26.10.2016 22:02


Knižní bloger Vojtěch Hamerský: Snažím se být renesančním člověkem

Autor: Matěj Říha | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Čtou hodně a rádi ostatním poradí, kterou knihu si pořídit a proč. Knižních blogerů je velké množství, někteří zůstanou jen u osobním blogů, jiní se snaží vytvořit větší projekty. Vojtěch Hamerský patří do druhé skupiny lidí. Ve čtyřiadvaceti letech spolupracuje s audio vydavatelstvím. Byl jedním z dvaceti lidí, kteří jako první četli a recenzovali Prázdné místo od J.K. Rowlingové. Zároveň působil v knihovně Jiřího Mahena v Brně, kde se snažil dětem usnadnit cestu ke knihám.

Vedete blog Knižní Kukátko, kde recenzujete knihy. Můžete ho nejdříve přiblížit?

Blog jsem založil osmadvacátého ledna 2012 v rámci prokrastinace od maturity. Chtěl jsem psát o knihách, což je koníček, který mě nejvíc baví. Zároveň v té době existovalo jen několik blogů, které se věnovali knížkám. Prvně se jednalo o osobní blog, kde jsem recenzoval knihy, které jsem četl, zároveň i nějaké osobní zpovědi. Postupně jsem jej vyprofiloval na čistě knižní blog. Žánrově blog není přímo vyhraněný, ale mám nejoblíbenější trojlístek žánrů, kterými jsou fantasy, scifi a horor. Zároveň, ale píši i o dalších knihách, které mě zaujmou.

Fantasy a scifi literatura je mnohdy chápána jako braková literatura. Nevadí vám tento názor?

Ano, fantasy a scifi je mnohdy braková. Ale fantasy i jiné knihy jsou spotřební zboží, takže vychází hodně brakových děl. Avšak i v této literatuře jsou základní díla, které jsou kvalitní a každý fanoušek by je měl znát. Ať už je to Tolkien, David Gemmell, či polský autor Sapkowski. Každý čtenář si tak musí udělat vlastní přehled co chápe jako kvalitní a nekvalitní dílo. K fantasy, scifi a hororové literatuře je potřeba přistupovat jako k odpočinkové záležitosti. Čtenář se dostane do úplně jiného světa, doslova může vypnout a nic neřešit.

Proč zrovna Knižní kukátko? Má ten název nějaký význam?

Název vznikl podle školního projektu, na němž jsem se podílel. Jednalo se o časopis Knihovnické Kukátko. Já zároveň chtěl, aby v samotném názvu se odráželi knížky, takže z toho pak Knižní Kukátko. Zároveň název mi umožnil si vyhrát i s logem, které je velké stylizované K a dále název.

Postupně jste prorazil mezi knižními blogery a navázal spolupráci s knižními nakladatelstvími. Čím jste se od ostatních lišil?

Tenkrát, vlastně i dnes, mám výhodu, že knižní blogy píšou převážně dívky. Je to dané i tím, že obecně ženy více čtou a blogují. Už tím, že píšeš recenzi, tak se intimně svěřuješ se svými názory a pocity, což mnoho kluků chápe jako hloupost. Zpočátku jsem ani nebyl známější než ostatní, ale byl jsem kluk a tím jsem vyčníval. Snažím se i v recenzích neustále experimentovat a nepsat stále stejně. Jako kluk nejsem třeba vyhraněný, ale recenzuji knihy, které nejsou sice přímo romantické, ale jsou spíše pro dívky.

Říkáte, že jste nebyl známější než ostatní blogeři. Změnila se nějak situace? Jdete po ulici a poznávají vás lidi?

Ne, to přímo ne. Abych šel jen tak po ulici a lidi mě poznávali to ne, ale na různých knižních akcích a srazech blogerů už mě lidé znají. Ale i toho jsem docílil svojí prací než samovolně. Na rozdíl od jiných jsem měl na těchto akcích připravené placky s motivem Knižního kukátka, nechal jsem si udělat vlastní vizitky a podobně.

Máte přehled o tom, kolik máte fanoušků?

Dělám si jen základní statistiky, kolik lidí si rozklikne můj článek, zároveň mám i přehled, kolik lidí mě sleduje na facebookových stránkách, Youtube či na Twitteru. Takové to tvrdé jádro je asi kolem třiceti lidí, ale když vydám novou recenzi, tak většinou kolem těch sto lidí si můj článek zobrazí.

Vedle blogu se podílíte na i tvorbě audioknih. Jak jste na tento nápad přišel?

Vzniklo to ve spolupráci se spisovatelkou Terezou Janišovou, která za mnou přišla, zdali její povídku nepřevedu do audia. Mně se její dílo líbilo, je sice trochu jednoduché, ale má něco do sebe. Vrhnul jsem se na to, načetl jsem to a při tom jsem si s tím opravdu vyhrál. Přidal jsem k tomu hudební podklad, různé zvukové efekty jako například šumění moře, praskání ohně a jiné. A této naší spolupráce se dovtípilo audio vydavatelství Walker a Volf. Jednoho dne mi zavolali, zdali pro ně nechci stříhat jejich nahrávky.

To vypadá, že blogerství vám přineslo mnoho zkušeností. Vidíte jejich využití i například v pracovním životě?

Hodně lidí se diví, co všechno se dá udělat s knižním blogem a co vše se naučí. Když bych šel někam na pohovor, můžu říct, píšu recenze, čtu knížky, mám přehled v české literární sféře, ve vydavatelstvích a nakladatelstvích. Mám mezi nimi kontakty společně s kontakty na některé spisovatele. Umím základy práce s audiem, s videem, povědomí o reklamě a tak podobně. Bloger by měl být renesanční  člověk a učit se neustále nové věci.

Pracujete teď na nějakém novém projektu?

Stále pracuju pro Walkere a Volfa, kde dělám další audioknihy. Zároveň mě oslovil český spisovatel Míla Linc, pro kterého načítám jeho knihu, takže už jen nestříhám. Taktéž začínám pracovat pro Českou bibliografickou databázi, kde budu dělat PR a marketing. Mám i několik projektů, které nechci zatím zveřejňovat, ale rád bych se stal svým vlastním pánem.

 

Vojtěch Hamerský

Vystudoval střední odbornou školu knihovnickou a vyšší odbornou školu knihovnickou. Nyní studuje na Masarykově univerzitě Informační studie a knihovnictví. Vedle svého blogu Knižní Kukátko, vede i Youtube kanál EclecticReader. Ke knihám se snaži přivést i ostatní lidi v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, kde fungoval v rámci projektu Teen.

Klíčová slova: Knižní bloger, Vojtěch Hamerský, Knižní kukátko, lidé Masarykovy univerzity, rozhovory

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.