12.05.2020 17:19


Koronavirus evropskou integraci negativně neovlivní, říká analytik Asociace mezinárodních otázek Ondřej Mocek

Autor: Zuzana Zavadilová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Po vypuknutí koronavirové pandemie se začaly ozývat názory, že Evropská unie situaci nezvládla. V diskusích zaznívalo, jak nedostatečně reagovala a nijak nepomáhala. Tato tvrzení se užívala jako důkaz zbytečnosti evropské integrace. Podle Ondřeje Mocka však Unie krizi vzhledem ke svým pravomocem, zvládá dobře. 

Česko Evropská unie v současnosti jedná o možnostech finanční pomoci členským státům, návrhy zahrnují společné i věčné dluhopisy. O tom, jak Evropská unie ke krizi přistoupila a jak ji koronavirus může změnit, mluvil Ondřej Mocek, jenž se v Asociaci mezinárodních otázek  specializuje na témata institucionálních aspektů evropské integrace. 

Po propuknutí pandemie se ozývaly názory, že EU situaci nezvládla. Je taková kritika oprávněná?

Evropská unie čelí úplně nové výzvě. Za svou historii pandemii v takovém rozsahu nezažila. Unie se nebudovala jako nástroj, který by měl takové krizové situace řešit, ale jako ekonomická instituce. Očekávat tedy od ní, aby dnes něco takového řešila, je velmi neobjektivní přístup.

Jak hodnotíte kroky EU při zvládání současné situace v porovnání s předchozími krizemi? 

Za mě EU koronavirovou krizi zvládá poměrně dobře, například ve srovnání s ekonomickou krizí v roce 2009, kdy Evropská rada poměrně zatlačila Evropskou komisi. Ursula von der Leyen je určitě velmi aktivní. Už od poloviny března se snaží vytvořit nástroje v oblasti ekonomických pravomocí, které Komise má.

Jak vůbec mohla na koronavirovou krizi EU zareagovat?

Je potřeba říct, že žádná z institucí Evropské unie zdravotnictví nemá ve své gesci. Zdravotnictví a ochrana obyvatel je jen koordinovanou politikou, takže v ní Unie žádné významné výkonné pravomoci nemá. Agentura, která má tuto oblast na starosti, už v únoru vydala upozornění, že je riziko přenosu z Číny poměrně velké a varovala členské státy, aby se na případný přenos připravily. To je vlastně to jediné, co mohla EU dělat.

Jak se zachovaly členské státy?

Varování moc nevyslyšely, respektive každý stát ho chápal různě. Když tedy v březnu pandemie vypukla naplno, bylo to plně v rukou členských států. EU však významně apelovala na to, aby nebyly omezeny čtyři svobody na jednotném trhu. Když členské státy, mezi nimiž byla ČR jako jedna z prvních, začaly uzavírat pohyb zboží, zejména zdravotnického materiálu, tak proti tomu EU bojovala. Snažila se jim domluvit, neboť v této oblasti nemá výkonné pravomoci, aby to nedělaly. Vyzývala je, aby zachovaly produkční řetězce, jež jsou v EU provázané. Ve finále se ukázalo, že uzavření hranic situaci nepomohlo.

Jak byste tedy hodnotil spolupráci a solidaritu mezi členskými zeměmi?

Nejdříve byla poměrně špatná. Na začátku března spousta států zavírala hranice, vůbec nebrala ohled na evropské partnery. Česká republika docela tvrdě zavedla opatření proti pendlerům. Hodně lidem to zkomplikovalo život, ale neudělali jsme to jen my, ale třeba i Slováci a další země. Věřím, že ve spoustě lidí to vyvolalo dost otázek, jak vlastně funguje Evropská unie. Na druhé straně, ke konci března vzrostla solidarita a vzájemná spolupráce.

Konkrétně?

Po prvotním šoku státy racionálně přistoupily k tomu, že vzájemná debata a spolupráce je výrazně efektivnější. V kuloárech se neslo, že Německo trpělo nespoluprací členských států Unie. Jeho ministerstvo zahraničí bylo z vývoje dost nešťastné. Proto taky začalo samovolně se solidárními prvky aktivity – zejména tedy v nejzasaženějších oblastech při francozsko-německé hranici. Tím možná rozpoutalo vlnu solidarity mezi státy. Španělsko požádalo i v rámci NATO o pomoc. Tu jsme mu poskytli i my, stejně tak jsme posílali pomoc do Slovinska a dalších zemích. Poté tak začaly jednat i ostatní státy, které pandemie zcela nepohltila.

V současnosti se řeší vytvoření společných dluhopisů, které by pomohly s nynější finanční situací. Horují pro ně Španělsko nebo Francie, proti takzvaným koronabondům vystupuje naopak Německo nebo Nizozemsko. Potřebuje podle vás Evropa více solidarity, nebo spíše odpovědnější hospodaření?

Z mého politologického hlediska státy, které jsou čistými plátci (země, které do rozpočtu přispívají více, než z něj získávají pozn. redaktorky), se trochu bojí dělat záruky za státy, jež na tom ekonomicky nejsou tak dobře. Současná krize může ekonomickou situaci ještě zhoršit. Státy jako je Německo nebo Nizozemsko mají strach vydávat bianco šeky, protože by je musely hradit nezávisle na tom, co by se dělo například v Itálii nebo Španělsku. Není to ani tak o tom, že by nebyly solidární, ale o tom, že by to ve finále zaplatili němečti nebo nizozemští daňoví poplatníci.

