06.05.2012 16:31


Když vteřina rozhoduje o lidství

Autor: Jana Počtová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Zákony ovlivňují celý lidský život. Někdy jej omezují, někdy nás opravňují k nějaké činnosti, někdy se nám zdají být úplně zbytečné. A někdy rozhodují, kdy se lidský život stává lidským.

„Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé.“ Tak zní paragraf sedm občanského zákoníku. Pokud se dítě nenarodí živé, pro potřeby práva nikdy neexistovalo.

Přestože chápu, že je potřeba určit moment, od kdy se lidský život začne počítat, nejsem si jistá, že právě okamžik narození je to nejlepší řešení. Kdo by dokázal říct matce, jejíž dítě se právě udusilo pupeční šňůrou, že porodila přerostlé čtyřkilové embryo, na jehož existenci by vlastně měla zapomenout? Takové zacházení mi připadá kruté. O nic lépe to však nevidím v případě, že žena samovolně potratí ve třetím měsíci a miminko si z celého srdce přála. Možná sice na dítě nebude vzpomínat jako na fyzickou osobu, ale těžko jej vytěsní z paměti jako něco, co se nikdy nestalo. Pak jsou tady ale případy, kdy žena touží, aby její dítě opravdu jednoduše nikdy nebylo.

Autorka článku Jana Počtová. Foto: Michal Cagala

Jistě, lidský plod ve dvanáctém týdnu těhotenství nemůže být nazýván člověkem, protože jinak by ve věznicích seděly tisíce potenciálních matek, které se rozhodly si nechtěné dítě nechat vzít. Troufám si tvrdit, že živé dítě by ze skály drtivá většina z nich neshodila. Zbavování se nenarozených dětí je ale pořád poměrně běžnou záležitostí i přes dostupné rozličné způsoby antikoncepce a pokročilé možnosti medicíny. I když nechci vyvracet právo ženy nakládat se svým tělem, jak se jí zlíbí, tak v případě potratu má obrovskou moc: rozhodnout o tom, zda se část jejího těla stane člověkem, nebo jeho existenci nenávratně smaže z historie. Ovšem pokud by dala embryu palec nahoru a později ho či ji porodila, podle zmíněného paragrafu by dítě získalo práva a povinnosti i na dobu, kdy se matka o jeho žití či nežití rozhodovala. Mezi nimi i právo základní, právo na život.

Narodí-li se dítě už mrtvé, podle práva se nestane vůbec nic. Pokud dítě porod přežije a stačí se nadechnout, získá všechny práva (včetně dědických) a povinnosti, které přísluší člověku. Když během další vteřiny zemře, zapíše se minimálně do demografických statistik jako nulový přírůstek. Rozdíl v kvalitě „života“ obou se těžko hledá. Přesto jde o pouhou vteřinu, která rozhoduje o lidství. Ale jen jednoho z nich.

 



Klíčová slova: život, paragraf, potrat, občanský zákoník, dítě

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.