08.05.2015 21:08


Jidáš se vrátil a zradil české maturanty

Autor: Roubalová Barbora | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Minulý týden jsme byli svědky comebacku jedné z méně oblíbených postav světové literatury, Jidáše. V testech státní maturity měli žáci čtvrtých ročníků do úryvku ze seriálu Jistě, pane ministře, doplnit jméno jakéhosi Iškariotského. Ukázka poskytovala nápovědy, jako zrada blízké osoby a třicet stříbrných. Maturanti si následně na sociálních sítích na tvůrce testu stěžovali, prý nemají povinnost znát Bibli, když nejsou křesťané.

Aféra kolem Jidáše je vodou na mlýn těm, kteří láteří nad dnešní mladou generací. Tu nic nezajímá, nečte, chybí jí všeobecný přehled. Nemyslím, že by o Jidášovi nikdy neslyšeli, jen si zkrátka nedali během testu dvě a dvě dohromady, nedošlo jim to. Spíše než faktická znalost chybí některým schopnost přemýšlet. Neb je to náročné a chybí-li zájem, stává se to ještě bolestivějším. Probudit v dítěti touhu po vědění je úkolem nejprve rodičů, a pak i školy. Vyžaduje to bezesporu notnou dávku trpělivosti a pochopení, obzvlášť ve věku, kdy se objekt pedagogických snah nachází v nejtemnějším období lidského života, totiž v pubertě, která u mnohých trvá déle, než uvádí učebnice vývojové psychologie.

Barbora Roubalová. Foto: Veronika Kovářová

Nakonec mě ani nepřekvapil masivní facebookový protest zhrzených maturantů, kteří mají pocit, že se proti nim tvůrci testů spikli. Argument, že ke znalosti správné odpovědi bylo nutné číst Bibli a být křesťanem, neobstojí. To by pak požadavky na znalosti z oblasti kulturní nesměly vůbec existovat, protože náboženská tématika zkrátka je součástí kultury. Zároveň si nemyslím, že je taková neznalost fatálním selháním kohokoliv. Neukazuje, že mladí lidé jsou ignoranti, nemající úctu k dějinám či umění. Je to obyčejná ostuda a bouřící se studenti musí teď kabát z ní statečně nosit. Problémem je něco jiného - neochota uznat svou chybu. Například, já jsem ještě donedávna neuměla římské číslice. Na základní škole mě jaksi minuly, na gymnáziu jsem je při písemce z dějepisu vždy od někoho opsala. Pak mě začalo rozčilovat, že se musím pokaždé nenápadně lidí ptát, co je vytesáno do pamětních kamenů, a styděla jsem se za sebe. Pokud by se římsky psaný letopočet objevil v maturitní písemce, neumím si představit, že bych napadla otázku s tím, že v dnešní době používáme přece číslice arabské. Nakonec jsem si jednoho dne sedla a naučila se je. Hotovo.

Někdo pochybuje o tom, zda by maturanti, kteří si na Jidáše nevzpomněli, měli vůbec zkoušku z dospělosti úspěšně složit. Já spíše pochybuji o tom, zda člověka, který místo uznání vlastní nevědomosti obviňuje ostatní, vůbec lze za dospělého označit. 

Klíčová slova: maturita, Jidáš, ach ta dnešní mládež

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.