30.09.2014 09:42


Lidové malby z Podluží ještě nevymřely

Autor: Monika Rozsypalová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

V řadě vesnic, stejně jako v Prušánkách, už slavnosti hodů skončily. Příprava na ty příští, jako vyšívání krojů, velebení vesnice a další prvky lidové tvorby však pokračuje celoročně. Na nejjižnějším cípu Moravy, v Podluží, kupříkladu malíři zdobí vinné sklepy, búdy a kapličky specifickými lidovými ornamenty. Jedním z takových malířů je i Josef Ševčík.

Nechory jsou malebnou jihomoravskou vesničkou nedaleko Hodonína, ve které však najdete pouze vinné sklepy. „Vinná vesnička“ patří k nedalekým Prušánkám, ve kterých pro změnu stojí zase jen obytné domy. „Za války se v nechorských sklepech spousta lidí schovávala. A když tu pak procházela ruská fronta, Rusové se divili, co je to za vesnici, že ji na mapě nemají,“ směje se prušánský rodák Josef Ševčík, jeden z mála současných umělců, který se věnuje nepříliš známé lidové tvorbě. 

Sice pracuje jako zdravotní bratr a po večerech často zpívá s mužským sborem, ale přitom si najde chvilku i pro další koníček, zdobení jihomoravských vinných sklepů lidovými ornamenty. Sférázy, jak těmto uměleckým motivům někdy v Podluží říkají, podle tradice zdobí u vchodu sklepů obruby nade dveřmi a okny. Odlišují se podle regionů i jednotlivých vesnic, tematika je ale všude stejná. „Každý ornament se odvozuje a vzniká podle přírody. Nejčastěji se maluje slovácká růže a další květiny, haluzky, lístky, hrozny, srdce, ptáci nebo kapradí,“ uvádí Ševčík. Škálu doplňují i další přírodní, ale také čistě ozdobné vzory, jako vinohrad a vlnovky či „mašle“ po stranách dveří. Povětšinou se používají fasádní barvy nebo akryláty. Konkrétní výzdoba záleží i na autorovi. „Každá malérečka nebo maléreček má svůj vlastní rukopis,“ vysvětluje malíř, který se svému koníčku věnuje už druhým rokem.

„Nejdřív jsem pouze jezdil pozorovat a fotit různé ornamenty, které mě zaujaly, jaké jsou, jak se liší. Lidé se mě ptali, proč to fotím a jestli i nemaluju,“ doplnil. Zpočátku totiž ornamenty pouze restauroval. O tvorbu se pak zajímal čím dál víc, pak zkusil pár obrázků ve vlastním a kamarádově sklepě sám vytvořit a následně začal pořádně malovat. Zakázky teď přicházejí skoro samy.

"Každé místo má vlastní, tradicí daná pravidla tvorby. Zatímco prušánský vzor je barevně veselý, s jemnými motivy, červeným lemováním a množstvím jasných barev, v Dolních Bojanovicích se zase pyšní velkými plnými ornamenty s větším množstvím lístků a používají tmavší barvy," říká Ševčík. Ve vesnici Lanžhot pak například nemalují hrozny klasickým způsobem, ale redukují je na modrobílé kosočtverce. Tak jako podle vzhledu určitého kroje poznáme místo, odkud pochází, s lidovými ornamenty je stejně tak. 

Tvorba ornamentů však není jednoduchá a řídí se určitými nepsanými pravidly, která by měl malíř dodržovat. „Stává se, že se přistěhuje malérečka z jiné dědiny a přinese s sebou tamní vzory a pak obě zvyklosti kombinuje. Nebo začne někdo malovat amatérsky a nedodržuje přitom místní pravidla, plácá kýčovitě všechno dohromady, maluje až do krajů a už to není hezké. Bohužel i s tím jsem se tu už setkal. Každý musí být trochu šetrný a dívat se,“ vysvětluje Ševčík. Je třeba každou malbu pečlivě rovněž navrhnout tak, aby k místu pasovala a neopakovala se. Samotné malbě se maléreček věnuje přibližně osm hodin nebo déle. Nad dveře pak často podle přání majitele napíše iniciály nebo číslo domu. 

„Jen v Nechorách je na čtyři sta sklepů. Některé malby jsou úplně vybledlé a potřebovaly by opravit,“ uvádí malíř, který sem jezdí téměř každou volnou chvilku, když je hezké počasí. Každá malba vydrží v dobrém stavu okolo pěti let. „Maléreček“ je v sousedních vesnicích navíc jen pár. Práce na udržení lidového umění je tak stále dost.

Článek čtěte také na blogu online deníku Stisk na stisk.blog.idnes.cz.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.