Je nynější situace podobná finanční krizi v roce 2008?

Ano, když se podíváme na to, jak tehdy k situaci přistupovalo Německo, tak Angela Merkelová čelila otázkám, proč němečtí důchodci nemají dostávat větší důchody a jejich peníze půjdou na pomoc Řecku. Státy tedy motivuje i tento aspekt, protože jsou odpovědné svým občanům a nemohou peníze vyvádět i v rámci EU. Na druhou stranu jde vidět, že stabilizační mechanismy v eurozóně, které při ekonomické krizi vznikly, zafungovaly. Státům eurozóny jdou poměrně velké balíky peněz, a ačkoliv se tedy nejedná o ty společné dluhopisy, rozhodně bych neřekl, že by bohatý sever nechal chudší jih na holičkách.

Server Politico spekuloval, že italský premiér Conte využíval argumentu ruské i čínské pomoci, aby měl větší páky na ostatní unijní lídry. Myslíte, že by velké propagandistické kampaně těchto dvou států mohly hrát roli při dalším jednání o koronabondech?

Obecně má Itálie dlouhodobě lepší vztahy s Ruskem i Čínou než zbytek Evropy. Bývalé šéfce evropské diplomacie Federice Morgherini bylo vyčítáno, že s Putinem spolu měli vřelejší vztahy než s jinými ministry zahraničí. Neviděl bych to však tak, že by to Italové přetavili v nátlak na Evropskou unii. Je potřeba si uvědomit, že Italové jsou vnitřně hrdí na to, že jsou v EU. Když přijímali euro, zavedli dokonce i eurodaň na jeden rok, aby byli schopni snížit schodek v rozpočtu, protože chtěli být v integračním jádru. Možná to Itálie použije jako povrchní argument v debatách, ale nemyslím si, že by to například mohlo podpořit populisty ve spekulacích o odchodu z Unie.

Ještě zpátky k Číně. Informace naznačují, že unijní diplomacie po čínském tlaku zmírnila svoji kritiku vůči této zemi v jedné ze svých zpráv.  Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell řekl, že podobný tlak je běžný, stejně jako rozdíly mezi interními dokumenty a konečnými zprávami pro veřejnost. Jak tuto kauzu vnímáte?

Nemyslím si, že by to mohlo ovlivnit důvěryhodnost Evropské unie, existuje totiž několik důvodů, proč k tomu dochází. Lobbystické tlaky přicházejí z různých stran, nejen z Číny. Různorodé skupiny a zájmy, včetně i například členských států působí na to, co Unie dělá. Evropská unie také není žádný velký geopolitický hráč a zahraniční silák. Nemyslím si tedy, že by diplomatická přestřelka s Čínou byla v jejím zájmu.

Takže to byly vnitřní mechanismy, které zprávu změnily?

Spíš bych tomu věřil. Ač je to možná ze strany Číny nějaký tlak, tak si myslím, že v tom více hrály roli vnitřní korekční mechanismy. Toto zaoblení hran, ač to zní poněkud špatně vůči Evropské unii, je typickou součástí evropské politiky. Je to tak i proto, že jednotná zahraniční politika EU pořád neexistuje a členské státy mají stále odlišnosti ve svých zahraničních politikách. Tvrdá slova, s jakými zachází například Donald Trump, tedy nejde použít.

Přispěje pandemie k větším sociálním nerovnostem mezi severními a jižními státy, které už předtím v ekonomické oblasti zaostávaly?

Popravdě nevím. Dost bude záležet na tom, jak ekonomická krize dopadne a co všechno to bude znamenat. Na první dobrou bych vám samozřejmě řekl asi ano, na druhou stranu spousta ekonomů tvrdí, že to bude spíše jen restart ekonomiky. Pokud bych se ale na to díval z pohledu Unie, tak ta bude do těch chudších regionů určitě dávat peníze. Tak jako se to dělo v případě ekonomické krize v Řecku a Španělsku, do nichž směřovala spoustu peněz díky různým programům. Myslím, že něco podobného nastane i teď a že EU bude stáčet peníze ve větší míře do postižených regionů.

Jak pandemie promění soudržnost členských zemí Evropské unie?  

Myslím si, že to integraci nijak zvlášť neovlivní, rozhodně ji to neovlivní negativně. Dokonce si předpokládám, že Evropská unie bude schopná najít nějaké koordinační mechanismy v této oblasti.Takže se soudržnost nijak zvlášť nezmění. Možná se vyvinou prvky, které budou varování dávat intenzivněji, nebo nástroje, jež budou lépe koordinovat zavírání hranic. Ukázalo se totiž, že nebylo příliš efektivní, když si to každý stát řídil sám. Kdyby o tom vzájemně komunikovaly, tak by výsledek byl lepší - například v případě pendlerů. Spíše tedy čekám, že Unie přijde s koordinačními nástroji civilní ochrany. 

Objevují se názory, že pandemie povede k větší integraci. Může sehrát roli ve vytvoření takzvané dvourychlostní Evropy?

Nevnímám to tak. Státy byly zasaženy různě a nemyslím si, že ty málo postižené, jako je třeba Řecko, se spojí proti těm postiženějším, jako je třeba Francie. Francie určitě bude chtít být vždy ve středu integračního jádra a nějaká integrace bez ní by mi nedávala smysl.

 

Klíčová slova: Evropská unie, koronavirus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář