27.03.2016 16:30


Kroky německé vlády ohrožují svobodu projevu

Autor: Pavlína Zichová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Server Eurodeník.cz minulý týden informoval, že Německo zakázalo činnost neonacistické skupiny Bílí vlci. Tamní ministr vnitra Thomas de Maiziére uvedl, že jde o varování pro všechny podobná uskupení. Němci jsou odhodlaní bojovat proti extremismu bez ohledu na to, na jakém konci politického spektra stojí a zabránit podněcování nenávisti. Kdo ale udělá pomyslnou dělící čáru mezi pouhou svobodou projevu a oním podněcováním k nenávisti?

Boj vlády proti extremismu je pochopitelný. Německo se otřásá pod náporem imigrantů, v Evropě je napjatá atmosféra. Mnohým Němcům se může zdát, že si jejich země zadělala na pořádné potíže, když následovala politiku kancléřky Angely Merkelové. Svůj nesouhlas jí také dali dostatečně najevo v uplynulých volbách. Jak u nás informoval například server iDnes.cz, Merkelová a její strana CDU ztratila mnoho voličů. Naopak strana Alternativa pro Německo (AfD) značně posílila. Hlavním tahákem této strany byl slib radikálně změnit přístup k migrační krizi. To je jasným důkazem, že Německo se do určité míry radikalizuje. A je logické, že se tomu jeho vláda snaží zabránit.

Je to již více než týden, co Německo začalo svůj boj s extremismem. Už tehdy představitelé vlády cítili, že extremistické názory získávají mezi řadovými Němci stále větší popularitu. Po teroristických útocích v Belgii, která s Německem přímo hraničí, se situace pravděpodobně ještě zhorší.

Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére (Autor: Olaf Kosinsky/Skillshare.eu)

Lze očekávat, že se představitelé Německa budou ze všech sil snažit uchovat ve své zemi pořádek a více méně politický status quo. Podobně se zachovaly i Spojené státy po útocích z 11. září 2001. Také pevně sevřely politické otěže a posilovaly svou vnitřní bezpečnost. Soupeřem americké vlády však nebyl domácí extremismus, ale hrozba terorismu. Z těchto kroků USA ovšem vzešel jeden velký skandál týkající se americké organizace NSA. Na veřejnost se díky Edwardu Snowdenovi dostaly informace o plošném sledování nejen amerických občanů, ale i uživatelů Facebooku či Googlu celosvětově.

USA si zkrátka chtěly zajistit svou bezpečnost tím, že porušily demokratické principy, za kterými si často až tvrdošíjně stojí. A tento druh pokrytectví se nyní dostal i do Evropy.

Pro bezpečí naší společnosti je nutné zakročit proti skupinám, které spáchaly nebo se chystají spáchat násilí či jakoukoliv jinou nezákonnou činnost. Ale co organizace, které používají „jen“ útočnou rétoriku, ale navenek nejsou nikomu nebezpečné? Také zapadají do německé definice extremismu? Zaslouží si zákaz činnosti, nebo ne?

Problém je se samotným pojmem extremismus. I hnutí sufražetek muselo být v době svého vzniku považováno za extrémistické, nebezpečné společenskému uspořádání. V dnešní době však feministické názory a volební právo žen chápeme jako samozřejmé. Kdyby tomu tak ale nebylo a hnutí za práva žen by existovalo dnes, také by ho chtěli němečtí představitelé preventivně zakázat?

Kde končí odlišný, opoziční politický názor, a kde začíná extremismus?

Odstrašujícím příkladem může být například i událost, ke které došlo ve Velké Británii. O ní informoval server Eurozpravy.cz. Brit Matthew Doyle přidal na sociální síť Twitter příspěvek: „Včera jsem v Croydonu zastavil muslimku. Chtěl jsem po ní, aby mi vysvětlila Brusel. Řekla, že to s ní nemá nic společného. Vyhýbavá odpověď.“ I přes negativní reakce si Doyle nadále na Twitteru stál za svým názorem. Nejabsurdnější na celém příběhu je ale fakt, že muže následně zadržela policie. Policisté to zdůvodnili tím, že podněcoval k rasové nenávisti.

I když má někdo jiný, klidně i zcela scestný názor, neznamená to, že ho nemůže ventilovat. Zaručuje to svoboda projevu, která je zahrnuta například i Evropské úmluvě o ochraně lidských práv. Tento, ve své podstatě zlý, škodolibý tweet však nijak neohrožoval bezpečnost státu, ani nepodněcoval k násilí na nikom. Nebylo tak nutné, aby jeho autora stíhala policie.

Někteří vidí současnou uprchlickou krizi a teroristické útoky jako střet civilizací, souboj mezi západním křesťanským a východním islámským světem. Je to však do velké míry také vnitřní boj, kterým si v nadcházejících letech projde každá demokracie. Dokážeme si uchovat své demokratické ideály i tváří v tvář nebezpečí? Nezpronevěříme se svobodě projevu, za kterou jsme tak bojovali? Jak se mohou vyspělé státy pasovat do role vzoru pro ostatní nedemokratické státy, když v době nebezpečí selhávají a jsou schopny omezovat svobodu svých občanů?

Ať už to chceme nebo ne, demokracie je systémem kompromisů, diskuzí a častých neshod. I když se nám to nelíbí, názory ze všech částí politického spektra jsou potřeba pro udržení živé a produktivní politické debaty. Pokud si evropské státy chtějí udržet svou tvář, ale zároveň něco udělat s tak zvaným extremismem, měly by hledat příčiny toho, proč takové  názory získávají na popularitě, a tyto příčiny řešit. Pouhým umlčením opozičních hlasů se nevyřeší zhola nic.

Klíčová slova: Německo, extremismus, migrační krize, svoboda projevu

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.