16.05.2020 18:27


Když se moje fotky objevily na internetu poprvé, lidi psali, že je to podvod a fotomontáž, říká astrofotograf

Autor: Terezie Wasserbauerová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Astronomické snímky českého fotografa Petra Horálka zveřejnila NASA na svých stránkách už více než dvacetkrát. Sám nejraději fotí vzácné nebeské události, většinou se ale lidem snaží ukázat běžné krásy noční oblohy, kterou mají přímo nad svými hlavami.

Autoportrét Petra Horálka

BRNO - Petr Horálek (33) je český astrofotograf a vystudovaný astronom původem z Pardubic. Jeho astronomické snímky jsou úspěšné i mezi světovou konkurencí a pravidělně je zveřejňuje také Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Pro podobné nadšence pořádá fotokurzy, přednášky a celkově se snaží o zpopularizování astronomie v české společnosti.

Na svém blogu píšete, že jste milovník umění, vědy a přírody. Proč jste si ze všech oborů vybral zrovna astronomii?

Na to jsou dvě odpovědi. Tu první říkat nechci, ta je osobní. Ale druhý důvod souvisí s tím, jaké jsem měl dětství. Býval jsem tak trochu samotář a mezi hvězdami jsem nacházel klid. Zároveň jsem byl zvídavý, bavilo a fascinovalo mě zjišťovat, co všechno v tom vesmíru je. Přesto že vypadá z našeho pohledu nehybně, tak se v něm děje spousta pestrých událostí, které se, ač to většina lidí neví, dají vidět i pouhým okem.

Proč jste tedy nezůstal u práce v nějakém astronomickém institutu, ale věnujete se astronomické fotografii?

Už během mého studia astrofyziky na Masarykově univerzitě jsem chvíli pracoval v Astronomickém ústavu Akademie věd, kde jsem zjistil, že práce astronoma paradoxně není už tolik spjata s noční oblohou. Nemyslím tím, že by se na ni nedívali, nebo s ní nepracovali, ale je to hlavně o práci s daty, grafy a teoretizování. Ale já jsem byl odjakživa spíše požitkář a chtěl jsem mít přístup k obloze samotné, který mi tam chyběl. Při fotografování stojím přímo pod oblohou a můžu si to vychutnávat.

Jak jste se k astrofotografii dostal?

Právě při mé práci na Astronomickém ústavu Akademie věd. Má pozice byla pozorovatel bolidů. Což jsou mimořádně jasné meteory a když se sofistikovaně pozorují, tak se fotí celá obloha během celé noci na několika místech našeho území. Čímž se vytvoří bolidová síť, díky které se pak dá spočítat, jestli třeba nějaký meteor nespadl na Zem. Já jsem se měl starat o stanici v Ondřejově, takže jsem ve foťácích měnil filmy, zapínal je a vypínal, v případě nepřízně počasí to ukončil, při vyjasnění zase odstartoval. Byl to celkem stereotyp a mezi danými úkoly byly velké časové prodlevy. Tak jsem si koupil vlastní foťák a řekl jsem si, že když už tam jsem celou noc, tak si tam budu dělat i něco vlastního. Takhle jsem začal fotografovat noční oblohu. I když původně jsem chtěl tvořit spíš časosběrná videa a dokumentární filmy. Od toho jsem ale kvůli velké časové náročnosti upustil.

Kdy tedy ve vaší kariéře nastal zlom?

Na začátku roku 2014 jsem byl celkem nešťastný ze svého života v Česku. Neměl jsem úplně tu práci, kterou jsem si vysnil, a tak jsem si řekl, že na to tady kašlu. Vzal jsem si všechny našetřené peníze a odjel jsem na Nový Zéland. Tam jsem tři čtvrtě roku pracoval jako sběrač ovoce, ale po nocích jsem s foťákem chodil fotit a tehdy jsem se opravdu rozjel. Na Zélandu je totiž daleko krásnější noční obloha, ta se s tou naší vůbec nedá srovnat.

Vy jste toho ale procestoval více, tak z kterého místa na světě je podle vás nejhezčí pohled na noční oblohu?

Důvod, proč jsem jel na Nový Zéland a ne třeba do Spojených států, je, že nedaleko Zélandu jsou Cookovy ostrovy. S českou mzdou bych se tam asi nikdy nepodíval, ale díky práci na Zélandu, i když jako sběrač ovoce, jsem si tam mohl zajet. To je naprostý ráj na zemi nejen ve dne, ale hlavně v noci, kdy nejbližší zdroj světelného znečištění je Auckland tři tisíce kilometrů daleko právě na Zélandu. Tím pádem je tam fantastická přírodní tma a díky tomu, že jste na jižní polokouli, tak máte i dech beroucí pohled na Mléčnou dráhu.

Co říkáte na stále se zvětšující světelné znečistění?

Je to velký problém a jeho řešení se stále zpomaluje kvůli ekonomickým zájmům některých společností. Je nesmysl instalovat pořád a všude nová světla. Nejen že to vadí astronomům, kteří přes ten jas nejsou už skoro schopni pozorovat slabé objekty, ale také to vadí lidem, i když si to třeba neuvědomují. Existují studie, které dokazují, že přemíra světelného znečištění silně ovlivňuje náš spánkový režim. Ten zase ovlivňuje naše celkové zdraví. Platíme si za světlo, které nás zdravotně poškozuje.

