10.03.2019 20:20


Karetkám se věnuji už roky, stále je co objevovat, říká studentka Eva Šviráková

Autor: Karolína Pycunová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Tradičním řemeslům a ručnímu tvoření se věnuje třiadvacetiletá Eva Šviráková ze Zlína, která studuje na Masarykově univerzitě molekulární biologii a genetiku v magisterském programu. Jemné motorické dovednosti, jež získala prostřednictvím svého koníčku, tak nyní využívá při svém studiu.

Eva Šviráková Foto: Karolína Pycunová

Brno – Mezi koníčky Evy Švirákové patří vytváření kosmetiky, šití, výroba frivolitek (druh ručně vázané krajky), háčkování a také tkaní na karetkách, což je předtkalcovská technika. Výsledkem jsou utkané pásky užívané nejvíce jako lemy u dobových obleků Vikingů, Keltů a Velkomoravanů. Eva Šviráková většinu svých výrobků rozdá jako dárky, ale má v plánu je prodávat do zahraničí. Ke své zálibě v ručním tvoření dodává: „Když mě zaujme nějaká věc, tak si ji místo nákupu raději za trojnásobek ceny vyrobím sama."

Jak ses dostala k tradičním řemeslům?

Dostala jsem se k nim hlavně přes mámu, která mě naučila plést, háčkovat a drhat. Sama si už přesně nepamatuji, kdy jsem vytvořila něco poprvé. U nás doma se šilo odjakživa. Hlavně soboty byly ve znamení toho, že se něco vyrábí. Pak jsem sama začala plést náramky přátelství. Ve čtrnácti letech jsem byla poprvé na larpu, což je druh rolové hry, ve které živí lidé hereckým způsobem ztvárňují činy svých postav. Tam jsem se dostala k dalším řemeslům.

Konkrétně ke kterým?

Prvně jsem na larpy začala šít kostýmy. Hledala jsem střihy a sama je začala vyrábět, protože v té době jich tolik k sehnání nebylo. Potom jsem se věnovala vyšívání a našívání. Dělala jsem například našívané kožešiny. Už na svém prvním larpu jsem se seznámila s partou lidí, se kterou se dodnes vídám. Už se larpů jako návštěvník tolik neúčastním, protože jeden sama organizuji.

Jak ses dostala ke karetkám, které také spadají do tradičních řemesel?

Výrobu karetek jsem se naučila jako samouk ještě předtím, než jsem začala jezdit na larpy. Na Vánoce jsem dostala kolovrátek se sadou na zpracování vlny. Doma jsme chovali ovce. Na jednom jarmarku jsme se naučili příst vlnu. Technika karetkování pro mě byla opravdu těžká, ale to mě na tom právě bavilo. Tohle řemeslo také ráda učím ostatní, protože vím, jak je těžké se je naučit sám. 

Kolik hodin práce ti zhruba jedna karetka zabere?

Čas se odvíjí podle náročnosti vzoru a délky karetky. Náročnější vzor a délka okolo čtyř metrů zabere až padesát hodin práce.

Máš v plánu prodávat do zahraničí. Co tě k tomu vedlo?

Podle mě je nereálné živit se v České republice ručními pracemi. Mám vysledované, že nejvíce jsou lidé ochotni zaplatit za patchwork a případně šikovnou krejčovou. Navíc šití oblečení je těžší než háčkování. To, co jsem viděla na Fleru, se mi zdálo tristní. Češi to neumí ocenit, kdežto na západě ano. 

Co přesně tedy chceš do zahraničí prodávat?

Tvorba karetek je těžká technika, neumí ji každý. Je to elementární potřeba každého, kdo dělá Vikingy nebo Velkomoravany, a takových lidí je poměrně hodně. Cena karetek je v zahraničí až o polovinu vyšší než v České republice. Nějaká pokročilejší karetka stojí v České republice přibližně okolo tří tisíc.  Chtěla bych prodávat do Německa. Uvažuji o založení Etsy, což je obdoba českého Fleru, akorát v mezinárodním měřítku. Každopádně zatím má u mě pořád přednost rodina před obchodem.

Klíčová slova: ruční tvoření, umění, řemeslo

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.