07.04.2015 17:47


Krev stále není voda

Autor: Sosnová Jana | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

S nástupem nových reprodukčních strategií se pojí čím dál více etických otázek. Je třeba počítat s nejrůznějšími variantami, které mohou nastat, pokud žena počne dítě umělým oplodněním. Nový rozměr získávají zejména pojmy mateřství a otcovství.

Minulý týden rozhodl Ústavní soud ve prospěch cizinky, která podstoupila umělé oplodnění darovanými vajíčky a spermiemi. Porodila dvojčata, k jejichž otcovství se přihlásil její český přítel. Žena a děti získaly právo na trvalý pobyt v České republice, policisté proto pojali podezření z účelového jednání. Rozhodnutí soudu se sice týkalo neoprávněného vydání ženiny zdravotní dokumentace policii, na této kauze je ale patrné, jak nové reprodukční technologie posouvají pojmy mateřství a otcovství na jinou úroveň.

Kdo je otcem dítěte počatého prostřednictvím asistované reprodukce? Podle českého právního řádu má na otcovství právo manžel matky. Pokud je žena svobodná, otcem se v očích zákona stává muž, jenž dal k provedení umělého oplodnění souhlas. Jinými slovy je otcem člověk, jehož nárok na dítě vyplývá z úředního dokumentu – oddacího listu nebo písemného prohlášení před daným orgánem státní správy. K dítěti se tudíž nemůže přihlásit dárce spermatu – muž, který poskytl genetický materiál.

Podle sociálních antropologů Juliana Pitt-Riverse a Davida Schneidera sdílejí lidé, kteří jsou považování za příbuzné, jistou společnou substanci. V euroamerické kultuře považujeme za tuto sdílenou látku geny. Svědčí o tom například naše posedlost pojmy jako ovulace, životnost spermií, genetický kód a podobně. Srovnáme-li teorii sdílené substance s českou legislativou, zjistíme, že si jednoznačně protiřečí. V naší kultuře je zakotveno, že otcem dítěte je muž, který jej zplodil. Z právního hlediska však muži k uznání otcovství stačí pouhé prohlášení. Tradiční pojetí otcovství je tudíž v souvislosti s rozvojem nových reprodukčních technologií postupně proměňuje.

Není však možné říci, že by pro Čechy byla krev voda. V ideálním případě by měl potomek sdílet geny s oběma rodiči. Jestliže toho není možné docílit přirozenou cestou, přichází na řadu asistovaná reprodukce, při níž může být k oplodnění použito darované sperma. Partner ženy má poté možnost nasimulovat genetickou spřízněnost s dítětem právním úkonem. Zdá se, že význam genetického spojení rodičů s dětmi v české společnosti neklesá, a to i přesto, že český právní řád naznačuje opak.

Klíčová slova: asistovaná reprodukce, určování otcovství

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.