Vyhýbáte se tím pádem metropolím a uchylujete se spíš do přírody?

Ano, určitě odbíhám od zdrojů světelného znečištění co nejdál. Kdysi to šlo trochu filtrovat, protože se svítilo sodíkovými a rtuťovými výbojkami, které vydávaly světlo v určitém druhu spektra, což se dalo odfiltrovat speciálním filtrem. Dneska se instalují LED diody, které jsou sice úsporné, ale svítí ve škodlivém bílém světle v celém viditelném spektru, což se už při focení odfiltrovat nedá. Světlo totiž neuniká jen vzhůru, ale rozptyluje se na prachových částicích a obecně na molekulách vzduchu, takže aby člověk nafotil něco pěkně a pořádně, je potřeba cestovat alespoň tři sta kilometrů od jakéhokoliv většího zdroje světelného znečištění. To v Evropě samozřejmě nejde. Těžko zde najdete místo, které je alespoň několik desítek kilometrů vzdálené od většího zdroje znečištění na všechny strany. Pokud tedy mám tu možnost, tak cestuji do větších dálek, ideálně na jižní polokouli, kde je menší osídlení i lepší výhled na Mléčnou dráhu.

Snímek Meteory Lyry vyfocený u Sečské přehrady vybrala NASA snímek dne v úterý.

V úterý společnost NASA vybrala jako Astronomický snímek dne vaši fotku ze Sečské přehrady. V jejím okolí fotíte rád a máte tam i chatu. Je to vaše oblíbené místo útěku v Česku?

Je to moje srdcovka. Strávil jsem tam svoje nejužší dětství. A zrodila se zde i moje láska k astronomii. I tam se ale za ty roky světelné znečištění enormě zvýšilo a jde vidět i na vybraném snímku, i když je samozřejmě kontrastem trochu upravena.

Co pro vás znamená, že NASA vaše snímky vybírá? (Horálkových snímků vybrala NASA čtyřiadvacet, sedm z nich je z Česka, pět pak ze Sečské přehrady, pozn. red.) 

Já jsem nejradši, když vyberou fotografii, která je pořízena z Česka. To ukáže totiž české veřejnosti, že je noční obloha i v našich končinách fotogenická a zároveň, že jsme součástí přírody, kterou bychom neměli ignorovat. Když se moje fotky noční oblohy objevily poprvé někde na internetu, tak protože to lidé do té doby neznali a u nás se nic takového nefotilo, tak to označovali jako podvod a fotomontáž. Až výběrem NASA, která má obrovský kredit serióznosti, se to změnilo a lidé to začali trochu chápat. I díky tomu se tady kolem mě zrodila generace astrofotografů, kteří to taky začali zkoušet.

Máte nejradši specifické jevy, nebo fotíte oblohu jen tak nazdařbůh?

Já jsem nadšenec do vzácných událostí. Nejsou to jenom majoritní jevy jako zatmění Slunce, Měsíce, nebo polární záře, ale třeba i takzvané airglow, což je přirozené záření zemské atmosféry, které může být způsobeno nějakou aktivitou na Slunci, nebo když přichází bouřka, tak se nad ní může objevovat Mléčná dráha s Měsícem. Lákají mě vzácné pohledy, které se přesně nikdy nezopakují. Pokud zrovna nemám štěstí, tak se alespoň snažím lidem ukázat krásy noční oblohy, kterou mají nad hlavou a nemusí za ní nikam cestovat.

Jste prvním českým Fotovyslancem Evropské jižní observatoře. Co tato pozice znamená a obnáší?

Nejedná se o placenou funkci, pro fotografa je to prestižní postavení, zastupuje svoji zemi jako členský stát Evropské jižní observatoře (ESO). Což je mezinárodní astronomická organizace sdružující evropské státy. Česká republika je členem od roku 2007, ale až od roku 2015 dostala svého prvního fotografického vyslance, kterým jsem se stal já. Předtím ho jako jedna z mála zemí neměla. ESO poskytuje možnost pozorování noční oblohy z observatoří v Chile, ať už na dálku, nebo pobytem. Fotky pořízené z observatoří jsou pak publikovány a sdíleny zdarma široké veřejnosti. Dostanu se tak na místa, kam se běžný fotograf nedostane.

Kdo jsou vaše vzory?

Yuri Beletsky, který světu přinesl první fantastické krajinářské astrofotky a inspiroval mnoho lidí po celém světě. Pak Babak Tafreshi, který udělal v tomto oboru velkou díru do světa, a je velmi slavný. Dokonce založil projekt The World At Night, neboli Svět v noci, kam přispívají lidé z celého světa svými snímky noční oblohy a snaží se o uvědomění společnosti o tom, jak je pro nás důležitá. A taky profesor Miroslav Druckmüller, který mi hodně pomohl v začátcích a podporuje mě stále.

Klíčová slova: astronomie, astrofotografie, NASA

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář