04.05.2019 10:10


Kolem nekolem, schodem neschodem: MUNI na vozíku

Autor: Hana Kociánová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: MUNI bez překážek

Sedím v atriu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a zírám do mapy. Nechystám se ale po přednášce na výlet. Jen přemýšlím, jak se vlastně dostanu na právnické fakultě do menzy. Na dvou kolech. Z představy, že bych si musela každou trasu pečlivě naplánovat, nebo riskovat, že uvíznu na prvním schůdku, padá až úzkost. Jsem totiž z těch, co vždy přiběhnou na poslední chvíli a s rozvázanou tkaničkou. Ale jaké je to usednout na vozík? Váhám a mrzí mě, že mě nebolí ani koleno, abych si tenhle podvod obhájila alespoň před sebou, když už ne před ostatními. To ještě netuším, že mě bolet bude. Až se na vozíku několikrát překotím dozadu a rozmáznu na podlaze.

 

Když jsem ho jen tlačila před sebou, dalo se s ním manipulovat doslova dvěma prsty. V sedě už to tak hladce nejde. Ovládat vozík samo o sobě těžké není. Chová se jako kterákoliv věc na kolech. Začnete si ale všímat, že rovná podlaha je mýtus. Co vypadá na dvou nohách jako hladké rovné kachlíky, se ve skutečnosti svažuje tu tam, tu onam. Přede dveřmi je to vždy mírně do kopce. A potom přijde práh. Je to jenom tenká kovová lištička. Nejspíš ani nevíte, že na fakultě sociálních studií jsou. Prostě je překročíte. Projednou je to překážka jako na opičí dráze.  Musíte si totiž jednou rukou držet dveře a procpat jimi vozík. Přece nebudete pokaždé otevírat i druhé křídlo. Strukturu podlahy cítíte pod rukama. Kachlíky rytmicky drncají, z kostek jektají zuby a hladké lino vrzavě klouže. 

Začnete přeměřovat výšky klik, prahů a šíře dveří a chodeb. Další změnou je vnímání času. Pořád na něco čekáte. Na výtah nebo na plošinu, která se pohybuje žalostně pomalu a ještě za vámi musí zapadnout madlo. Ostatně to připomínají i autoři satirické komedie Kryplíci. Že všechno potrvá déle, s tím se je třeba smířit. Však také nikdy nikam nedojdete přímou cestou. Do starých budov fakult vedou boční bezbariérové vchody. Často to znamená objet celou budovu. Na právnické fakultě je zadní ulička zvláště malebná, lemovaná už teď z jara zavánějícími kontejnery a válejícím se kovovým šrotem. A představte si atrium fakulty sociálních studií očima vozíčkáře. Chce-li se člověk dostat z vrchního atria ke kantýně, musí celé nádvoří objet a počkat si na výtah do suterénu. To je dlouhá výprava kvůli kávě. A nic pro moje nervy.

Aby středisko Teiresiás studentům s pohybovým omezením ulehčilo orientaci na jednotlivých fakultách, připravilo sérii interaktivních map. Teď je v provozu mapa FSS, právnické fakulty, původní lékařské fakulty na Komenského náměstí a rektorátu. Plány pedagogické a ekonomicko-správní fakulty fungují na testovací provoz. Jelikož je to šikovná pomůcka, která přímo vybízí ke každodennímu používání v terénu, testovala jsem ji v telefonu. Mapy jako takové běží hladce. Jen se na ně dostat. Osekaná mobilní verze stránek organizace Teiresiás na ně překvapivě nemá proklik. Také musíte počítat s tím, že mapa vás dovede do knihovny a k toaletám, ale ne všude. S čím pochopitelně vůbec nepočítá, je můj nový oblíbený nápis „mimo provoz“. Snad s blížícími se svátky vyhlásily plošiny a výtahy předčasnou dovolenou a dveře se zamkly na protest proti nim. Anebo také ne. V obou případech se z cesty na přednášku, nebo hůře na urgentní toaletu, stává skutečná bojovka, kde budete potřebovat nejen mapu, ale také důvtip a sílu v rukou.

