13.04.2019 21:45


Když se řeklo Sibiř, představila jsem si velkou pustinu a zimu. Ani jedno se nepotvrdilo, říká biatlonistka, která na univerziádě v Rusku vyhrála stříbro

Autor: Artem Kravchuk | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Zimní univerziáda se letos konala od 2. do 12. března v ruském Krasnojarsku. Jedná se o sportovní událost, které se účastní studenti vysokých škol do 25 let. Sporty na univerziádě kopírují program Olympijských her. Letošní čeští reprezentanti vyhráli šest medailí. Jednu z nich, a to stříbrno, spolu s Davidem Tolarem získala studentka Masarykovy univerzity Natálie Jurčová.

Natálie Jurčová se stříbrnou medailí.

Natálii Jurčovou vedli rodiče ke sportu už od mala. Ze začátku běhala na lyžích, na základní škole se k tomu přidal i biatlon. Nyní bydlí v Jablonci nad Nisou, kde je součástí B týmu ženské biatlonové reprezentace, a zároveň kombinovaně studuje na fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Letos univerzitu reprezentovala na zimní univerziádě v ruském Krasnojarsku. „Od juniorského věku jsem se pravidelně účastnila Mistrovství světa a Evropy juniorů, pak také dospělácké soutěže IBU Cup. Nicméně akce jako univerziáda, kde se setkaly různé sporty dohromady, pro mě byla premiérou,“ řekla Natálie Jurčová.

 

Proč jste se zúčastnila univerziády a co vám tato zkušenost dala?

Samotná účast nebyla jen na mě, ale i na rozhodnutí mých trenérů a dosažení určitých výsledků. Byla to pro mě jednak velká zkušenost, protože jsem se nikdy neúčastnila akce, kde by bylo tolik sportů a sportovců najednou. Také jsem poznala novou zemi, našla nové přátele a odvezla si z univerziády plno zážitků, mimo jiné také stříbro.

Jak byste ohodnotila svůj výsledek a celkově výsledek českého týmu?

Výsledky celého našeho týmu hodnotím jako vydařené. Nicméně mnozí z nás určitě pociťovali zklamání. Hodně tomu přispěla účast velmi dobrých ruských sportovců, hrajících například KHL, účastníků IBU Cup v biatlonu nebo světových pohárů v jednotlivých sportech. Například u nás v biatlonu dojely ve všech disciplínách na prvních šesti pozicích všechny závodnice z Ruska. Za ně jsme se zařadily až my společně s dalšími státy.  Své výsledky však hodnotím víceméně kladně. Po protrápené sezóně plné zranění a zdravotních komplikací beru sedmé, osmé a deváté místo z individuálních závodů jako vynikající výsledek a nakopnutí do další práce. Stříbrná medaile z single mix štafety společně s Davidem Tolarem byla třešničkou na dortu.

Takže Rusové vyhráli většinu medailí, protože na rozdíl od ostatních států poslali na univerziádu své nejlepší sportovce. Ovlivnilo to nějak celkovou atmosféru univerziády?

Je pravda, že ruští sportovci byli velmi dominantní. Však se i televize zaměřovala většinu času jen na ně. Vnímali jsme to s celým týmem. Některé ruské závodníky jsme znali z vyšších soutěží a podobně. Například všichni ruští hokejisté byli zapsáni na jedné univerzitě v prvním ročníku. Nějak se s tím jsme ale vyrovnali. Do závodů jsme s holkami šly s tím, že z toho bude nejlépe sedmé místo za šesti ruskými závodnicemi. A tak to bylo ve většině sportů.

Jaká byla největší úskalí, která jste musela na univerziádě překonávat?

Zprvu mě zarazily velké kontroly ve všech areálech a také v celém Krasnojarsku. Postupem času jsme si na ně zvykli. Problémem bylo i to, že ne všichni dobrovolníci uměli anglicky. Ve vesnici i v biatlonovém areálu jsme žádné problémy neměli. Počasí nám také naštěstí vyšlo. Ve dne byla teplota kolem nuly. Tři týdny před začátkem univerziády bylo totiž v Krasnojarsku minus čtyřicet.

Lišilo se tedy sibiřské klima nějak od toho, na které jste zvyklí z Evropy?

Sníh je na Sibiři opravdu jiný než v Evropě. I když bylo relativně teplo, ve sjezdech nám byla vždycky zima.

Jak byste ohodnotila organizaci univerziády? Měli jste dobré ubytování i podmínky pro trénink?

Celý pobyt jsme strávili v univerzitní vesnici, což byl kampus Sibiřské federální univerzity. Ubytováni jsme byli na univerzitních kolejích, na jídlo jsme docházeli do velké haly, kde bylo na výběr z několika kuchyní a několik tisíc dobrovolníků pro nás vytvářelo krásné prostředí. Biatlonový areál i všechny areály, které jsem navštívila, byly na univerziádu velmi dobře připraveny. Rusové se opravdu snažili, aby byla celá univerziáda velkolepá, což se jim také povedlo. 

Hlavním konkurentem Krasnojarsku bylo švýcarské město Valais. Kdybyste si mohla vybrat, jela byste raději závodit do Švýcarska nebo na Sibiř?

Jsem moc ráda, že se univerziáda uskutečnila právě v Krasnojarsku. Předtím jsem neměla možnost Rusko navštívit. Poznala jsem úplně jinou krajinu a jinou mentalitu lidí. Však to také bylo přes šest tisíc kilometrů daleko. A navíc další univerziáda se bude konat právě ve Švýcarsku v Lucernu.

Splnila Sibiř vaše představy?

Když se řeklo Sibiř, představila jsem si velkou pustinu a zimu. Ani jedno se nepotvrdilo. Byly tam listnaté stromy a víceméně všude rovina. Příroda je tam velmi krásná.

Jak na vás působilo město?

Moc času kolem jsme neměli, jelikož jsme závodili celý týden. Jediné prozkoumání města jsem měla z autobusu, když jsme jeli koukat přes půl Krasnojarsku na hokej. Každopádně okolí univerzitní vesnice a sportovních areálů bylo velmi pěkné, i když celé město pokrýval smog, což mu dodalo špinavý nádech.

Měli jste tam i české fanoušky?

Kromě toho, že jsme chodili podporovat na ostatní sporty své kolegy z českého týmu, objevilo se v Krasnojarsku i několik rodičů našich sportovců, kteří přiletěli do Ruska po vlastní ose. Nicméně podpora všech fanoušků byla znát. Rusové samozřejmě fandili především svým závodníkům, ovšem i my jsme kolem trati a na stadionu měli jejich velkou podporu, což nás velmi těšilo.

Jel s vámi do Krasnojarsku i někdo z rodiny nebo přátel?

Ne, ale volali jsme si každý den a stále jsme byli v kontaktu. Rodiče sledovali závody v televizi a na internetu. Jsou už na to docela zvyklí. Nevídáme se tak často, jelikož už s nimi šest let nebydlím, ale podpora z jejich strany je neskutečná, čehož si nesmírně cením. Je pro mě důležité, že se mám o koho opřít a vím, že mě vždy podpoří, i když se zrovna nedaří.

Čeho chcete ve své sportovní kariéře dosáhnout?

Chci jen dobře sportovat a být u toho hlavně zdravá. Medaile a úspěchy jsou jakýmsi bonusem za celou tou dřinou a odvedenou prací. Každopádně bych se chtěla podívat na opravdovou Olympiádu, jako každý sportovec.

V jakém stavu je podle vás současný český biatlon?

Vidím jak velký nárůst v žákovských kategoriích, tak i nárůst fanoušků. Podle mě biatlon Česku zviditelnila Gabriela Koukalová. Navíc se o nás český biatlon stará velmi dobře. Když jsem se na univerziádě bavila se sportovci z alpských disciplín, překvapilo mě, co všechno si musí kupovat sami a kde všude shánějí peníze, aby mohli přípravu i sezónu absolvovat. V tomhle máme oproti nim veliké plus.

Skloubit sport a studia musí být náročné. Pomáhá vám Masarykova univerzita v rozvoji?

Na Masarykově univerzitě je většina lidí velmi vstřícná. Většina kantorů chápe náročnost skloubení studia s profesionálním sportem a snaží se nám vyhovět a pomoct. A to i tím, že nás můžou přijmout ke studiu na základě doložení potvrzení o reprezentaci. Chtějí, aby sportovci i studovali, což považuji za super přístup. Kombinované studium je hodně o samostudiu, jelikož jsme ve škole jenom pátky a to jen, když nejsme zrovna na soustředěních nebo v cizině.

Klíčová slova: Zimní univerziáda, biatlon, Krasnojarsk

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.