06.03.2019 00:44


Když koně tančí

Autor: Sára Davidová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Profesor Angel Cid Camás ze španělské Královské jezdecké školy není pro Českou republiku žádnou novinkou. České jezdce přilétá pravidelně trénovat už od roku 2012. Kurzy, které organizuje společně s MVDr. Veronikou Živnovou, nesou název Kliniky Klasické Drezury a Alta Escuely, a jsou pořádány přibližně třikrát až čtyřikrát za rok. První klinika tohoto roku se konala v prvním březnovém víkendu v Mikulově. Právě tam jsem se vydala jako doprovod svojí kamarádky, která se kurzu účastnila.

„Otevřeno 9–22, pak chceme spát!“, míjím nápis na dveřích stáje v mikulovském jezdeckém areálu. Pro tento víkend ale platí jiná pravidla. Je půl osmé ráno a první dvojice už je připravená v uzavřené jezdecké hale. Zrovna tento víkend totiž počasí nepřeje a nedá se trénovat na venkovní jízdárně. Popravdě je v tady ale ještě větší zima než venku a pokud zrovna nesvítí i tak dost slabá světla, musím si jako divák koně s jezdcem občas pouze představit.

Každý, kdo je na víkendový kurz přihlášen, má na lekci vyhrazenou jednu hodinu, ve které se mu dostane stoprocentního soustředění a profesionality ze strany pana profesora. Jediný moment, kdy Angel na svoje žáky na chvíli zapomene, je, když slovy „amigo, un cigarillo“ žádá o cigaretu někoho z diváků. Po zbytek lekce se od koně a svojí překladatelky ale nepohne na více než pár kroků. Na každém koni i jezdci najde něco, za co je pochválí, a kdykoliv se nedaří, trpělivě s nimi pracuje dál. Je ale nekompromisní. Po svých svěřencích požaduje, aby byli důslední a pečliví, aby se při hodině neflákali a snažili se nad ježděním přemýšlet.

Od půl osmé se do oběda na hale vystřídá pět jezdců a jejich koní. Potom je na řadě obědová pauza a jak už je ve Španělsku zvykem, také odpolední siesta. Odpolední blok tréninků tedy obvykle začíná se zpožděním, Angel musí kromě odpočinku ještě stihnout zvolat domů a zjistit, jak jsou na tom koně tam. Tento víkend ale všechno šlapalo jako hodinky, jelikož by, s velkým počtem účastníků, nebylo možné skončit včas.

Přibližně ve čtvrt na tři se všichni přesouvají zpět na halu a Angela s Veronikou čeká dalších šest hodin práce. „Tento způsob ježdění je hodně založený na psychologii. Jde nám o to, aby se kůň i jezdec cítili dobře, aby byli vyrovnaní a měli ze svojí práce radost,“ vysvětluje Veronika Živnová přihlížejícím divákům. Mezi nimi se objevují buďto jezdci, kteří si svoji hodinu již odjezdili anebo je teprve čeká, ošetřovatelé, ale také široká jezdecká veřejnost, která se kurzu účastní pouze „ze země“.

Přestože se může zdát, že se dvojice střídají jako na běžícím pásu, protože když končí jedna, už je venku připravená další, najde se vždy čas na to, aby si mohl trenér s jezdcem (prostřednictvím překladatelky) promluvit. Pokud se s dvojicí setkává poprvé, často se ptá na to, jakou má kůň minulost nebo zda spolu už závodili. Když se s jezdcem zná už z předchozích kurzů, řeší převážně domácí práci a to, kam se od minulého kurzu posunuli. Pak následuje podání ruky, pochválení koně a symbolická pusa na tvář, pokud se jedná o jezdkyně.

Jako poslední v pořadí dostává na kurzech pravidelně místo bílý hřebec plemena PRE (Pura Raza Espaňola – čistokrevné španělské plemeno, pozn. redakce) Sarmiento, jehož majitelkou je právě Veronika Živnová. Když společně pracují pod třemi řadami světel v rozlehlé hale, zdá se, že Sarmiento opravdu tančí. Urostlý španělský kůň s dlouhou hřívou si je dost dobře vědom svojí krásy a vždy, když projde okolo diváků, dostane se jim pohledu, kterým jako by se ptal, jestli se na něj všichni pořádně koukají.

Druhý den probíhá velmi podobně jako ten předchozí – s jediným rozdílem. Po skončení lekcí se jezdci pomalu balí, nakládají koně do vozíků a odjíždějí. Někteří před sebou mají hodně dlouhou cestu. Není výjimkou, aby za profesorem Angelem Cidem Camásem přijížděli jezdci z celé republiky, některým z nich trvá cesta domů hodiny.

Pokud se kurzů člověk účastní jako divák, je velmi zajímavé sledovat, jak se jezdci i koně vyvíjejí nejen během konkrétního víkendu, ale především mezi jednotlivými klinikami. Každý si prochází jinou jezdeckou cestou, každý má jiného koně a jiný způsob přemýšlení. Jedno je ale jasné, z klinik Angela Cida Camáse odjíždějí všichni naprosto unavení, ale spokojení. 

Klíčová slova: Angel Cid Camás, jezdectví, drezura, koně

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.