24.04.2018 21:19


Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, ukázala přehlídka studia v zahraničí

Autor: Veronika Charvátová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Děti, studenti i dosplělí dnes mohli navštívit první ročník International Festu, který se konal v brněnské tržnici. Dozvěděli informace o studijních pobytech v zahraničí, a především zde měli možnost promluvit si se zahraničními studenty. Akci uspořádali studentské spolky ve spolupráci s Mov'in Europe k dvacátému výročí zahájení mezinárodního vzdělávacího programu Erasmus v Česku. 

Skupinka Finů, kteří reprezentují na International Festu svou zemi a národní sladkosti. Foto: Veronika Charvátová

Vystupuji z výtahu v druhém patře brněnské tržnice a hned u vchodu se mě ujímá mladá vysmátá slečna. Podává mi tašku s dárkovými předměty, a především pas speciálně vyrobený pro tuto událost. „Do něj budeš sbírat razítka a podpisy od zahraničních studentů, když je sesbíráš všechny, můžeš se přihlásit do soutěže o ceny,“ říká usměvavá slečna a já vyrážím, abych si prohlédla připravená stanoviště.

Jako první mou pozornost získává stánek patřící dvěma sympatickým studentkám z Litvy. Obě dokonale naplňují severské stereotypy. Mají plavé vlasy, modré oči a sněhově bílou pleť. Se zájmem zrovna vysvětlují, proč si je Česko a Litva tolik podobné. „V Litvě máme taky moc dobré pivo a jedním z národních jídel jsou knedlíky se zelím a masem,“ sděluje krátkovlasá blondýnka. „Taky máme nádhernou přírodu a moc rádi chodíme na hory,“ dodává dlouhovláska.

Na stole před nimi leží hromada fotografií a propagačních letáčků nabádajících ke studiu v Litvě. Mezi papíry je talíř se slaným koláčem a čtyři menší papírové talířky, na nichž jsou naservírovány různé druhy zrajícího sýru. Jejich vůně není příliš vábivá, ale na popud slečen si vybírám ten údajně nejchutnější a začínám ho pomalu ukusovat. Jediné, co bych k tomu mohla dodat je, že alespoň chutná lépe, než voní. Krátkovlasá slečna vezme do rukou guitalele (pozn. red. kytara velikosti ukulele s pěti strunami) a začne na něj hrát a hlasitě zpívat zřejmě jednu z národních písní.

U vedlejšího stolu nervózně postává mladý Taiwanec. V ruce drží duhovou vlaječku své země a křečovitě se usmívá. Tvář se mu rozzáří, když k němu přistoupí mladá kudrnatá Španělka. Přidávám se k ní a necháváme se poučit o taiwanské kultuře a vzdělávacím systému. „Proč má ta vlaječka barvy duhy?“ ptá se energicky Španělka. Taiwanec pokrčí rameny. Španělka se však nenechá dobýt. „Máte asi v zemi legální sňatky homosexuálů, co?“ Taiwanec chvíli mlčí a hledí na vlajku, jako by sám přemýšlel, proč si vybral právě  provedení v barvách duhy. „Nemáme, tedy zatím ne, ale je to na dobré cestě. Jsme hodně benevolentní země,“ říká hrdě.

Na svých dvou noteboocích nám kazuje, jak vypadá nejmodernější vybavení jeho vysoké školy. Pak nám pro odlehčení nalije pití neurčité barvy a sděluje, že je to jejich národní nápoj. Španělce se rozzáří oči a vykřikne: „Ó, Cuba Libre!“ Taiwanec však k jejímu zklamání zavrtí hlavou. A nám se dostává podivného sladkého černého nápoje, ve kterém je přimíchána řada bylin. Chuť lze jen těžko přirovnat k čemukoliv, co jsem kdy pila v Česku, je ale příjemně nasládlá a bylinková.

Přidává se k nám další student z Taiwanu. Je vysoký, od hlavy až k patě oblečený ve značkovém oblečení a na krku se mu houpe zlatý přívěšek.  Ptá se mě odkud jsem a pak spustí: „Ahoj, jak se máš?“ (pozn. red. nutno podotknout, že zde nejedná o překlad jako u ostatních frází, ale tento Taiwanec po tři čtvrtě roce v Brně téměř plynně hovoří česky). „Čeština, být docela obtížná jazyk,“ říká vysoký Taiwanec a vypráví mi, jak moc má rád Brno. Když zjišťuje, že u stolu je také Španělka, plynule přejde ve vyprávění z češtiny do španělštiny. Připadá mi úsměvné, že někdo letí přes půlku světa do maličké zemičky, aby se naučil jeden z gramaticky nejtěžších jazyků, kterým se nikde jinde na světě, vyjma Slovenska a části Polska, nedorozumí.

Mé ideály o tom, proč cestovat na Erasmus do Česka však v mžiku hatí skupinka Finů. „Přijeli jsme do Česka, protože se tu žije levně a máte tu moc dobré pivo,“ sděluje zrzavý Fin. U jejich stánku se luští kvízy a za odměnu se dostávají národní sladkosti v podobě lékořicových cukrovinek. „Tady máme lékořicové bonbóny obalené v cukru, když jsou s cukrem, nejsou tak hnusné,“ vychvacuje svou národní pochoutku vousatý a hnědovlasý finský student.

Děkuji jim za cennou radu, za což vyfasuji ještě lékořicové lízátko. „Máš pas?“ dodává vousatý student a žertovně mává razítkem. Dochází mi, že pas sice mám, ale na sbírání podpisů a razítek jsem úplně zapomněla a tak místo s výherním pasem a hromadou cen, odcházím domů s lékořicovým lízátkem, avšak spokojená a s blaženým úsměvem od ucha k uchu.

Klíčová slova: International Fest, tržnice Brno, Erasmus, studium

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.