Koupili jsme vrak za 130 tisíc, říká majitelka vozu, která naletěla autobazaru

Jičín - Iveta žije v malém bytě v Jičíně se svým přítelem a dvouletým synem. Vůz mladá rodina potřebuje hlavně na dojíždění k doktorům a do práce. „Šetřili jsme na svoje první auto opravdu dlouho a veškeré úspory jsme dali právě do něj,“ říká. Rozhodli se pořídit ojeté vozidlo z bazaru. Velká chyba, kterou prý při koupi udělali, je, že s nimi nejel jejich známý automechanik. Při zkušební jízdě nikdo nepoznal, že je s autem něco v nepořádku. Ve skutečnosti ale šlo do motoru příliš mnoho oleje, který v nepřiměřeném množství vycházel z výfuku. Prakticky se z výfuku po delší jízdě vypařoval pouze olej. Při zkoušce auta by musel někdo pořádně šlápnout při volnoběhu na plyn a sledovat, jaký dým vychází z výfuku. Nikoho ale nenapadlo, že by auto mohlo mít takovou zásadní závadu. Dále byly v nepořádku rozvody. To všechno se ale dozvěděli pozdě.

Když vozidlo kupovali, dostali k podepsání přílohu ke smlouvě, která zahrnovala doporučení ke kontrole celého vozidla a případné výměně či opravě rozbitých dílů. „Nevěděli jsme, že to ve skutečnosti bude popisovat reálný stav vozidla. Prodávající nám řekl, že je to banalita a že se to běžně ke smlouvě přikládá. Ale musím uznat, že ten člověk sedí ve správném křesle, s lidmi to fakt umí,“ vysvětluje Iveta. „Nechápu, jak jsme mohli tak snadno naletět, tohle jsme prostě nikdy neměli podepsat,“ dodává. Když poznala, že s autem je něco v nepořádku, zajela do autorizovaného autoservisu. Odtamtud ji poslali na měření emisí, na kterém vyšly velké hodnoty oxidu uhelnatého (CO) i dalších prvků. Například maximální předepsaný obsah CO při zvýšených otáčkách je 0,3 procent, ale její vozidlo mělo hodnotu 2,52 procent. Přitom tato hodnota při měření o dva měsíce dříve, kdy byl ještě vůz v autobazaru, byla pouhých 0,1 procent. „Když si mechanik prohlížel servisní knížku a výsledky prvního měření, kdy jsme auto ještě neměli, divil se. Pochyboval, že by se to za dva měsíce tak zhoršilo,“ popisuje. Rozhodla se situaci řešit s právničkou.

Právnička Ivetě sdělila, že je to nenapadnutelné. Kvůli dodatku ke smlouvě. Jediné, co by rodina mohla u soudu vytasit, je bezdůvodné obohacování. Museli by si nechat určit reálnou hodnotu auta a rozdíl by bazar doplatil, kdyby soud Ivety rodina vyhrála. „Manžel mé právničky je odhádce cen, a tak mu zavolala. Popsala stav vozu a on jeho cenu odhadl na 30 tisíc. Samozřejmě to nebyl přesný odhad, ale ta částka se prostě od 130 tisíc radikálně lišila. Koupili jsme prostě vrak za 130 tisíc,“ tvrdí Iveta. Případ k soudu ale rodina nedala, protože vůbec nebylo jisté, zda by tento argument ustál a další peníze navíc si dovolit nemohli.

Iveta celou dobu s bazarem komunikovala a snažila se vyjednávat. Až poté, co jim pohrozila právníky, jí vyhověli alespoň tím, že opraví motor, který měl vysokou spotřebu oleje. „Auto nám pak vrátili s tím, že jsou v háji rozvody a ty že si máme opravit sami. Motor sice opravili, ale jejich mechanik tam nechal dokonce i nějaký hřebík, který tam neměl co dělat,“ popisuje Iveta. Mezitím si auto musela půjčovat od rodičů, protože potřebovala jezdit k doktorům, kteří ordinují mimo město, ve kterém bydlí. Bez auta se neobešla ani při nákupech, protože když byl její přítel v práci, musela by vézt kočárek se synem a ještě tahat těžké tašky z kilometr vzdáleného obchodu sama. Po opravě se s ní už nechtěl nikdo bavit. Řekli, že auto kupoval její přítel a že s ní už komunikovat nebudou. Mladý pár byl ale z celé záležitosti vyčerpaný, a tak už s bazarem nechtěli mít nic společného.

Náklady vynaložené na vozidlo se od koupě zvyšovaly. Samotný vůz stál 130 tisíc. Každou chvíli museli kupovat olej, protože motor měl velkou spotřebu. Opravy nebyly levné a konzultace s právničkou také něco stojí. „Teď už je auto v rámci možností v pohodě, řešíme už jen věci, které se u každého auta časem porouchají,“ vysvětluje Iveta. Aby ušetřila, tyto poruchy opravuje sama. „Nedávno se nám třeba porouchal alternátor, tak jsem ho zkusila opravit a vypadá to, že úspěšně,“ říká.