09.04.2018 11:35


Joel Hána: Jako malého mě na koncertech bavilo imitovat dirigenta

Autor: Eliška Hypšmanová | Kurz: Stisk | Kategorie: Kultura

Joel Hána je student magisterského ročníku Janáčkovy akademie múzických umění. Studuje orchestrální dirigování, kterému se aktivně věnuje nejen ve škole, ale také v osobním životě. Založil Symfonický orchestr sokola Brno I, spolupracuje s Police symphony orchestra a s orchestrem konzervatoře v Olomouci.

Audio

    Dirigent Joel Hána
         
    Autor: Eliška Hypšmanová

Brno – Joel Hána se rozhodl stát se dirigentem na vysoké škole. Studoval pedagogickou fakultu. Ta ho ale nebavila, a tak si řekl, že se stane umělcem, jenž řídí hudební těleso. Je sám aktivním muzikantem, hraje na klavír a na varhany. 

 

Vzpomínáte si, kdy a proč jste se rozhodl stát dirigentem?

Mám záblesk z dětství, mamka zpívala v pěveckém sboru a mě vždy bavilo na koncertech imitovat dirigenta. Sboristi se tomu smáli, ale mně se to líbilo. Potom jsem se hudbě sice věnoval, ale zájem o dirigování mě opustil. Po střední škole jsem nastoupil na pedagogickou fakultu, ta mě ale nebavila. A tak mě napadlo, že se prostě stanu dirigentem. Nastoupil jsem na konzervatoř, chtěl jsem dohnat časový skluz. Po dvou letech konzervatoře jsem začal studovat na JAMU a od té doby na tom intenzivně pracuji.

 

Jak vás studium na JAMU připravuje na povolání dirigenta?

Každý ze studentů má vlastního pedagoga, v současnosti jsou na JAMU čtyři. Jsme rozděleni k daným pedagogům, se kterými cvičíme repertoár, většinou symfonický – symfonie od Beethowena, Mozarta až po různé moderní a romantické skladby. Na těch úplně starých symfoniích se člověk učí pevnosti gest. Dále se učíme třeba operní dirigenturu, hru partitur, intonaci, samozřejmě teoretické předměty jako dějiny hudby, metodiku nebo hru na klavír.

 

Kde všude momentálně působíte?

Založil jsem Symfonický orchestr sokola Brno I. Úzce spolupracuji s Police symphony orchestra, což je smyčcový orchestr o velikosti asi 65 členů. Dále spolupracuji s orchestrem konzervatoře v Olomouci a s Hongkongským orchestrem.

 

Jak se stalo, že jste založil Symfonický orchestr sokola Brno I?

Jsem spoluzakladatelem orchestru. Tehdy za mnou přišel kamarád Tim Kadlec, flétnista na konzervatoři, který momentálně studuje na AMU (Akademie múzických umění v Praze, pozn. redakce). Měl kamarády, kteří chtěli hrát, a chtěl, abych to dirigoval. S jeho přáteli jsem se spojil, podařilo se mi to rozšířit, oslovil jsem i své známé. Tehdejší situace školy nám ale neumožnila vzniknout pod školou. Hledal jsem, pod jakou jinou institucí fungovat. Měl jsem dobrého kamaráda, místostarostu v Sokole Brno I. Napadlo nás vytvořit spolupráci. Spojili jsme síly a od té doby nás zaštiťují.

 

Jak často zkoušíte?

Dříve jsme zkoušeli každou neděli. To byl ale problém najít vhodný termín, který by vyhovoval všem. V orchestru jsou jak aktivní muzikanti, studenti JAMU a konzervatoře, tak amatéři. Najít společný termín bylo obtížné. Momentálně zkoušíme vždy, když víme, že máme koncert. Podle náročnosti koncertu vymyslíme penzum zkoušek – tři až čtyři zkoušky, podle potřeby.

 

Hrajete i v zahraničí?

