18.11.2016 17:58


Komentář: Když slova kopou příkopy

Autor: Filip Drybčák | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Připomínkové akce sedmnáctého listopadu skončily a všichni si mohou oddechnout. Rok staré „oslavy“ ani nedávné šaškárny ohledně osmadvacátého října se neopakovaly, vše proběhlo v relativním klidu. Každý projevil svůj názor a šlo se domů. Tak funguje demokracie, slovo, které se včera tak často skloňovalo. O dopadech všech těch projevů lze ale pochybovat, protože namísto tolik zdůrazňované změny jen prohlubují příkop napříč společností.

Filip Drybčák. Foto: Matěj Říha

Česká společnost připomíná nemocného pacienta, jehož organismus přehnaně reaguje na jakékoli šustnutí. Takže stačí jen slovo prezident a veřejné mínění se mění v kolbiště, kde se střetávají všechny možné i nemožné názory. Pak vzniká nestravitelný guláš, kterým se pacient musí krmit. Prezidentský mluvčí nedávno Martinu Veselovskému přiznal, že tohle pošťuchování je pro něj zábava. On se možná baví, ale důsledky téhle legrace už tolik k smíchu nejsou.

Za posledních pár let vykrystalizovaly v české společnosti dva názorové proudy. Na jedné straně lidé ohánějící se demokracií a lidskými svobodami, kteří ale uznávají princip demokracie jen do doby, kdy vítězí jejich názor. V opačném případě se zamýšlejí, zda té svobody a demokracie není přece jenom příliš. A největším trnem v oku jim je současná hlava státu. Miloš Zeman byl ale zvolen v demokratických volbách. Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš zrovna tak. To je holý fakt. Ať už s jejich politikou souhlasíme, nebo ne, nikdo z nich se na své místo nedostal jinak než díky hlasům ve volbách.

A na straně druhé stojí lidé, pro něž je demokracie už málem sprosté slovo a občas si postesknou, že dřív prostě bylo líp a věci se dělaly pořádně. Naštěstí ještě mají na Hradě poslední velkou oporu, která se nebojí vzepřít nesmyslnému diktátu Bruselu a Spojených států. Říká, jak to doopravdy je… a hlavně je ochrání před invazí nafukovacích člunů. Samo o sobě to není nic nového. Různé názory tu byly vždycky a tak to má být. Znepokojivá je spíš polarizace postojů. Buď jsi s námi, nebo proti nám. Nic mezi tím.

A obě tyto skupiny využívají státní svátky jako balkón, z něhož pronášejí své teorie. Před nimi stojí lidé a uznale jim tleskají. Aby ne, říká se to, co chtějí slyšet. Ale efekt nesahá dál než k poslednímu návštěvníkovi náměstí. Protože jen o pár stovek metrů dál stojí jiní lidé uznale tleskající. Zazní státní hymna a všichni se rozejdou s pocitem dobře vykonané práce. Přestože žádnou práci neodvedli. Svátky jako sedmnáctý listopad by měly spojovat všechny bez rozdílu. Každá taková akce, každé slovo na ní naopak prohlubuje společenský příkop. Nikdo ho nezasypává, protože na své straně je šťastnější.

Lidé mluvící o demokracii a svobodách ohrnou nos a své oponenty odbudou „pochodem bezduchých ovcí“. Jejich akce je ale také zbytečná, protože pro odpůrce bude jejich počínání jen slezinou havloidních sluníčkářů z pražské kavárny (která nedávno úspěšně otevřela i brněnskou pobočku, asistoval u ní i bývalý jihomoravský hejtman).

Demokracie a svoboda jsou klíčové výdobytky sametové revoluce. Musí být ale zachovány celistvé a ve své původní podstatě. Nelze z nich vybírat jen, co se hodí, protože pak to nejde o svobodu a demokracii o nic větší než v době, kdy po ní všichni tak volali. Demokracie není recept na šťastný život. Není to bankomat, k němuž stačí přijít s nataženou rukou. Je to princip, jemuž musíme něco dát my, aby fungoval. My všichni.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.