05.04.2011 11:35


Jiří Zlatuška: Kampus je odkaz budoucím generacím

Autor: Martina Němečková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Univerzita

Už jednou rektorem byl. Nyní, po téměř osmi letech, o tento post bojuje znovu. Debata a volba konané 18. dubna rozhodnou, kdo se stane novým lídrem Masarykovy univerzity. Bude to Jiří Zlatuška, nebo jeden z jeho čtyř konkurentů?

Brno — Vyhledávat talentované studenty, zamezit případnému tunelování a ponechat fakultám jejich samosprávu — takové cíle proklamuje Jiří Zlatuška, děkan fakulty informatiky a bývalý rektor Masarykovy univerzity (MU).

Co vás vedlo k tomu, abyste znovu kandidoval na rektora?

Jsou lidé, kteří mě oslovili a nominovali mě. Zřejmě mi tudíž věří a hlavně věří tomu, že program, se kterým jsem přišel, by univerzitě prospěl. Myslím si, že jsem schopen se funkci naplno věnovat a vím, co mám dělat. Těší mě, že mě většinou podporují bývalí děkani jednotlivých fakult z doby, kdy jsem byl rektorem. Vědí, že nejsem vůči vedení jednotlivých fakult nepřátelský.

Jiří Zlatuška. Foto: Archiv Jiřího Zlatušky.V předvolebních programech všech kandidátů se píše o snaze snížit studijní neúspěšnost. Jak toho lze podle vás dosáhnout?

Problematika je pevně svázána s budováním kvalitního studentského profilu. Nemůžeme se starat pouze o absolutní akademické špičky. Také musíme zajistit, aby se někteří studenti nedostávali do slepých uliček jen proto, že se nedokážou zorientovat ve všem, co škola nabízí. Univerzita má povinnost podporovat talenty.

Má univerzita talenty i sama aktivně vyhledávat?

Je třeba spolupracovat se středními školami, odchytávat tam talenty. To je známé třeba na americké univerzitě Johns-Hopkins, kde je mezinárodní program vyhledávání talentů. Něco podobného by se mělo zřídit i pro česky mluvící studenty. Nadané mladé lidi bychom měli podporovat i jejich zapojováním do výzkumů v průběhu studií. Také je nezbytné neustále zlepšovat podmínky pro handicapované studenty.

Ve svém programu píšete o snaze předcházet možnému tunelování univerzitních prostředků. Jak tomu lze v praxi zabránit?

Tunelování je závažný problém, kterému lze předejít monitorováním infrastruktury. Hlavně u nových laboratoří je důležité jejich plné a efektivní využití. Profit z laboratoří musí jít zpátky do univerzity, nikoliv subjektům mimo. Ať už se tunelování děje skrze zadávání podzakázek subjektům mimo univerzitu, anebo získáním know-how z univerzitních projektů. Co vidím jako klíčové, je naplnění nově nabytých kapacit činností. Laboratoře by se měly využívat sedm dní v týdnu čtyřiadvacet hodin denně. Není to úkol nesplnitelný, ale je třeba tomu věnovat dostatečnou pozornost.

Skutečně máte na mysli provoz sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně?

Samozřejmě. Máme nákladné a náročné kapacity a určitě by se v nich nemělo pracovat jen od osmi do čtyř,  od pondělí do pátku. Je to praxe běžná ve všech světových laboratořích a určitě nejde kapacity nevyužívat.

Na univerzitě chcete podle programového prohlášení zavádět principy a postupy, které jsou běžnou rutinou na špičkových univerzitách. Jaké postupy kromě stoprocentního využití laboratoří máte na mysli?

Je to například zveřejňování poznatků a prací. V přírodovědných nebo medicínsko-přírodovědných disciplínách je dnes běžným standardem, že co se spočítá, se následně nejen zveřejní, ale musí se i prokázat, že experimenty skutečně proběhly a je o nich příslušná evidence, případně že jsou ověřitelné zvenčí. Poznatek musí být opakovatelný. Důležitou věcí je akceptace poznatku odbornou komunitou a potvrzení výsledku odborníky.

Stál jste u výstavby kampusu. Kde se vzala idea a inspirace vystavět takový projekt?

Už v prvním zákonu o MU je zmíněno, že do deseti let se mají vystavět nové reprezentativní budovy. To se před válkou nikdy neuskutečnilo. Původně se měl kampus stavět v místech, kde dnes stojí právnická fakulta. Po válce se už počítalo s umístěním kampusu v Bohunicích, ovšem komunistický režim nebyl tomuto projektu nakloněn. V roce 1998 se univerzita změnila ze státní instituce na veřejnou a stát nám dal právo vlastnit majetek. Od roku 1999 tedy byly pozemky naše a univerzita vyhlásila veřejnou soutěž na architektonické zpracování kampusu. Po jednání s evropskou investiční bankou se zajistilo financování. Já tedy stál jen u financování a zajištění pozemků, za mě se vystavěla jen malá část kampusu a zbytek byl postaven až za následujícího rektora Fialy.

Splnil kampus vaše očekávání?

Ano a ne. Je tu jakési memorandum mezi přírodovědeckou a lékařskou fakultou, kde se ujednalo, že se budou oba tyto obory prolínat, překračovat hranice mezi sebou a tím bude vznikat i větší kvalita biomedicínských oborů. K tomu bohužel nedošlo. Mimo tyto drobné výhrady je ale kampus něco, co nás přečká.

Klíčová slova: rektor, Zlatuška, kampus, univerzita

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.