31.03.2018 19:10


Knihu "Křičím: To jsem já." představili její autoři v brněnském knihkupectví ArtMap

Autor: Marek Hadrbolec | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Co to jsou fanziny, odkud pocházejí a jakým tématům a kulturám se věnují. Na takové otázky odpovídá knížní publikace kolektivu autorů vedeného Milošem Hrochem s názvem Křičím: "To jsem já." Kniha zpracovává jednotlivé příběhy tvůrců fanzinů. Miloš Hroch o ní, společně s Karlem Veselým, přednášel v knihkupectví ArtMap v Brně.

Brno – Křičím: „To jsem já.“ To je název nové knižní publikace mapující české po domácku vyráběné tematické časopisy, takzvané fanziny – tedy fanouškovské magazíny a také jejich autory. Knihu vydalo v druhé polovině loňského listopadu nakladatelství PageFive. Jejím autorem je Miloš Hroch, podílel se na ní však celý kolektiv autorů. Kniha představuje sedm jednotlivých příběhů sedmi autorů z různých subkultur, kterým je vytváření fanzinů vlastní. Přednáška ke knize se konala 29 března v knihkupectví ArtMap na Moravském náměstí. Společně s autorem Milošem Hrochem ji vedl také autor předmluvy knihy Karel Veselý.

Kniha Křičím: „To jsem já.“ je vůbec první publikací, která českou fanzinovou tvorbu mapuje. „Žádná jiná knížka o fanzinech v Čechách vydaná nebyla. Pár publikací se tématu okrajově věnovaly. Například publikace Kultura Svépomoci pojednávala o hardcorových fanzinech,“ uvedl autor knihy Miloš Hroch. Prvním impulsem a také jedním z hlavních zdrojů inspirace mu byla jeho diplomová práce s názvem Samizdat v informační době: Jak ovlivnil Web 2.0 kulturu fanzinů.

Samotnou přednášku v budově Místodržitelského paláce si přišlo poslechnout přibližně třicet zájemců. Dvojice autorů hovořila nejdříve o tom, co to vlastně fanziny jsou a odkud do Česka pronikaly. „Ta knížka popisuje cestu od nějaké informační izolace za socialismu, doby, kdy se sem ty informace těžko dostávaly, až do toho dnešního informačního deliria, kdy je informací naopak moc. Dřív byly ziny potřeba, aby si lidi mohli nějakou tu vlastní kulturu vytvořit, dneska jsou zase potřeba, aby si ji mohli udržet," uvedl Miloš Hroch.

Autorský kolektiv v knize mapuje příběhy tvůrců fanzinů z různých subkultur. První fanziny v Čechách tvořili fanoušci sci-fi a počítačových technologií. „Za socialismu, kdy tady nebylo moc technologií, sloužily podobné ziny jako receptáře a návody na to, jak si například vyrábět a opravovat různé konzole a podobně,“ konstatoval Karel Veselý. Ziny se pak rozšířily také do hudebních kruhů, nejmladší kategorií jsou pak podle autorů ziny fotografické.

„Za nejatraktivnější příběh považuji ten o metalovém fanzinu Bažina, který vydával Vladislav Oliva. Je to zajímavý příběh člověka, který je totálně oddaný té tvorbě. Je úplně posedlý informacemi a jejich předáváním,“ popsal Miloš Hroch. Uvedl také, že na knize pracoval asi dva roky. „Půl roku jsme jednali s vydavatelstvím, rok a půl pak trvalo samotné psaní," dodal. Při vymýšlení názvu knihy se autoři inspirovali replikou jednoho z fotografů, který v knize vystupuje. „On v knížce popisuje, že výhoda toho fanzinu je, že ho máš na papíře, můžeš s ním chodit po ulici, mávat a křičet: To Jsem Já," vysvětlil autor.

Křičím: „To jsem já.“ vyšlo v nákladu tisíc kusů. Miloš Hroch uvedl, že něco jako další díl knihy neplánuje. „Byla by ale možnost udělat například jednu knížku pro každou tu subkulturu,“ dodal. Jeho nejoblíbenějším zinem je již nevycházející Hluboká Orba. „Já znám jenom jihočeský fanzin Shit, ale tu knížku si rád přečtu," konstatoval jeden z návštěvníků přednášky Vojtěch Pospíšil.

Klíčová slova: Časopisy, fanziny, přednáška

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.