19.12.2015 22:46


Ježíšek přišel do Brna o týden dřív. Rozdával lidem bez domova deky

Autor: Martinková Helga | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Redaktorky Stisku uspořádaly na Fakultě sociálních studií sbírku dek pro lidi bez domova. Dělat takovou akci 18. prosince má ale jeden velký háček, všichni už jeli na Vánoce domů. Redaktorkám bylo jasné, jak sbírka dopadne, proto zmobilizovaly den předem své přátele a známé a sehnaly deky touto cestou. Sbírka sice kvůli špatnému načasování nevyšla podle představ, ale to nevadí. Důležité je přece, že se pokrývky dostaly k těm, kteří je potřebují.

Sbírka dek, kterou uspořádaly redaktorky Stisku, se koná v pátek 18. prosince od desíti do dvanácti hodin dopoledne. Redaktorky očekávají, že se asi nikdo nepřidá, protože v Brně zůstalo jen pár studentů, kteří ještě neodjeli na svátky domů. Do atria, kde se deky vybírají, redaktorky přicházejí s jedenácti dekami, které posbíraly u přátel a známých. A s tímto počtem dek o dvě hodiny později také odcházejí. Pořád jich je dost na rozdávání. Redaktorky se tedy vydávají do ulic Brna a doufají, že deky někomu přijdou vhod.

čtěte také: Bezdomovci bojují se zimou i nedostatkem jídla. Nabízenou pomoc vděčně přijímají 

Svoji cestu začínají na České a pokračují směrem na náměstí Svobody. Ulice jsou plné pospíchajících lidí se spoustou tašek, telefony u ucha nebo zabraných do rozhovoru. Všichni jsou v pohybu, míří do práce, do školy, za přáteli, za životem. V této scenérii vyniká muž o berlích v červené bundě, který asi nemá kam spěchat. Stojí opřený vedle vchodu do obchodu, před sebou má kelímek s nápojem. Neprosí kolemjdoucí o jejich peníze, jenom stojí a dívá se na život kolem sebe. Redaktorky mu nabízejí deku, kterou bezeslova přijímá. Jen pokývne hlavou na znamení vděku. Je jisté, že nechce komunikovat.

Další deka přichází vhod muži v červené větrovce, kterého redaktorky potkávají u hlavního nádraží. U asijského bistra si pochutnává na jídle. Opět jen pokývne hlavou a vrací se ke svému obědu. Kdo ví, po jak dlouhé době má teplé jídlo. Před hlavním nádražím stojí muž v manšestrové bundě. Pokukuje po lidech. Redaktorky k němu tedy přistoupí s nabídkou deky. Uslyší první díky. Ale ani tomuto muži není do řeči. Otočí se a odchází jinam.

Nevadí mi spát na ulici, když je teplo

U hlavního nádraží potkávají autorky článku i dalšího obdarovaného. A dokonce se s nimi dává do řeči. „Před deseti lety mě vyhodili z práce, nedokázal jsem splácet dluhy, až mi nakonec zabavili byt," vypráví Martin důvod svého pobytu na ulici, který teď v zimě není jednoduchý. „Nevadí mi spát na ulici, když je teplo. V zimě je to problém, využívám noclehárny, ale ne vždycky se to vydaří. Tak díky za deku, snad mi pomůže." I přes jeho těžký osud se na dárkyně usmívá.

Lidé reagují na redaktorky rozdávající deky různě, od pozvednutého obočí vyjadřujícího údiv až po povzbuzující úsměvy. Partička mladých kluků volá, že chce taky deky. Ti je zjevně nepotřebují, ale vedle nich postává skupinka, které by se hodit mohly. „Jé, deky! Já chci taky deku!,“ volá mladý muž sedící na zemi. Tenhle to ale myslí vážně. Přikrývku si bere s dětskou radostí v očích a začne ji k sobě tisknout. Není sám, i jeho přátelé se z daru radují. „Díky moc holky, to jste nám udělali obrovskou radost, to se nám bude velmi hodit,“ děkuje za celou skupinu muž v šátku zvaném palestina.

Já tu deku tolik nepotřebuju, jsou lidé, co ji potřebují víc

U podchodu postává usměvavá žena. Je první, která deku nepřijímá. „Jste hodné, ale já ji nepotřebuju, mám toho dost a vím, že jsou lidé, co to potřebují mnohem víc,“ říká velkoryse žena a usmívá se dál na redaktorky i na kolemjdoucí.

Další bezdomovec se dá s redaktorkami hned do řeči. „Máte krásne vlasy, slečno, ale měla byste si nechat zastřihnout konečky,“ navrhuje jedné z redaktorek. Ta mu místo odpovědi nabídne deku. Muž využívá situace a snaží se z děvčat dostat ještě trochu víc. „A nemohly byste mi dát deset kaček na víno?,“ přichází s upřímnou prosbou. Redaktorky se snaží vysvětlit, že rozdávají deky, ne peníze na alkohol. Muž je v půlce věty přerušuje. „To je v pořádku, nemusíte nic vysvětlovat, otázka byla položena a odpověď akceptována. Děkuji vám a mějte se krásně,“ loučí se a odchází.

Redaktorky dlouho nemůžou najít žádného bezdomovce, zápasí i s dilematem, jestli jsou někteří lidé zanedbaní nebo jsou skutečně  bez domova. Na náměstí Svobody se jim daří najít dva muže. Jeden z nich, Milan, figuroval v předcházejícím článku o brněnských bezdomovcích. „Co studujete, ve kterém jste ročníku, kolik vám je let?,“ Milan nemluví o sobě, ale živě se vyptává redaktorek na jejich život. „Podívejte se, co se mi stalo kvůli té zimě. Ty prsty mi nakonec upadnou, nemá mě kdo léčit“ ukazuje druhý muž redaktorkám své prsty na rukách a balí se do přikrývky, kterou právě obdržel. „Děkuji vám, to je od vás hezké, že to děláte," zazní na rozloučenou. 

čtěte také: Lidé dokážou být štědří, říkají bezdomovci Milan a Rastislav

Většina bezdomovců přijímala deky s nadšením a velkou vděčností. Někteří nekomunikovali vůbec, jiní si naopak chtěli pokecat. Redaktorkám se podařilo rozdat všechny deky a už na cestě domů zahlédly jednoho muže s podarovanou přikrývkou. Akce měla nakonec úspěch, i když sbírka nevyšla podle představ. Deky se dostaly tam, kam měly. Snad aspoň trochu pomůžou.

Spoluautorkou článku je Pavlína Hornová

Klíčová slova: bezdomovci, život na ulici, sbírka dek, Brno,

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.