10.11.2020 16:44


Když jsem se dozvěděla o zavření škol, tekly mi slzy, říká zdravotní sestra

Autor: Eliška Procházková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Náročná práce v nemocnici, únava, doma děti s online výukou. Takový je v posledních týdnech život zdravotní sestry Aleny Říhové.

Děti Aleny Říhové při online výuce, autor: Alena Říhová

Na ARO pelhřimovské nemocnice pracuje už více než patnáct let. Podle jejích slov jsou poslední týdny tím nejnáročnějším, co v profesním životě zažila. Zdravotní sestra Alena Říhová se kromě vyčerpávajících směn v nemocnici musí navíc starat o dvě malé děti, na které je sama. „To, co se děje teď, jsem ještě nikdy nezažila. Na oddělení je hrozně moc práce a člověk pak přijde domů úplně utahaný,“ popisuje realitu posledních týdnů zdravotnice a v jejím hlase je znát velká únava.

Škola doma

Koncem směny a příjezdem domů pro ni však nic nekončí. Doma má totiž dvě děti, obě na prvním stupni základní školy, které se musí učit distančně. „S dětmi je to všechno hrozně náročné,“ říká a dodává, že starší děti už jsou na online výuku zvyklé od jara a všechno zvládají samy, zatímco u malých dětí je všechno na rodičích. „Nečekala jsem, že školy zavřou znovu. Když jsem se to dozvěděla, tak mi opravdu tekly slzy a měla jsem vztek,“ přiznává.

„Já jim musím stáhnout program, hlídat, aby u toho seděly, aby si dělaly úkoly, a když je dodělají, tak jsem to opět já, kdo je musí uložit a odeslat,“ vysvětluje Alena a doplňuje, že dlouhou dobu probíhala výuka pouze tím způsobem, že dětem byla zadána cvičení na týden a kontrolovat je museli rodiče.

V tomto směru přece jen nastalo malé zlepšení. Od tohoto týdne začali mít školáci hodiny s učitelem jako ve škole. „S online hodinami je zatím dost problémů, takže z hlediska výuky to pro ně moc význam nemá, ale aspoň u toho musí sedět, vidí vyučujícího a mají nějakou povinnost,“ říká.

Jako největší problém vidí u dětí ztrátu jakéhokoliv režimu. „Chodí spát pozdě večer, ráno pozdě vstávají, i když dřív vstávaly bez problémů a rády v šest. Nemusí se nikam oblékat, nikde být na čas, učitelé úkoly nekontrolují, takže je nic nenutí si je udělat,“ vyjmenovává zdravotní sestra těžkosti, které tato doba dětem i rodičům přinesla.

Být či nebýt v práci

Když situaci srovná s jarní vlnou, říká, že teď je všechno mnohem horší. „Na jaře jsme neměli žádné covidové pacienty, takže práce byla pohodová a mohla jsem se potom v klidu a bez únavy s dětmi doma učit,“ svěřuje se Alena Říhová a dodává, že v této chvíli je koronavirus na oddělení v podstatě denním chlebem. Na ARO slouží asi sedmnáct dvanáctihodinových služeb za měsíc. Protože je na děti sama, pomáhá jí s nimi hlavně babička, která bydlí jen o patro níž.

Nejdřív si myslela, že půjde na ošetřovné, ale když vidí, jak všude shání dobrovolníky do nemocnic, přiznává, že jí to nedá, aby zůstala doma. „Rozmýšlela jsem se, ale nechci v tom holky nechat,“ říká a doplňuje, že být doma by byl pro ni možná ještě větší stres, protože v práci může své starosti aspoň sdílet s ostatními kolegyněmi, které jsou na tom většinou podobně.

Svěřuje se také s tím, že osmiletá dcera její odchody do práce nese velmi těžce. Protože děti doma ztratily kontakt s kamarády, jsou na mamince více závislé. „Když jsem v práci, tak mám výčitky, je mi dětí líto a těším se domů. Když jsem potom doma, tak už se zase těším, až budu v práci, protože se s nimi akorát zbytečně zlobím,“ popisuje své pocity.

Tomu, že by do budoucna měla celou situaci vyřešit vakcína a vše by se vrátilo do starých kolejí, sama moc nevěří. Zároveň si ale nedokáže představit, že by se to všechno, co teď zažívá, táhlo i do dalšího roku.

Klíčová slova: zdravotní sestra, koronavirus, online výuka, nemocnice, škola

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.