14.05.2014 11:23


Jedinečné může být jakékoliv město, stačí chtít

Autor: Josef Kokta | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Veřejný prostor postupně přestává být chápaný pouze jako místo, kterým se přesouváme z bodu A do bodu B. Ať už pěšky nebo pomocí dopravního prostředku. Velká města jako Praha nebo Brno už upouští od srovnávání se a zaměřují se na to, co je dělá jedinečnými.

Když se řekne slovní spojení veřejný prostor, co to znamená? Dalo by se říci, že je to vše, co nás obklopuje a co sdílíme s ostatními lidmi. Mohou to být například ulice, parky nebo náměstí. Mnohdy však zejména městský veřejný prostor patří všem a zároveň nikomu. Ono společné vlastnictví těchto míst je ošemetné v tom, že si můžeme říkat, že když právě náleží všem, tak proč zrovna my bychom si na něj měli dělat nárok nebo se o něj starat. V tom je kámen úrazu. My si na něj nárok dělat musíme. Jak na to, nám zejména v posledních několika dnech ukazuje Týden města v Brně a už několik let za sebou akce Zažij město jinak, která se koná v zářijových dnech v Praze.

Josef Kokta

Obě akce ukazují, čeho všeho jsou města schopná. Nejrůznější iniciativy vyrážejí do ulic a pod širým nebem prezentují své projekty nebo kolemjdoucí prostě jenom baví. Zároveň apelují na lidi, aby poznali své sousedy například v soutěžích o nejlepší štrůdl, bábovku nebo guláš. Další možností je setkání v jejich lokálních kavárnách, které mají možnost výjimečně vynést nábytek na ulici oproštěnou od aut. V jádru těchto nápadů jsou občansky aktivní lidé, kterým není jedno, jak jejich město vypadá a zda se postaví parkoviště místo plánovaného parku. Jsou to ti, kteří si právě na veřejný prostor nárok dělají. V celé republice se jich naštěstí najde dost, ale samozřejmě nejvíce jsou slyšet velká města, zejména Brno a Praha.

Když jsem se právě z Prahy přestěhoval za studii do Brna, byl jsem naprosto uchvácený tím, jak je město občansky aktivní. Ne, že by Praha nebyla, ovšem má jistou nevýhodu ve své velikosti a rozmanitosti. Za akcemi musí člověk pendlovat po celém městě, přestože existuje známá Krymská ulice s kavárnou Café V lese nebo náplavka, kde se mnohé občanské aktivity koncentrují. Brno čerpá výhodu ze své, v dobrém slova smyslu, malosti. Mnohokrát se mi stalo, že jsem bezcílně mířil pro nějakou zeleninu na Zelný trh a cestou jsem minul cyklojízdu, demonstraci na podporu ukrajinských protestů, fanoušky Komety, kteří čekali, až se zapne velké plátno, na němž se promítalo play-off nebo desítky maminek prodávající a měnící už nehodící se dětské oblečení. To vše na Moravském náměstí nebo v nejbližším okolí. Jeden kamarád s podobným zážitkem mi řekl, že kdyby to někde mimo Brno viděli, tak si musí myslet, že nepracujeme, ale jenom se někde angažujeme nebo protestujeme.

Tak to samozřejmě není. Za mnoha akcemi stojí studenti, kteří jsou v centru Brna vidět na každém rohu. To se bohužel o pražském centru plném turistů říci nedá. Obě města mají mnoho lidí, kteří neustále zvelebují prostor kolem nich. Snaží se ho udělat příjemnějším k životu. Ovšem máme ještě dlouhou cestu k tomu, než se z Týdne města stane rok a sdílené užívání veřejného prostoru se stane běžností. Nebudeme muset zažívat město jinak, ale sousedské setkávání se stane reálnou každodenností. Nedá se říci, zda je Brno lepší nebo aktivnější než Praha. Důležitou zprávou posledních let je, že si města uvědomují svůj potenciál a dokážou využívat svého genia loci a je jedno, jestli mají milion nebo jen několik tisíc obyvatel. Akce jako Týden města, Zažít město jinak nebo Do práce na kole ukazují, že obyvatelé nechtějí v městech pouze přežívat, ale aktivně se v nich angažovat a stále více o veřejném prostoru mluvit jako o věci, která je tu pro ně a patří jim.

Klíčová slova: město, obyvatelé, Týden města, Zažít město jinak

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.