na výjimky zdarma. Téhle výhody pro naše peněženky okamžitě využíváme a navštěvujeme galerii Tate Modern, necháváme se vyvézt výtahem na vyhlídkové desáté patro a kocháme se pohledem na celé město. Není sice tak komplexní jako výhled z nejvyšší budovy v Evropě - Shardu, který stojí jen o kousek dále, je ale přibližně o třicet liber levnější.

Když se procházíme po Tower Bridge, přemýšlím, jaké by bylo zaplatit šílené vstupné a podívat se nahoru. Jenže hned na to mě napadá, že bych se chtěla podívat i do Tower of London. A do slavného, i když nejspíš přeceňovaného muzea voskových figurín. A do Buckinghamského paláce či Westminsterského opatství. Ale pak mě napadá, že to vlastně ani nepotřebuji. Atmosféra tohoto místa na mě totiž dýchá ze všech stran a mnohem autentičtěji, než by to dělala v luxusní restauraci nebo v paláci. A to i s českou paštikou v ruce.

Klíčová slova: Londýn, Velká Británie, turismus, low cost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář