27.11.2017 18:38


Každoroční soutěž o největšího vlastence připadá na 17. listopadu

Autor: Nikola Pavlasová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Několikrát za rok si připomínáme události, které jsme nezažili. Sami sebe upozorňujeme na to, abychom se poučili z chyb svých předků. Klademe důraz na tradice a minulost. Nemusíme do práce nebo do školy. Můžeme si vybrat, jestli půjdeme zapálit svíčku nebo demonstrovat. Co vlastně státní svátky pro společnost znamenají?

K čemu nám vlastně státní svátky slouží? Připomínají nám minulost? Jistě. Bez konkrétních momentů, které rozhodly o vývoji a směřování území, na kterém žijeme, bychom tu dnes možná ani nebyli. Nebo byli, ale jako občané jiného státního zřízení či jako součást úplně jiného státu. Ovšem, ne všichni o takové připomínky stojí. Zatímco masy proudí pražskou Národní třídou a zapalují svíčky, zarytí sympatizanti s minulým režimem pokládají 17. listopad za den porážky, ztrátu ideálů a výročí dne, kdy jsme se definitivně ponořili do temnoty. My, kteří jsme ony historické okamžiky nezažili, si alespoň připomínáme hodnoty, na kterých stojí naše republika a společnost. Škoda jen, že o ně lidé jeví zájem jen pár dní v roce a jindy jsou ochotni volit politické strany, které staví svoji rétoriku na nenávisti a chtějí měnit ústavní pořádek.

Státní svátky se také staly příležitostí k vyjádření nesouhlasu. Demonstrace na náměstích, protestní průvody městem a výmluvné transparenty jsou spíše pravidlem než výjimkou. I když to se liší svátek od svátku. Na Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na ulicích moc demonstrantů neuvidíme. Na podzim je to jiná pohádka. Vyberte si jakýkoliv svátek a nezmýlíte se. Tu a tam je prezident pasován do role fotbalisty, kterému je udělena červená karta. Jindy mu občané připraví vajíčkovou spršku. To tu ale už bylo. Neopakujme se. Příště něco originálního, prosím.

Pokud náhodou probíhá předvolební kampaň, ztrácí svátky svoji funkci jako den připomínání minulosti a stávají se nástrojem kandidujících. V těchto dnech jsou všichni největší bojovníci za demokracii, svobodu slova a ochranu menšin. Na tyto dny také spadá každoroční soutěž o největšího vlastence. Jestli politici necitují alespoň tři důležité osobnosti, považujeme je za neuctivé a hlásáme, že takto významným dnům nepřikládají dostatečný význam a nerespektují tradice. To, co tvrdí po zbytek roku přece není důležité.

Co na tom, že běžní občané často ani neví, proč se daný svátek slaví a co má vlastně připomínat. Hlavně, že se nemusí do práce nebo do školy. Rozsáhlým fenoménem, který se s příchodem zákona o zákazu prodeje o svátcích utlumil jen asi v polovině případů, je rodinný výlet do obchodních domů. Lidé sice za jediný den nachodí klidně i několik kilometrů, to jim ale nevynahradí utracené peníze ani nezdravý oběd v některém z fastfoodových řetězců. Respekt k tradicím lze přece vyjadřovat i tím, že za pět nových triček, které nepotřebujeme, utratíme jednoho bankovkového Masaryka nebo Palackého.

A co teprve dny, které kalendář určil jako "naše". Dny, kdy slaví všichni naši jmenovci. Především je to den, kdy máme více kamarádů než jindy. Přání k svátku nám plní schránky mobilních telefonů, na facebookový profil nám píší lidé, se kterými jsme nemluvili již několik let. Proč? Aby před ostatními vypadali dobře aniž by museli vyvinout přehnané úsilí. Ještě, že nás ten Facebook upozorňuje. Kdyby to nedělal, blahopřání bychom nedostali ani polovinu. Děkuji, děkuji, tak zase za rok.

Klíčová slova: státní svátky, svátky

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.