16.11.2020 20:19


Ke svobodě se je třeba chovat velmi odpovědně, řekl Zdeněk Jičínský

Autor: Barbora Šturmová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Zdeněk Jičínský byl ústavní právník, politik a publicista. Po sovětské okupaci byl vyloučen z KSČ. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a po sametové revoluci sehrál důležitou roli ve vytváření Ústavy. Prezident Miloš Zeman mu před šesti lety udělil medaili Za zásluhy.

Zdeněk Jičínský na besedě v roce 2019. Foto: Archiv EKO Gymnázia a SOŠ Multimediálních studií Poděbrady.

Městec Králové - K výročí sametové revoluce přináší redakce Stisku rozhovor, který Zdeněk Jičínský poskytl redakci na začátku dubna tohoto roku. Zemřel 9. dubna 2020 ve věku 91 let.

Změnil se význam slova svoboda z doby před revolucí a po revoluci?

Změnil se velmi. V době revoluce měli lidé velmi vágní představy o tom, co svoboda znamená a také o tom, co svoboda teprve znamenat bude. Mnoho z nich to chápalo především tak, že si mohou dělat vše, co chtějí. Ale tak to jednoduše vůbec není. Ke svobodě je třeba se chovat velmi odpovědně. Tak, aby byla využita nejen pro každého jednotlivce, ale také pro společnost. Zejména v této době koronaviru je zde zodpovědný přístup ke svobodě velmi špatný.

Minulý rok jsme si připomínali kulaté výročí sametové revoluce. Co pro nás toto výročí znamená?

Je to především třicet let od doby, kdy padl komunistický režim. Třicet let od doby, kdy začal politicky demokratický režim, který tu má své představitele prostřednictvím politických stran. Je samozřejmě mnoho lidí, kteří si demokracii představují jednodušším způsobem, ale v průběhu let se postupně učíme parlamentní demokracii zvládat.

Takže jsme se to ještě nenaučili?

Velkou naději vidím v některých mladých lidech, kteří se zajímají o dění a historii naší země. Bohužel, někteří lidé jsou velmi sobečtí. Něčemu jsme se naučili, něčemu ne. Ale bohužel musím konstatovat, že moc ne.  

Jak to?

Politická demokracie není totiž tak jednoduchý systém. Parlamentní strany, které byly na začátku rozhodující, například ODS a ČSSD, svým způsobem mnoho lidí zklamaly. Lidé byli zklamáni, protože se od představitelů těchto stran dočkali něčeho jiného, než od nich očekávali. Jsou dnes méně strategické, než je úloha hnutí ANO v čele s Babišem. Zde bychom mohli dlouho mluvit o úloze politických osobností, zejména o úloze Babiše, který má dobré vztahy s prezidentem, což má vliv na dnešní podobu politiky. Já osobně si myslím, že se chová jako zkušený politický manažer, i když bych mu spoustu věcí vytknul.

Před rokem 1968 jste byl poměrně vysoko v KSČ. Jak jste si představoval socialismus s lidskou tváří?

Podle mého soudu socialismus s lidskou tváří nebyla fráze. To byla jistá možnost, jak vytvářet nový společenský řád, který by odpovídal tomu, o čem jsme tehdy snili. Dubček nebyl frazér, to byl člověk, který to myslel opravdu a nehrál si na někoho. Chtěl, aby tu socialismus s lidskou tváří vznikal jako nový společenský řád. Na západě byli jistí lidé, kteří chtěli kapitalismus změnit a socialismus s lidskou tváří by pro tyto lidi byl snáze snesitelný. Celé se to zhroutilo pod vlivem příchodu sovětských vojsk, což posílilo odpůrce socialismu s lidskou tváří.

Takže podle vašeho názoru byla určitá možnost, že by tento nový řád fungoval?

To nemohu posoudit. Byla zde opravdová možnost, že by tu socialismus s lidskou tváří a dalšími adjektivy byl. Samozřejmě nemůžeme říct, zda by se to dařilo, ale jistá možnost tady byla, to nikdo vyloučit nemůže.

Za doby normalizace jste byl dva roky nezaměstnaný. Jeden z argumentů, proč někteří vychvalují socialismus, je ten, že v této době musel každý pracovat. Jak se tedy žilo nezaměstnanému člověku v době, kdy nikdo nemohl být nezaměstnaný?

Chválit normalizaci může jenom ten, kdo je v politice málo zběhlý, nebo ten, kdo měl dobré zaměstnání, ale celkově ten režim nefungoval. Bylo to obtížné, protože jsem si těžko hledal práci. Poté jsem ji dostal, protože na mezinárodním úřadu práce byla podána stížnost, že nemám zaměstnání a že chci pracovat a práci nemůžu dostat. Díky tomu jsem dostal takovou, řekněme, podřadnou práci, která neodpovídala mé kvalifikaci. Ale beru to tak, že taková byla doba a lepší nějaká práce než žádná.

Klíčová slova: Zdeněk Jičínský, Charta 77, normalizace, socialismus, sametová revoluce, listopad 1989

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.