03.04.2017 11:38


Jsem pro zavedení školného, říká učitel a novinář Milan Pilař

Autor: Marie Majdičová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Havlíčkův Brod každý rok v srpnu navštěvuje skupina mladých lidí, zajímajících se o žurnalistiku. Vedou je zkušení lektoři, kteří jim celý týden ukazují, jak by měli při novinářské práci postupovat. Ať už se jde o tištěné noviny, web, rádio či fotografování. Součástí programu jsou i přednášky hostů z oboru. Jedním ze zakladatelů Letní žurnalistické školy je Milan Pilař. 

Milan Pilař ve svém kabinetu. Foto: Marie Majdičová

Havlíčkův Brod – Třiapadesátiletý Milan Pilař sám sebe charakterizuje jako novináře, učitele a dobrovolníka se zájmem o dění kolem sebe. Krom toho je také spoluzakladatelem Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského, která se letos v Havlíčkově Brodě bude konat již po třinácté. „Když se ptám Čechů nebo cizinců, jestli znají podobný projekt, odpovídají, že ne. To mě těší,“ přiznal Pilař.

Jak vznikla Letní žurnalistická škola?

Stojí za ní dva Milanové - Milan Kopecký a Milan Pilař. Kdysi jsem pomáhal jednomu známému s letní hokejovou školou, byla určená pro děti od sedmi do patnácti let. Ale protože učím na stavební škole a pohybuji se na středních školách, vymyslel jsem projekt pro studenty od šestnácti let. V roce 2005 jsme ten program uskutečnili poprvé. Zúčastnilo se kolem pětadvaceti mladých lidí z Česka a Slovenska. Od té doby fungujeme neustále.

Jaká část příprav je nejnáročnější?

Nejtěžší je komunikace s hosty pro daný ročník. Přes různé kontakty se s potenciálními přednášejícími snažím domluvit jejich účast. Někdy stačí pár e-mailů a jsme domluveni. Ale v některých případech je to celoroční práce. Co se týče organizace, náš tým je za ty roky natolik vyladěný, že stačí krátká porada a vše může začít.

Kterého hosta bylo nejtěžší přesvědčit, aby přijel?

Řekl bych, že Mariusze Szczygiela (polský novinář a spisovatel, proslavil se knihou Gottland, pozn. red.). Poprvé jsem ho kontaktoval přes e-mail, ale neodpověděl. Pak jsem jeho jméno zahlédl někde v komentářích na internetu a zkusil jsem mu znovu napsat tam. Odvětil mi takto: léto, škola a studenti nepřicházejí v úvahu. Shodou okolností na některém z dalších ročníků školy byl hostem zpravodaj České televize v Polsku Josef Pazderka. Poprosil jsem ho, jestli by Szczygiela nezkusil přemluvit. Stačilo mu pět minut.

Čí návštěva vám udělala největší radost?

Vybrat jednu je těžké. Ale asi jsem nejvděčnější za přítomnost Václava Havla, kterého vůbec nebylo složité pozvat. Tehdy mi s tím pomohl Petr Pithart. Po prvním ročníku školy si nás pozval a zeptal se, co může jako senátor za Havlíčkobrodsko a Chrudimsko udělat. Byli jsme s Milanem Kopeckým tak drzí, že jsme si rovnou řekli o Havla. A on v dalším ročníku přijel.

Více o projektu Letní žurnalistická škola si lze přečíst ZDE.

Nezareagovali jsme na nástup internetu

Jaké jsou vaše zkušenosti se žurnalistikou?

Prošel jsem všemi typy médií, od měsíčníku až po rozhlas. Dlouho jsem dělal zpravodaje z Havlíčkova Brodu a okolí pro rádio Vysočina. Spolupracoval jsem také s Českým rozhlasem. Ale neoznačil bych se za novináře. Sice umím zpracovat texty a pohybuji se v této oblasti kolem pětadvaceti let, ale nemůžu říct, že bych byl srovnatelný s nějakými pražskými hvězdami.

Jste šéfredaktorem zpravodajského webu z Vysočiny, jak to spojujete s vaší prací učitele?

Zrovna před chvíli jsem se vrátil z hodiny, kde jsme se studenty probírali mediální gramotnost, kterou máme ve druhém ročníku. Pouštěli jsme si zprávy z různých televizí a porovnávali je. Takže poznatky získané novinářskou praxí, se snažím promítat do školního prostředí. Pokud bych si měl vybrat oblast, které bych se věnoval jako novinář, jednoznačně bych po třiceti letech zkušeností volil školství.

Vyučujete mediální gramotnost, to nebývá na školách běžný předmět.

Nedávno jsem byl na konferenci mediální výchovy na českých školách. Nejsem zastáncem těch předmětů jako takových, protože to někdy sklouzne k tomu, že se studenti učí kolik a jaké máme televize. Myslím, že mediální gramotnost by měla jít napříč všemi obory, i přírodovědnými. Všude totiž pracujeme s médii a čerpáme z nich informace.

Vadí vám něco na českém školství?

Myslím si, že je potřeba změnit obsah od základní školy až po vysokou. Tam se třeba mediální gramotnost vůbec neučí. Problémem je také to, že jsme nezareagovali na nástup internetu. Musíme mladé lidi naučit jak zvládnout množství informací. Další věcí je příliš široká nabídka oborů. Týká se to hlavně středních škol, ale i vysokých. Je jich dvojnásobně více, než by bylo skutečně potřeba.

Co dalšího byste změnil na vysokých školách?

Měl jsem tam dvě děti, ale přesto bych byl pro zavedení školného. Určitá suma, například dva tisíce, může být výchovným prvkem. Vysokoškolák by si měl uvědomit, že vzdělání je investice. Na druhou stranu by nemělo být nedostupné. Podle mého názoru jsou ty dva tisíce měsíčně částka, kterou by student měl umět vydělat. Už po prvním ročníku se stává odborníkem v dané oblasti, nemusí jít nutně pracovat do supermarketu.

Češi jsou mistři světa v rozbíjení

O které části našich novodobých dějin by se mělo mluvit víc?

Učím dějepis, který jsem sice nestudoval, ale vždy mě zajímal. Posledních sto let je zasaženo takzvanými bílými místy. O takových událostech se buď nemluví, nebo při výkladu panuje určitý stereotyp. Příkladem může být letošní film Masaryk. Jeho součástí je i vyprávění o tom, jak zlí Francouzi a zlí Britové stáli na straně sudetských Němců, ale není tam naznačeno, proč tomu tak bylo. Sudetským Němcům se dal slib, který nikdo nesplnil. Francouzi i Britové na to upozorňovali už po první světové válce.

Jaký bude podle vás výsledek podzimních parlamentních voleb?

Vůbec netuším, ještě zbývá docela dost času. Straší se s Andrejem Babišem, bojím se, že se mu na vítězství celkem nahrává. Pozitivní ale je, že se lidovci dokázali domluvit se starosty, snad jim to vydrží déle než čtyři roky. Dohoda o spolupráci je přesně to, co naše země potřebuje. Češi jsou mistři světa v rozbíjení. Prakticky neustále něco ničíme. Nejdříve to bylo Rakousko, do určité míry se nám podařilo rozdělit Československo, i když to shazujeme na Slováky. První rozbití v roce 1938 je svým způsobem také naše vina. Je třeba si to uvědomit, začít konstruovat a stavět.

 

Medailonek

Třiapadesátiletý Milan Pilař pochází z Harrachova. Po gymnáziu studoval český jazyk a občanskou nauku na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Nyní učí na Střední průmyslové škole stavební akademika Stanislava Bechyně v Havlíčkově Brodě. Za svůj největší úspěch považuje to, že se mu podařilo propojit jeho profesi učitele s koníčky-novinařinou a dobrovolnictvím. Volný čas rád tráví na zahradě. Zajímá se o bylinky a jejich využití, také rád čte knihy a poslouchá hudbu. 

Klíčová slova: Milan Pilař, učitel, novinář, Havlíčkův Brod, Letní žurnalistická škola Karla Havlíčka Borovského, školství

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.