21.11.2016 14:50


Jediné co potřebuje je letenka, vše ostatní řeší na místě. Tak cestuje student Radek Tvrdoň

Autor: Marek Bartík | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Za letošní prázdniny toho stihl student strojního inženýrství Radek Tvrdoň procestovat víc, než řada lidí za celý život. Na své tříměsíční cestě pobýval nejprve v Anglii, odtud letěl rovnou na Island a své putování zakončil odpočinkem na Kanárských ostrovech. Ne, Radek není milionář se soukromým tryskáčem. Po cizích zemích se přepravuje stopem, nikdy nemá zajištěné ubytování a na své radovánky se snaží vydělat až na místě. Předem si většinou vyřizuje pouze letenky.

Cestování má v krvi. Už od malička jezdíval s rodinou každé léto do Chorvatska. V pěti letech ho babička s dědou postavili na lyže a od té doby s nimi trávil rok co rok v Alpách nebo Vysokých Tatrách. „Děda byl můj cestovatelský vzor. Jezdil na lyžích, chodil po horách, hrál jsem s ním fotbal,“ vzpomíná na své zážitky s dědečkem Radek. Nejsilněji ho poznamenala loňská výprava do Skotska, kam odcestoval se svou přítelkyní. Na ní se však rozešeli, a tak zůstal v zemi kiltů celý měsíc sám. Po návratu domů se v Česku zdržel sotva dva dny a vyrazil vstříc dalšímu dobrodružství do Portugalska. „Měl jsem pocit, že mám mnohem větší rozhled po světě. Přišlo mi, že svět je o tisíc procent menší. Poznal jsem jinou mentalitu, jiné lidi. Připadalo mi, že se můžu dostat kamkoliv,“ vypráví nadšeně.

Tři týdny bez práce 

Letos posunul své cestovatelské zkušenosti na novou úroveň. Trasa Anglie – Island – Kanárské ostrovy bez jediné mezizastávky v Česku. Vše začalo výpravou do Londýna. Pokud se ptáte , co k tomu Radek Tvrdoň potřeboval, odpověď zní, jednu letenku. V Londýně pobyl dva dny u známých, pak společně s kamarádem Ondrou chytli autobus do Newquay, které leží v jižním cípu Anglie. Cesta z Londýna tam trvá osm hodin. Na místo určení dorazili ráno, hledání ubytování mohlo začít. 

„Chodili jsme po celém městě, po všech hostelech i hotelech. Ptali jsme se náhodných lidí, jestli o nějakém ubytování nevědí. Všude pro nás bylo příliš draho, to jsme si nemohli dovolit,“ vysvětluje Radek. Kdo hledá, najde. Po sedmi hodinách vyčerpávajícího bloudění v ulicích narazili na člověka, který je ubytoval na celý měsíc za šedesát liber na týden, což bylo o více než polovinu levnější oproti nabídce ostatních. Radek se ale do Anglie nepřijel jen tak bavit, chtěl vydělat peníze na budoucí cesty. „Ve výlohách mnoha restaurací a hospod visely cedule, že prý shánějí člověka na výpomoc. Když jim člověk donesl životopis, nikdy se neozvali zpět a ty cedule tam visely vesele dál,“ vzpomíná na horké chvilky Radek.

Po několika týdnech neúspěšného hledání se úspory začaly povážlivě krátit. Nebyl by to ale Radek, kdyby se mu nepovedlo z nepříznivé situace dostat. Jako zázrakem se mu ozval kamarád, který cestoval do Newquay stopem a přes kanál La Manche jej převezl Čech organizující v Anglii úklidové čety na hudebních festivalech. Práce byla na světě! Cesta z Newquay na festival trvala autem tři hodiny, pro Radka ideální příležitost si zastopovat. „Vypravil jsem se na jeden z festivalů a bylo to perfektní. Přes den párty, doprovodný program. Hlavní úklid totiž přišel, až když festival skončil. Uklízeli jsme pět dní v kuse. Třicet lidí uklízelo nepořádek po dvaceti tisících návštěvnících. Lidé tam po sobě nechávali stany, oblečení, jídlo i peníze. Našel jsem si tam půlku výbavy na Island,“ vypráví.

Po návratu do Newquay se Radkovi konečně podařilo najít práci na baru. Slíbil zaměstnavateli, že zůstane do září, i když dobře věděl, že ho ještě čeká návštěva Islandu a zasloužený odpočinek na Kanárských ostrovech. „Když někomu v Anglii na pohovu řekneš, že tam chceš pracovat tři týdny, s pochopením se moc nesetkáš, ale myslím, že jsou na podobné chování zvyklí a neberou to osobně. Oni vědí, že jsi cizinec a nemáš to nejlehčí. Byl to ode mě podraz, to uznávám,“ bilancuje své rozhodnutí.

Uklízení odpadků po skončení hudebního festivalu

Z deště do zimy

Když nastal čas opustit Anglii, nakoupil Radek jídlo do zásoby, neboť potraviny jsou na Islandu velmi drahé. S patnáctikilovým zavazadlem a dalšími čtyřmi kily všeho možného po kapsách bundy vystoupil na letišti v přístavním Keflavíku. Cílem však bylo asi  padesát kilometrů vzdálené hlavní město Islandu. Jak jinak, než stopem dorazil Radek do Reykjavíku. „Sotva jsem vyšel před letiště, hned mě nabral kluk, který projížděl kolem. Všichni tam byli velmi vstřícní,“ vzpomíná. 

Za největší zážitek považuje Radek polární zář, kterou viděl v noci, když přespával na jednom opuštěném parkovišti. Ani si neměl možnost pořádně odpočinout, protože hned ráno jej vzbudil místní ranger a upozornil ho na zákaz kempování. Žádný finanční postih naštěstí nepřišel, a navíc dostal Radek od strážníka typ na třicetikilometrový výšlap do nedalekých skal. „Musel jsem překonat několik hodně příkrých skal, hlavně ze začátku to bylo dost nebezpečné. Naštěstí jsem tam byl s pár přáteli,“ přiznává Radek.

Přírodní krásy Isladnu

Hrady z písku

Na Lanzarote, jednom z nejseverněji položených míst Kanárských ostrovů, dorazil Radek s týdenním předstihem před svými přáteli, se kterými se rozhodl strávit zbytek prázdnit surfováním. Přemýšlel, co podnikne a nakonec se stopem vypravil do jednoho z nedalekých měst. Na pláži ho oslovil místní Španěl Carlos, jestli by s ním nechtěl stavět hrady a pyramidy z písku. Radek souhlasil, a tak celý týden připravoval  turistům příjemnou podívanou na písečné výtvory a ještě si u toho i něco málo přivydělal.

Když se Radka Tvrdoně ptám, co ho k jeho cestovatelským výpravám motivuje, odpovídá mi zcela jasně. Pokud je někdo zavřený v Česku, žije monotónním životem, příliš řeší peníze nebo sleduje neustále televizi, stává se otrokem strachu a bojí se světa, který tam venku čeká. Přitom není čeho se bát. Je třeba otevřít oči a říct si, že nastal čas někam vyrazit. „Když to bude Slovensko, tak to bude Slovensko, když to bude Polsko, tak to bude Polsko a když to bude Austrálie, tak to bude Austrálie. Člověku to otevře oči, odbourá myšlenkové bariéry. Pak pro něj nebude nic nemožné, žádný stát nedosažitelný,“ uzavírá.

 

Medailon 

Radek Tvrdoň je dvaadvacetiletý student třetího ročníku strojního inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Pochází z dvoutisícové obce Staříč, která leží v Moravskoslezském kraji kousek od Frýdku-Místku. Mezi jeho hlavní záliby patří kromě cestování také jízda na snowboardu a v posledním roce si oblíbil surfování. Své zážitky zaznamenává na facebookové stránce RadoStovy cesty.

Klíčová slova: cestování, Anglie, Kanárské ostrovy, Island, práce v zahraničí, Radek Tvrdoň, stopování, příroda, Reykjavík, Londýn

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.