09.12.2020 21:56


Létání není zas tak vzrušující, říká bývalý dopravní pilot, který na jaře přišel o práci

Autor: Barbora Šturmová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Nepříznivá situace kolem koronaviru neminula ani dopravní piloty, přestože po nich byla dříve velká poptávka. Na konci června tohoto roku oznámila letecká skupina Smartwings Group, že bude hromadně propouštět zaměstnance. Konkrétně piloty, stewardy i provozní a administrativní pracovníky neleteckého provozu.

Ilustrační foto. Zdroj: Archiv Terezy Jandové

Praha - Omezení leteckého provozu se na jaře dotklo bývalého třiačtyřicetiletého pilota Jana Brzáka z Prahy, který si musel najít nové zaměstnání. Rozhodl se totiž změnit leteckého zaměstnavatele těsně před tím, než vypukla koronavirová krize. „Od jednoho zaměstnavatele jsem odešel, ke druhému jsem nenastoupil,“ říká.

Bylo pilotování vždy vaším snem?

Asi úplně ne. Přišlo to po gymplu, nevěděl jsem, co budu dělat. Měl jsem kapelu a chtěl jsem s ní hrát. Dělal jsem kulisáka v Národním divadle, kde bylo fajn prostředí, člověk měl prázdniny a čas zkoušet s kapelou. Pak jsem ale zjistil, že to není ideální. Můj táta, který létal v aeroklubu s malým letadlem, říkal, ať jdu dělat pilota. Já namítal, že to bych musel na vysokou. Stačilo si jen udělat průkaz soukromého pilota. Ale nakonec jsem na tu vysokou šel.

Musel jste někdy řešit nějakou krizovou situaci?

Pilotování není zas tak vzrušující, ale někdy ano. Staří piloti říkají, že dopravní létání jsou hodiny nudy střídané vteřinami hrůzy. Nestalo se mi, že by mi třeba hořel motor.

Kdyby hořel, co by se stalo?

Proto má letadlo dva motory. Letadla jsou designovaná tak, že když hoří motor, tak by měl upadnout a nepoškodit zbytek letadla. Dopravní letadlo je docela chytře vymyšlené. Má dva motory kvůli bezpečnosti, ono by to asi v klidu letělo na jeden. Většinou, když se řeší krizové situace, tak s lidmi. Třeba když má někdo zdravotní problém. Stalo se nám, že po startu měla paní zdravotní komplikace, což zjistil doktor, který byl na palubě. Takže jsme museli hned přistát, i když letadlo nemělo přistávací váhu, protože bylo naloženo palivem na pět hodin. To je situace, která se musí rychle řešit, ale není to nic zvláštního.

 Bývalý pilot Jan Brzák. Foto: Archiv Jana Brzáka

Může se stát, že se z takové práce stane stereotyp?

Určitě.

Stalo se vám to?

Ano, ale z každé práce se časem stane stereotyp. Ono to ale není tak, že by se člověk netěšil do práce, stále je to hezké. Ráno vyletíte nad mraky a když je hezké počasí, tak je to super. Ale není to tak, že bych si řekl, že dnes to bude dobrodružné, protože poletím do Paříže. Spíš se člověk těší na to, s kým poletí, když má nějakého fajn kolegu.

Proč jste přestal létat?

Částečně kvůli koronaviru. Rozhodl jsem se změnit zaměstnavatele na jaře letošního roku, což se neukázalo jako nejlepší načasování. Takže jsem od jednoho odešel a ke druhému jsem nenastoupil. Tam, kam jsem měl nastoupit, řekli, že mě nevezmou. Z logických důvodů zastavili nábor nových pilotů. Měl jsem nastoupit v dubnu, ale nikde nenabírali piloty.

Uprostřed korony, bez práce. Jak jste to řešil?

Přemýšlel jsem, co budu dělat jiného. Když jsem někam napsal s tím, že jsem bývalý pilot, myslím, že většina potenciálních zaměstnavatelů si řekla, že je to pro mě jen nějaké nouzové řešení a že až to přejde, budu chtít jít zpátky létat. Hlásil jsem se třeba do dopravního podniku na řidiče tramvaje, což by mě bavilo, jezdit tramvají je super. Tam mi řekli, že lidi potřebují, ale že bych se musel upsat, myslím, na tři roky, a to jsem úplně nechtěl. Což je logické, nemohu si přece na chvíli udělat zážitkovou jízdu po Praze a pak odejít. Ještě mě napadlo, že bych mohl pracovat s bagrem. Zjistil jsem, že je to sice zajímavé, ale není to tak jednoduché. Bavilo by mě prostě dělat takové klučičí věci – létat letadlem, jezdit tramvají, pracovat s bagrem. Jedna z věcí, co jsem zkoušel, byl inzerát, že hledají lektory programování pro děti. Přihlásil jsem se tedy na brigádu jako lektor programování.

Měl jste s tím nějaké zkušenosti?

Když jsem ještě létal, tak jsem si říkal, že bych do budoucna mohl dělat něco jiného. Už jen kvůl tomu, že pilota člověk nemůže dělat do nekonečna. Musí skončit ve dvaašedesáti, to už dopravního pilota dělat nemůže. A já v šedesáti dvou ještě nechci být v důchodu, chci pořád něco dělat. Chtěl jsem se naučit něco nového a jedna z věcí, kterou jsem se začal už jako pilot učit, bylo programování, se kterým jsem začínal už jako malý, kdy jsem chodil na kroužek programování.

Klíčová slova: pilot, aerolinie, letectví

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.