V zahraničí máme navázanou spolupráci, a to díky sokolu. Minulý rok slavil sokol Vídeň výročí 150 let. Byli jsme osloveni s požadavkem na koncert slavnostního charakteru. Letos bychom s nimi měli slavit 100 let vzniku Československa. Kdysi jsme spolupracovali i s orchestrem z Holandska.

 

Dirigoval jste Českou mši vánoční nejen v Alfa pasáži, ale také v divadle Husa na provázku. Mše byla na téma „Ach, Václave“, cože měl být odkaz k bývalému prezidentu Václavu Havlovi. Proč zrovna Havel?

To byl dost spontánní nápad. Před dvěma lety to bylo pět let od úmrtí Václava Havla. Napadlo mě, že bych rád těch pět let připomněl. Pro mě osobně byla a je osobnost Havla důležitá nejen politicky, ale i osobnostně. Jako dítě jsem s Václavem Havlem byl dokonce i v korespondenci. Mám přátele v divadle Husa na provázku, nápad jsem jim představil. Během několika málo dnů jsem zorganizoval úplně první mši, kde jsme si připomněli Václava Havla. Teď to byl třetí ročník a spolupráce bude trvat i nadále. Chodí tam příznivci Havla i jeho přátelé.

Jak jste navázal spolupráci s Police symphony orchestra?

Police symphony orchetra působí nyní kolem osmi let. Tehdy ho zakládala Petra Soukupová se svým bratrem, která je nyní manažerkou orchestru. Po těch letech se v orchestru protočilo více dirigentů. Když manažerka viděla moji práci s brněnským orchestrem, odvážila se mě oslovit a navázali jsme spolupráci.

 

Co pro vás byla největší výzva v dosavadní praxi?

Výzvy neustále přicházejí. Jsou to různé spolupráce s profesionálními orchestry, jako je Pražská komorní filharmonie nebo Moravská filharmonie. Momentálně největší akce, co nás čeká, je spojení orchestru sokola Brno a Police orchestru. Budeme hrát v O2 aréně na galavečeru všesokolského sletu, bude tam asi 15 tisíc lidí a my tam budeme hudebně doprovázet cvičence. To je velká výzva. Velká akce a zároveň výzva pro mě byl benefiční koncert v Adršpachských skalách, kde bylo asi 40 tisíc lidí.

 

Máte nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Chtěl bych být světovým dirigentem. Chci se posouvat a rozvíjet. Vím, že profese je spojena s cestováním, které miluji.

 

Je dirigování fyzicky náročné?

Záleží na tom, co zrovna diriguji. Samozřejmě oddirigovat tříhodinovou operu je náročné. Sám mám zkušenost, že člověk vypotí i kilo až dvě během koncertu. Když ale člověk dobře pracuje stylem, tak by to až tak náročné být nemělo. I když to často působí, že gesta jsou zaťatá, dirigent by měl být neustále uvolněný a i když diriguje několik hodin, měl by to zvládnout. Ale vím, že když jsem začínal, tak mě bolely ruce i záda, nevěděl jsem, jak mám držet taktovku.

 

Co byste vzkázal začínajícím dirigentům?

Hlavně ať se toho nebojí. Já jsem rád, že se mi při studiu povedlo založit orchestr. Tam jsem získal největší praxi a první zkušenosti. Potom už na to navazovaly další zkušenosti a projekty. Ale praxe je praxe. I když člověk studuje dirigenturu nebo obecně umění, není dobře čekat na to, až vystuduje a myslet si, že když je pan magistr dirigent, tak ho přijmou do divadla. Podle mě tituly v umění moc nehrají roli, rozhodující je, co má člověk za sebou a to, co ho provází. Takže makat, makat a být aktivní. A nejen studijně, ale hlavně aby se člověk pohyboval mezi důležitými lidmi z oboru.

 

JOEL HÁNA studuje první ročník magisterského programu na Janáčkově akademii múzických umění. Studuje zde orchestrální dirigenturu. Založil Symfonický orchestr sokola Brno I., kde také působí jako dirigent. Spolupracuje s Police symphony orchestra.

Klíčová slova: Dirigent, JAMU, Police symphony orchestra, Symfonický orchestr sokola Brno I

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář