28.11.2010 17:52


Krch: Chudoba může potkat i vás

Autor: Vanda Vrubelová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Bezdomovci v Brně

Dalibor Krch je sedmadvacetiletý prodejce jízdenek. Narodil se v Brně a žije tady celý život. Má mnoho zájmů, mimo jiné maluje, přestože se na vysněnou Fakultu výtvarných umění nedostal. Spolupracuje s Divadlem Šansonu a Absolutním divadlem, kde maluje kulisy. Už tři roky pracuje na autobusovém nádraží Grand. Většina jeho kolegů nemůže bezdomovce ani cítit, on má na věc jiný názor.

„Lidé si neuvědomují, že hranice mezi střední třídou a bezdomovci je strašně tenká. Kolik lidí si dnes spoří? Spíš se zadlužují, pak stačí ztráta zaměstnání, rozvod a jsou na ulici,“ říká ke své motivaci pomáhat ostatním Dalibor. Snaží se pomáhat hlavně lidem, kteří už nemají reálnou šanci sehnat zaměstnání. Takové nikdy neobejde bez povšimnutí, i když o peníze nežebrají, on jim je sám přinese. Argumenty, že bezdomovci peníze propijí Dalibor nebere vážně. „Vždycky si první koupí ten rohlík, aby neumřeli hlady. Že si pak koupí i víno? A kdo by to na jejich místě ustál bez alkoholu?“ ptá se.

Dalibor si nevzpomíná, kdy se v jeho životě něco změnilo. Přiznává totiž, že vždy nesmýšlel takhle. Dřív mu vadilo, že po něm lidé chtějí peníze, vadilo mu, že smrdí. Nepřemýšlel, proč smrdí a jaký byl jejich osud. „Pak jsem začal věřit v nějaký ʼvyšší princip dobraʼ. Dáš – dostaneš, vezmeš – seberou ti. Někdo tomu říká boží mlýny, někdo karma. Ale je celkem jedno, jak to nazveme. Věřím, že něco takového funguje,“ říká. Kromě této víry ho ovlivnila například kniha Útěk do divočiny. Hlavní hrdina Christopher McCandless kromě odchodu na Aljašku také během studií rozdával hamburgery bezdomovcům. Dalibor se knihou nechal inspirovat, za stravenku nakoupil párky v rohlíku a nakrmil několik bezdomovců. „Navíc máte jistotu, že vaše peníze jdou rovnou potřebným, v tom tkví kouzlo příme pomoci,“ říká.  Netvrdí však, že se musí pomáhat za každou cenu. Pokud sám nemá, tak nepřispívá.

Nedávno se přestěhoval do vlastního malého domku na okraji Brna a snaží se žít s minimálními nároky. Pro vodu si chodí do studny, nemá televizi ani počítač. Tvrdí, že pro něj by pád na ulici nebyl taková hrůza, jako pro ostatní lidi. „Během stěhování jsem zjistil, kolik zbytečností mám. Snažím se od věcí odprostit, člověku stačí jen pár hadrů, pánvička, hrnek a lžíce,“ dodává.

Klíčová slova: bezdomovci, Dalibor Krch

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

miro | 29. 06. 2012, 02:21
TO NE -PROSÍM