24.04.2018 22:40


Larpy se snažíme dělat z neznámých situací, abychom poskytli prostor fantazii, říká organizátorka larpů Michaela Galusková

Autor: Martina Hykšová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Ve světě fikce jsou velmi oblíbenými činnostmi takzvané larpy. Jsou to zážitkové akce v divadelní formě, avšak bez scénáře. Jedním z oblíbených larpů v Brně je Harry Potter larp, který se inspiruje v knihách o tomto mladém čaroději.

Audio

    Tomáš Ševčovič hovořil o účastnících larpů.
         
    Autor: Martina Hykšová
    Při larpech se hráči nevyhnou silným emocím.
         
    Autor: Martina Hykšová

Michaela a Tomáš na afterparty po víkendovém larpu. Foto: Martina Hykšová

Brno – Harry Potter larp Brno vznikl na podnět Dominiky Dufkové, která na podobné akce chodila s partou kamarádů. „Chtěli jsme zorganizovat něco podobného a blíž k Brnu,“ říká jedna z organizátorek Michaela Galusková. „Máme spoustu pravidel a musíme vytvořit přesný harmonogram, abychom ostatním hru usnadnili,“ vysvětluje PR manažer Tomáš Ševčovič.

 

Co všechno musíte udělat, aby larp vznikl?

Michaela: Nejdříve se vždycky sejdeme a vybereme téma a datum. To je to nejdůležitější. S tématem se dá pracovat, ale musíme se hlavně shodnout, kdy budeme mít všichni čas, což vzhledem k osobnímu životu není vždy úplně jednoduché. Následují měsíce příprav – pravidelně pořádáme schůze, kde projednáváme vše od základních představ, až po detaily příběhu.

Tomáš: Organizátorský tým je rozdělen na pod-týmy. Tam patří NPC organizátor. Píše si se všemi lidmi, kteří jsou do larpu zapojeni a organizuje je. Není to jednoduché, protože musí sjednotit 30 lidí tak, aby všem vycházel čas a všechno sedělo. Existuje také tým, který zajišťuje příběh a pravidla. Mají to velice těžké, protože musí dle přihlášek najít hráčům úkoly, vytvořit jim jejich příběh, hledat návaznosti s ostatními postavami. Musí vytvořit příběh tak dobře, aby v něm hráči nenašli díry, které se však zatím vždycky objevily. Je důležité vymyslet postavy do nejmenších detailů tak, aby to hráči správně uchopili a věděli, co se s jejich postavou dělo celý její život.

Michaela: Pak máme tým, který se stará o atmosféru. Vytváří vše od kulis až po kostýmy. Všechno, co účastníci na larpu vidí, tvořím já a můj tým, který koordinuju. Je nutné neustále spolupracovat se všemi organizátory. Zaznamenat všechny změny, které nastávají – a že nastávají někdy i v posledních chvílích před larpem.

 

Kolik ve vašem organizačním týmu pracuje lidí?

Michaela: Těch základních, bez kterých by to nešlo, je asi osm. K sobě si pak přibíráme lidi do těch pod-týmů, podle rozsahu larpu.

Tomáš: Pracuje s námi i spousta zkušených larpistů. Ti nám pomáhají utvářet příběh, tvoří postavy, které interagují s ostatními hráči. Tyto role na larpu jsou dvojího typu – CP a AP. CP jsou námi řízené hlavní postavy, které nemusí být během larpu celou dobu přítomné. AP jsou postavy vedlejší, které celou dobu hrají s účastníky, aby jim pomohli se rozehrát, a také dávali pozor na to, co se ve hře děje a jaký má spád.

 

Když vymyslíte téma larpu a propracujete příběh, jak se do toho vměšují účastníci? Mění se vaše představy?

Michaela: Hráči larp hodně mění a někdy až velice nečekaně. My si vždycky vybereme zajímavé téma, které jim může dát moment překvapení. Ale to téma není striktně dané, aby si ho účastníci mohli tvořit tak, jak to pro ně bude výhodné. My sestavujeme kostru, na základě které hrají. Naznačíme směr, kterým si myslíme, že by se to mělo vyvíjet, ale zbytek je už na samotných hráčích.

