16.05.2020 09:06


Když jí bylo dvanáct, zemřel jí otec před očima. Čekala s ním sama, než přijela matka

Autor: Anita Hofmannová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Když její otec doma v obývacím pokoji upadl na zem a lékaři zkonstatovali smrt, bylo Petře Lukáčové dvanáct let. Až po téhle tragické události dokázala pochopit, proč její matka téměř nebývala doma a neměla na ni mnoho času. Dnes má Petra dva syny a na drsný zážitek z dětství vzpomíná s odstupem.

Petra bývala osamocené dítě. Autor: Pexels.com

Kladno – I když bylo Petřino dětství na severní Moravě šťastné, po přestěhování do Prahy nabral život její rodiny nečekaný směr. Matka byla často v práci a otec měl jiné zájmy než si hrát se svou jedinou dcerou. Takhle to bylo každý den, až do chvíle, kdy Petřin otec upadl a znovu už nevstal.

„Ve čtvrté třídě jsme se přestěhovali do Prahy. Všechno bylo pořád stejné. Máma v práci, táta doma. Občas mě hlídala nějaká teta, občas jsem dostala po tlamě,“ vypráví svoje začátky v Praze sympatická modrovláska. Nad otázkou, jaký vztah mezi sebou měli její rodiče, musí dlouho přemýšlet. „Já vlastně ani nevím. Moc jsem je pohromadě neviděla.“

Dokud bydleli na Moravě, její dětství bylo hezké. O pár vesnic vedle bydlela babička, ke které často jezdila. V Praze se takové zážitky ztratily, vyrůstala prakticky sama a bez sourozenců. „Když jsme se koncem prázdnin přestěhovali do Libuše, tak mě měl táta odvést ráno do páté třídy. Já nevěděla, kde je škola, ale jemu se to nechtělo zjišťovat, tak mi jen ráno řekl, ať sleduju ostatní děti a najdu to,“ vzpomíná na otce mladá žena, která je dnes už sama matkou dvou dětí. 

Otec tehdy dvanáctileté dívky příliš nevyznával zdravý životní styl. Kouřil, pil alkohol a v kombinaci s tím, že nechtěl chodit k lékaři, to s jeho zdravím šlo z kopce. „Ten den jsem byla s tátou doma, já seděla v křesle, on na gauči a koukali jsme na televizi. Najednou se zvedl, obešel stůl a upadl,“ líčí osudný den Petra. „Já se prvně začala smát, jenže on se nezvedal a pořád ležel. Nevěděla jsem, co mám dělat. Napadlo mě vzít zrcátko a zkontrolovat tak, jestli dýchá. Nedýchal. V té době nebyly mobily ani žádné vymoženosti, my jsme doma měli gramofon a ovladač k televizi jsem byla já,“ s odevzdaným úsměvem popisuje tehdejší situaci. „Šla jsem tedy do chodby k pevné lince a volala babičce, tátově mámě. Chtěla po mně číslo domu, ale jak jsem byla zmatená, tak jsem jí místo toho nadiktovala telefonní číslo. Zavolala sanitku, a protože nás nemohli najít, běhala jsem po chodbě a křičela na ně z okna,“ vybavuje si s citelným odstupem Petra.

Pánové ze záchranné služby vystrašenému dítěti napřímo oznámili otcovu smrt a poprosili ji o prostěradlo. Přikryli tělo a školou povinnou dívku nechali s jejím zesnulým otcem doma, když odešli shánět pohřební službu a její matku. Z té se tímto dnem v necelých třiceti letech stala vdova. „Já se dostala asi do nějakého šoku, šla jsem do mrazáku pro maso. Přišel jeden od záchranářů a ptal se, co dělám. Já mu řekla, že jdu krmit želvy, a tak mě tam nechal pižlat nožem zmrzlé maso a zase odešel. Necítila jsem nic,“ popisuje jeden z nejsilnějších zážitků svého života dnes pětatřicetiletá žena. Pár měsíců po smrti otce to Petra matce vyčítala, ale časem si uvědomila, že to všechno bylo jen proto, že spolu netrávily moc času. „Dneska už vím, že nemohla, protože dělala všechno proto, abychom měli kde bydlet a co jíst. A já díky ní nikdy žádnou bídu ani nedostatek nepoznala,“ přiznává.

Ačkoliv si její matka do půl roku našla dalšího muže, mladou dívku neměl kdo hlídat, a tak se tohoto úkolu zhostil otcův bratr. „Ten na tom byl s rodičovskými schopnostmi podobně. Jednou mě vzal na čundr, který spočíval v tom, že jsme někam jeli vlakem a obcházeli hospody. K večeru už byl dost opilý, tak jsme vešli do prvního lesa po cestě, dostala jsem spacák a povel usnout,“ říká teď už s nadsázkou Petra. Připouští, že má tendenci si problémy nebrat tolik k srdci. Pokud nevidí jednoznačné řešení, tváří se, že problémy ani trápení neexistují. I když ví, že tam někde hluboko jsou, nepřikládá jim nijak zvláštní hodnotu. 

Nad otázkou, jestli ji životní styl jejího otce poznamenal, chvíli váhá. „Mám dva syny, ale ve výchově mě tátův způsob života moc nepoznamenal. Ten starší má oproti spolužákům hodně volný režim. No a u toho mladšího moje kamarádka říká, že ho vychovávají spíš naše kočky. Já už jsem zpětně zjistila, jak moc špatný otec byl můj táta a jak jsem neprávem křivdila mámě. Myslím, že mu nikdo z mých bývalých partnerů ani současný manžel nejsou podobní. Tohle člověk asi nějak cítí podvědomě. Prostě ví, že takový být nechce a že to nebyl správný vzor.“

Klíčová slova: story, příběh, smrt otce, smrt v rodině, otec, dítě, mezilidské vztahy

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář