30.04.2018 17:43


Když jsem fyzicky v háji, proklínám všechny civilní studenty, říká student Univerzity obrany Ondřej Fikr

Autor: Jana Hemzová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Ondřej Fikr studuje na brněnské Univerzitě obrany. Právě je ve čtvrtém ročníku magisterského studia na katedře letectva a letecké techniky. V letectví se vidí i za deset let, je to povolání, které ho už dlouhou dobu přitahuje. O tom, jak poprvé v životě držel v ruce zbraň a jestli byl někdy na konci svých sil mluvil s redaktorkou Stisku.

Na brněnské Univerzitě obrany se ve čtvrtek konaly přijímací zkoušky. Nejen na svoje začátky na univerzitě si v rozhovoru pro Stisk vzpomněl student katedry letectva a letecké techniky Ondřej Fikr.

Máte nějaké studijní zaměření?

Studuji na katedře letectva obor Letecká technika – draky a motory. Nejsou to papíroví ani pohádkoví draci. Jedná se o konstrukci letadla, ve které je motor, kabina nebo podvozek.

Kolik let musíte studovat?

Momentálně jsem ve druhé polovině čtvrtého ročníku magisterského pětiletého programu.

Kdy jste se musel rozhodnout, na jakou specializaci se ve svém studiu zaměříte?

První tři roky jsem studoval všeobecný základ, to je matematika, fyzika, mechanika, termodynamika, elektrotechnika, atd. Na konci třetího ročníku jsme byli rozřazeni do modulů na základě požadavků armády a taky našeho zájmu. Tak se u nás říká studijním oborům.

Ve čtvrtek byly přijímačky. Pamatujete si na ty svoje?

Musím přiznat, že když jsem viděl ta děcka na přijímačkách, jak běhají dvanáctiminutovku, uvědomil jsem si, kolik už toho mám za sebou a co všechno jsem díky škole zažil od té doby, kdy jsem na tom atletickém okruhu stál před čtyřmi roky já sám. Na druhou stranu mi přijde, že to strašně rychle uteklo.

Z čeho se přijímací zkoušky skládají?

Přijímací řízení je docela dlouhá procedura. Nejdříve je potřeba projít dvoudenním maratonem ve vojenské nemocnici, kde na vás čeká detailní zdravotní prohlídka celého těla a řada psychologických testů. Dále jsou na řadě samotné přijímačky, které se skládají z matematiky a angličtiny a samozřejmě se zkouší i fyzická zdatnost. V té se měří, kolik metrů člověk uběhne za dvanáct minut a kolik sedů lehů udělá za jednu minutu. Pokud splníte tato kritéria a vezmou vás, čeká vás ještě přijímací kurz ve Vyškově, kde si zažijete dva opravdu nevšední měsíce, které se všem nesmazatelně zapíší do paměti. (směje se)

Jak velkou část studia zabírají fyzické tréninky?

Tělocvik je normálně jeden z předmětů, který se vyučuje. Studenti ho mají dvakrát týdně a ke udělení zápočtu je každý semestr potřeba něco jiného. Třeba tento semestr musím zaběhnout v daném limitu pět kilometrů v maskáčích a kanadách, musím zvládnout určitý počet shybů a kliků a taky splnit kurz speciální tělesné přípravy, který je každý semestr jiný. Letos je to boj zblízka.

Jak často jezdíte na cvičení do terénu?

Na cvičení jezdíme dvakrát ročně. To se koná  ve vojenském prostoru ve Vyškově, kde trávíme obvykle čas mezi zkouškovým a dalším semestrem. A popravdě vždycky, když jsem fyzicky v háji a ideálně mi u toho prší za krk, proklínám civilní studenty a říkám si Tak jsem zvědavej, jestli třeba studenti Mendlovky tráví takhle svůj volnej čas.“ (směje se)

Byla někdy chvíle, kdy jste byl na konci svých sil?

Rozhodně jsem takové situace zažil a nebylo jich málo. Jedna z prvních byla na třídenním cvičení ve Vyškově, kdy jsme nedělali nic jiného, než běhali nabalení s věcmi a municí po vojenském prostoru a hráli si na vojáky. První noc jsem spal asi tři čtvrtě hodiny, tu další už to byly celé dvě a půl hodiny. Doporučenou denní dávku hroznového cukru jsem překračoval asi patnáctkrát. Třísla a zadek jsem si neustále oblepoval izolepou, protože jsem měl kůži odřenou do krve. Poslední den byl zakončen pochodem zpátky do civilizace s veškerým vybavením, které váží dvacet až pětadvacet kilo. Dvakrát jsme zabloudili a došli do oblasti, kde jsme nebyli schopni navázat spojení. Signál ve vojenském prostoru samozřejmě není. Nakonec jsme spojení navázali a asi o půl čtvrté ráno pro nás přijeli. Mysleli jsme si, že nás po šestnácti hodinách pochodu prostě naloží na náklaďák a odvezou. To se ale nestalo. Ukázali nám cestu a my jsme v těch půl čtvrté ráno šli přes vesnice zpět do kasáren. Nevím, co by si myslela nějaká babička, která by ráno vstala a viděla šest po zuby ozbrojených magorů, co se z posledních sil plouží přes náves. (směje se)

Pamatujete si na chvíli, kdy jste poprvé držel v ruce zbraň?

Poprvé jsem držel zbraň v ruce až u armády a rozhodně to byl skvělý zážitek. Strach jsem neměl, spíš přirozený respekt. Nikde v civilu třeba nemůžete střílet z plně automatické zbraně. Házet ostrým granátem na vzdálenost pětadvacet metrů je taky adrenalin. 

Ovlivňuje škola nějak i váš osobní život?

Armáda můj život určitě ovlivnila, ale myslím, že k dobrému. Než jsem na školu nastoupil, byl jsem typický měšťák, který bral všechno jako samozřejmost. Až tady jsem si uvědomil, že to, že máme doma neomezené množství čisté vody, jídlo kdykoli si vzpomeneme a spánek, kdy chceme, samozřejmost není. A taky že životní tragédie není, když si přes noc zapomenete nabít telefon. (směje se)

Snem spousty vojáků je vyjet na misi do Afghánistánu nebo jiných válečných zón. Láká vás to?

Normálně bych určitě řekl, že ano. Řekl bych, že by mě lákalo vyjet na misi a zjistit, jaké to je a jak mohou žít lidé v takových podmínkách na druhém konci světa. Ale vzhledem k tomu, že si tento článek určitě přečte moje mamka a přítelkyně, musím říct, že mě to rozhodně neláká, a že nechápu lidi, co dobrovolně riskují, že už se třeba nikdy nevrátí. (směje se) Všechno má svoje pro a proti. Musím taky myslet na lidi kolem sebe. Není to rozhodnutí, které bych udělal z minuty na minutu.

Jak to vidíte se svým povoláním do budoucna?

Hrozně mě láká letectvo, proto jsem si taky tento obor vybral. Určitě se v něm vidím jak za pět, tak i za deset let. Pokud už jsem se do toho dal a obětoval studiu pět let, byla by škoda toho povolání za tři roky nechat.

Je Univerzita obrany pro všechny?

Z předchozích odpovědí je asi docela jasné, jaké to na škole je. Tato dráha rozhodně není pro každého a člověk si musí dobře rozmyslet, do čeho vlastně jde.

Klíčová slova: Univerzita obrany, UNOB, voják, výcvik, přijímací řízení

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.