Tomáš: A vede to vždycky úplně někam jinam, než jsme očekávali. Je hodně těžké vymýšlet téma larpu. Musíme improvizovat na místě. Ne vždy jsou všichni organizátoři zrovna zapojeni do hry, tudíž se musíme neustále informovat, kam hra dospěla. Reagujeme na to, co se nás týká. Hráči si většinou hrají svůj vlastní příběh, který by nás ani v životě nenapadl, a to na larpu pracuje hodně lidí.

 

Mluvili jste o tom, že tvoříte účastníkům příběh jejich postav. Tvoříte to celé sami, nebo se na tom nějakým způsobem hráči podílí?

Tomáš: Záleží na larpu. Nějaké postavy dáváme na výběr nebo si účastníci vymyslí svou vlastní.

Michaela: Vždycky se jim snažíme za každých okolností vyhovět. Účastníci si vymyslí postavu, ale my už musíme vytvořit její příběh tak, aby seděl do našeho larpu. Hráči nám většinou sami píšou, co by si představovali za postavu. My jim propracujeme detaily, aby to pro hru bylo jednodušší.

 

Když vytvoříte příběh, posíláte informace hráčům dopředu, nebo jim je dáváte až na místě?

Tomáš: Záleží na situaci. Hlavní dějovou linku máme na události na Facebooku. Hráčské karty někdy posíláme dřív, někdy později. Tentokrát jsme posílali dopis z Bradavic – stejný, který přišel Harrymu v první knize.

Michaela: Většinou se snažíme, aby měli informace nejpozději týden před akcí, aby se mohli se svou postavou sžít. To je ale opravdu hraniční termín. Až přímo na místě dostanou úkoly, které budou plnit.

 

Stává se často, že se někdo vžije do postavy tak, že ho to ovlivňuje v realitě? Například, když se potom baví s někým, kdo hrál jeho nepřítele a podobně.

Tomáš: Kdyby někdo dělal naschvály a kazil hru, je jasné, že by na sebe byli naštvaní. Pokud však mluvíme jen o řevnivosti mezi postavami, nestává se často, že by to někoho ovlivnilo. Jsme dobrá skupina lidí. Když skončí larp, většinou se dobrými přáteli stanou ti, kteří se při hře nejvíce nenáviděli. Někdy nás to velice udivuje.

Michaela: Může se stát, že přijede nějaký nováček, se kterým se příliš neznáme a nevíme, jaký je, a špatně ho odhadneme. Ve hře se chová každý jinak než ve skutečnosti. Proto někdy trvá déle, než se naše názory na toho člověka po larpu změní, až ho doopravdy poznáme.

 

Jaký je váš nejsilnější zážitek z larpu?

Michaela: Nejsilnější zážitek byl ten, když jsme připravovali noční hru. Jelikož zrovna na chatě bylo moc akce, nemohli jsme na to uvolnit mnoho lidí. Proto jsem šla sama v noci do lesa. Zůstala jsem tam asi hodinu, kdy jsem čekala, až za mnou přijdou ostatní, kteří museli dohrát příběh. A to se bojím tmy. Pak jsem si tu noční hru asi nejvíc užila.

Tomáš: Pro mě nejsilnější zážitek na larpu bývá nějaká hodně vyhrocená situace – když je vidět, že lidé tou rolí žijí. Například jsou to nějaké motivační proslovy, kdy se z člověka stane postava, kterou hraje. Zapomene pak na reálný svět. Teď se mi na larpu stalo, že jsem hrál útěk před kouzelníky z ministerstva a slyšel jsem kouzlo, které mě mělo ochromit. Hned, jak jsem ho zaslechl, škubl jsem sebou a udělal jsem si něco s ramenem.

 

Michaela Galusková je šestadvacetiletá, čerstvě vystudovaná učitelka. Téměř veškerý svůj volný čas věnuje přípravě larpů a je to její největší koníček.

Tomáš Ševčovič je dvaadvacetiletý student informatiky. Pracuje jako programátor a ve volném čase se rád věnuje hudbě.

Klíčová slova: Harry Potter, larp, divadlo, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.