24.04.2018 22:34


Lidé chodí nakupovat na Zelňák už 700 let

Autor: Sabina Jarošová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Uchem Brna

Přicházím na Zelný trh a v tu ránu na mě dýchne jaro. Náměstí plné barev, čerstvého ovoce a zeleniny, květin či nejrůzněšího koření, je pro Brňany už tradičním signálem příchodu jara. Lidé popobíhají od stánku ke stánku, od jednoho trhovce ke druhému a shání čerstvé suroviny. Já jsem to ale vzala z trochu jiného konce. Stojím u kašny. Přímo v centru dění trhů. Jenom stojím a poslouchám. Zelňák se totiž přímo hemží nejrůznějšími zvuky a já je chci slyšet.

Audio

    Poslechněte si ženu, která vyvolává nabídku na poslední jahody v akci
         
    Autor: Sabina Jarošová
    Poslechněte si směsici různých jazyků, které na Zelném trhu můžete slyšet
         
    Autor: Sabina Jarošová

Slyším šustění pytlíků, do kterých dávají trhovci svým zákazníkům zboží. Deštníky vlivem narážejícího větru vydávají praskající zvuky. Jeden spadl a vzal s sebou i bednu s cibulemi. Ty se kutálí dolů jako tenisové míčky, a jak se o sebe slupkami třou, šustí to podobně jako ty igelitové pytlíky. Vedle mě holubi svými zobáky ťukají do dlažebních kostek, když se z nich snaží vyzobat drobky. V kavárně Momenta mají asi frmol, hrnky cinkají o sto šest.

Nejvýraznějším zvukem na celém tržišti jsou ale lidé. O nich přece trhy jsou. Kdyby si člověk sepisoval po větách, co od koho zaslechne, vydalo by to možná na román. Ale počkat, tomuhle nerozumím. Vypadá to na čínštinu, atmosféra trhů zjevně pohltila i cizince. „Přejete si?“, „Co vám mohu nabídnout?“, „Děkujeme a přijďte zas!“, slyším z každé strany od různých prodejců. Jednoznačně nejvýraznějším prvkem celého trhu je ale žena u stánku s jahodami. Její pronikavý křik se rozléhá po celém náměstí. „Pojďte si pro jahůdky! Akce na jahůdky!“ křičí každou chvíli Eva Křepelková. „Prodávám tu už pátým rokem a vím, co na lidi zabírá,“ říká Eva. Má pravdu, protože se jí u stánku tvoří už docela dlouhá fronta.

Zvuky vyvolávajících obchodníků je Zelný trh charakteristický už od třináctého století, kdy na místě dnešních trhů vznikly ty úplně první, tehdy známé jako Horní trhy. Ty měly různě pojmenované i jednotlivé části. Mohli jste navštívit Drůbeží, Hrnčířské či Vetešnické trhy. Jak názvy napovídají, od těch dnešních se lišily zejména nabízeným zbožím a s ním související směsicí zvuků. Dnešní název Zelný trh lidé používají  už od patnáctého století, kdy začaly být ovoce a zelenina na trhu převažujícím zbožím.

„Bim, bam“ odbíjí kostelní zvon dvanáctou a já si zapisuji poslední výrazný zvuk, který mě na Zelňáku praštil do uší. Vyrážím tedy zpátky domů a zanechávám za sebou staletou tradici, která nám připomíná, jak nakupovali nebo naopak obchodovali naši předci. Na rozdíl od supermarketů to má své kouzlo, nemyslíte? 

Přicházím na Zelný trh a v tu ráno na mě dýchne jaro. Náměstí plné barev, čerstvého ovoce a zeleniny, květin či nejrůzněšího koření, je pro Brňany už tradičním signálem příchodu jara. Lidé popobíhají od stánku ke stánku, od jednoho tržníka ke druhému, a shání čerstvé suroviny. Já jsem to ale vzala z trochu jiného konce.  

Stojím u kašny. Přímo v centru dění trhů. Jenom stojím a poslouchám. Zelňák se totiž přímo hemží nejrůznějšími zvuky a já je chci slyšet. Slyším šustění pytlíků, do kterých dávají tržníci svým zákazníkům zboží. Deštníky vlivem narážejícího větru vydávají praskající zvuky. Jeden spadl a vzal s sebou i bednu s cibulemi. Ty se kutálí dolů jako tenisové míčky, a jak se o sebe slupkami třou, šustí to podobně jako ty igelitové pytlíky. Vedle mě holuby svými zobáky ťukají do dlažebních kostek, když se z nich snaží vybrat drobky.  V kavárně Momenta mají asi frmol, hrnky cinkají o sto šest.

Nejvýraznějším hlasem na celém tržišti jsou ale lidé. O nich přece trhy jsou. Kdyby si člověk sepisoval po větách, co od koho zaslechne, vydalo by to možná na román. Ale počkat, tomuhle nerozumím. Vypadá to na čínštinu, atmosféra trhů zjevně pohltila i cizince. „Přejete si?“, „Co vám mohu nabídnout?“, „Děkujeme a přijďte zas!“, slyším z každé strany od různých prodejců. Jednoznačně nejvýraznějším prvkem celého trhu je ale žena u stánku s jahodami. Její pronikavý křik se rozléhá po celém náměstí. „Pojďte si pro jahůdky! Poslední jahůdky ve slevě!“ křičí každou chvíli Eva Křepelková. „Jezdím sem už pátým rokem a vím, co na lidi zabírá,“ říká Eva. Má pravdu, protože se jí u stánku tvoří už docela dlouhá fronta.

Zvuky vyvolávajících obchodníků je Zelný trh charakteristický už od třináctého století, kdy na místě dnešních trhů vznikly ty úplně první, tehdy známé jako Horní trhy. Ty měly různě pojmenované i jednotlivé části. Mohli jste navštívit Drůbeží, Hrnčířské či Vetešnické trhy. Jak názvy napovídají, od těch dnešních se lišily zejména nabízeným zbožím a sním související směsicí zvuků. „blabla,“ říká … Dnešní název „Zelný trh“ lidé používají  už od patnáctého století, kdy začaly být ovoce a zelenina na trhu převažujícím zbožím.

„Bim, bam“ odbíjí kostelní zvon dvanáctou a já si zapisuji poslední výrazný zvuk, který mě na Zelňáku praštil do uší. Vyrážím tedy zpátky domů a zanechávám za sebou staletou tradici, která nám připomíná, jak nakupovali nebo naopak obchodovali naši předci. Na rozdíl od supermarketů to má své kouzlo, nemyslíte?

Klíčová slova: Brno, Zelný trh, zvuky, lidé

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.