Nechcete pomoct?“ ptal se dělník před filozofickou fakultou, Mám vám ty dveře podržet? usmívala se slečna u bočního vchodu na právnické. Lidé mi nabízeli pomocnou ruku, i když jsem vozík jen vezla. O to víc když jsem se s ním lopotila na vyvýšeném prahu dveří. Jo aha, vy tu s tím něco natáčíte, pokýval dělník hlavou. Moje kameramanka se pod pohledy studentů i kolemjdoucích ošívala. Je mi to hrozně blbý, přiznávala se, jak se dívají, že pořád stojím za tebou a nechám tě tu tak plácat. Je přirozené pomoct člověku v nouzi. Jenže já nebyla v nouzi, já točila reportáž. A vozíčkář ve své podstatě v nouzi také není. On takhle žije. Takže by bylo ideální, kdyby se u dveří nemusel dozvoňovat, nedej bože si říkat o to nechat se někam vynést. Jako člověku, jehož první ucelená dětská věta byla: Já sama, já sama!“, mi to bylo nepříjemné.

Nebyl by překvapivý objev, že staré budovy univerzity jsou bezbariérové vždy s uvozovkami. Ano, mají těžké a úzké dveře, prahy a užší chodby. Ovšem ve srovnání s nově opravenou filozofickou fakultou je to procházka po pískem sypané cestičce. Ta totiž připomíná řetězové chodníky po úbočích Vysokých Tater. Když už se ke knihovně na jejím dvorku skutečně vyškrábete, očekávali byste u dveří welcome drink. Místo toho nás první výtah přivítal dalším „mimo provoz“. Touhu po poznání zcela vytlačilo sucho v ústech. Pro zasloužené osvěžení jsem se tedy vydala na kampus. Po zdejších širokých chodbách by mohli vozíčkáři pořádat závody ve sprintu. O to víc ale zamrzí drobnosti jako vysoko umístěné zrcadlo, zamčené záchody vedle tělocvičen nebo kříženec mezi plošinou a výtahem, který na fakultě sportovních studií vozí jen mezi prvním a druhým patrem a do přízemí se dostanete až z hlavní haly. A zasekává se. Není lepší místo, kde se dozvědět, že vaše kameramanka trpí klaustrofobií. Ježiš, my tu zůstanem! Nemačkej to! A tohle taky ne! Vždyť tu není zvonek! Nezůstaly jsme, ale ačkoliv mi uzavřené prostory nevadí, na vozíku bych v žádném výtahu trčet nechtěla.

Mým nešvarem je lenost. A tak se přiznávám, že jsem podváděla. Protože já vstát můžu. Můžu prohlásit, že na to kašlu. Kromě toho mám dvě zdravé ruce, bez problémů se vytáhnu v bedrech, a když chci podvádět jen trochu, odrazím se špičkou boty. A jsem vysoká. Vedle toho řada vozíčkářů sotva pohne prsty na dálkovém ovládání svého stroje. Neotevřou si ani těžké protipožární dveře. Jiní naproti tomu mají ruce osvalené jako atleti a nějaký centimetr a půl vysoký práh by je vůbec nevyvedl z míry. Jenže pro obě skupiny i kohokoliv mezi tím je v půlce kopce vstát a vozík odvléct nemožné nebo velmi obtížné. Schod je zastaví a rozbitý výtah naštve mnohem víc.

Chcete si prohlédnout mapy bezbariérových tras jednotlivých budov univerzity?

Právnická fakulta

Fakulta sociálních studií

Ekonomicko-správní fakulta

Pedagogická fakulta

Stará lékařská fakulta

Rektorát

Koleje Vinařská

Klíčová slova: vozíčkář, na vlasní kůži, bezbariérový přístup, Teiresiás

Fotogalerie



">


">
  • Vozicek F.wmv
    Popis: Filozofická fakulta jako vysokohorská túra
    Autor: Barbora Uhlová, Hana Kociánová
  • Vozicek K.wmv
    Popis: Univerzitní kampus
    Autor: Barbora Uhlová, Hana Kociánová
  • Vozicek P.wmv
    Popis: Právnická fakulta a její malebná zákoutí
    Autor: Barbora Uhlová, Hana Kociánová
  • Vozicek S.wmv
    Popis: Fakulta sociálních studií
    Autor: Barbora Uhlová, Hana Kociánová

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.